V srbských ulicích napříč celou zemí se již týden a půl dennodenně dějí násilné potyčky mezi studenty vedeným prodemokratickým hnutím na jedné straně a policií a maskovanými podporovateli Strany Progresivního Srbska autokratického prezidenta Aleksandar Vučiće na straně druhé.

Některá provládní média, stejně jako někteří příslušníci studentského hnutí dokonce začali násilí posledních dní rámovat jako začátek občanské války. Jak ovšem upozorňují politologové v analýze nezávislého srbského deníku Mašina, výraz občanská válka odráží především politický zájem prohlubovat společenskou polarizaci, nikoliv realitu v srbských ulicích. Už skutečnost, že na toto téma vycházejí politologické analýzy, nicméně svědčí o závažnosti situace.

Srbské obyvatelstvo demonstruje v ulicích od loňského listopadu, kdy se na nově zrekonstruovaném vlakovém nádraží v druhém největším srbském městě Nový Sad zřítil betonový přístřešek a zabil šestnáct lidí. Občanská společnost ze ztráty životů viní zkorumpovanost srbské státní správy, která při realizaci veřejných zakázek myslí víc na svoje kapsy než na kvalitu veřejných služeb.

Útoky na nezletilé i reportéry

Současnou eskalaci pak spustilo dění v pětitisícové obci Bački Petrovac na severu země, kde žije početná slovenská menšina. Přívrženci prezidenta zde 9. srpna napadli účastníky Slovenské národní oslavy, jelikož se zde vystavovaly fotografie ze studentských protestů.

V úterý 12. srpna pak v pětadvacetitisícovém městě Vrbas začaly na pokojnou prodemokratickou demonstraci pršet zapálené petardy, kameny či skleněné lahve — a to ze směru sídla vládní strany. Policie neučinila pro obranu protestujících absolutně nic. Dle deníku Mašina bylo ten večer zraněno nejméně sedmdesát lidí.

Obzvlášť násilný a znepokojivý víkend má za sebou osmdesátitisícové Valjevo, v němž po pokojné demonstraci několik lidí zapálilo tamní sídlo Strany Progresivního Srbska a rozbilo okna radnice, soudu a úřadu státního zastupitelství. Policie následně rozehnala demonstraci zábleskovými granáty a slzným plynem, který použila bez varování. Desítky lidí pak zatkla a zbila — rány se přitom nevyhnuly ani přinejmenším pěti nezletilým.

Opoziční valjevský zastupitel Ivan Manic popsal pro nezávislou srbskou televizi N1 události slovy: „Posledních několik dní bylo těmi vůbec nejdramatičtějšími v naší historii. Nic takového se v našich ulicích nikdy nedělo.“

Zatímco chuligáni bránící vládní stranu v obraně před možnou pozdější identifikací často skrývají své tváře, na první pohled nelze často rozpoznat ani srbskou policii. Množí se případy, kdy účastníky a účastnice demonstrací bijí a zatýkají policisté v civilu.

Ve čtvrtek večer během cesty z protestu v Bělehradu zadrželi policisté v civilu třeba studentku Nikolinu Sinđelić, které měl během následného výslechu policejní náčelník Marko Kričak vyhrožovat, že ji znásilní před zraky ostatních policistů a zadržených.

Státní násilí mezitím odsoudila třeba evropská komisařka pro rozšíření EU Marta Kos, která na síť X napsala: „Postup na cestě do EU podmiňuje svoboda občanů vyjadřovat své názory a svoboda novinářů dělat svou práci bez zastrašování a útoků.“ Fyzická zranění či verbální útoky totiž hlásili i reportéři zde citovaných nezávislých médií Mašina a televize N1.

Je otázkou, kdy někoho zabijí

V tomto kontextu o víkendu přednesl prezident Vučić projev, který zněl jako pozdrav z paralelní reality. „Otázkou je, kdy někoho zabijí. Koho se dnes rozhodnou zabít. Bojím se, že někoho zabijí. Nezbývá jim nic než někoho zabít,“ uvedl na adresu prodemokratického hnutí a přislíbil v zemi obnovit „pořádek a mír“. „Čeká vás vážnější a silnější reakce ze strany státu. Hurá do práce!“ dodal.

Ministr vnitra Ivica Dačić se pak rozhovořil o množství nevinných zraněných policistů, na něž prý agresivní prodemokratičtí demonstranti bezdůvodně útočili, a pohrozil, že počet zatčených ještě významně vzroste.

Když se pak Vučiće na tiskové konferenci pokusil s policejním násilím konfrontovat reportér televize N1, prezident jeho směrem ucedil „Hanba vám za vše, co děláte.“ a odporoučel se z místnosti.

Vučić ztrácí kontrolu

Srbské prodemokratické protesty přitom doposud probíhaly pokojně, ba vyznačovaly se až dojemnou pospolitostí, solidaritou a ohleduplností. Zato vládní strana v čele s prezidentem Vučićem se k použití násilí uchylovala od samého počátku.

Na konci listopadu členové Strany Progresivního Srbska fyzicky napadli studenty, kteří před bělehradskou Fakultou dramatických umění drželi patnáct minut ticha za oběti novosadské tragédie. V lednu pak do pokojných demonstrujících najelo auto. Každý podobný incident v důsledku přiživil hněv a přičinil se o širokou podporu studenty vedeného hnutí napříč společností. Dle dubnového průzkumu občanské společnosti CRTA hnutí podporuje devětapadesát procent společnosti.

Vučićovi proto nezbylo, než si následně nasadit masku beránka a opakovat, že je otevřen dialogu, případně vyhlášení předčasných voleb. Právě motiv předčasných voleb mu doposud vždy sloužil jako spolehlivá cesta ven z krize, a to nejen díky moci, kterou má nad masovými médii, ale i díky prachsprosté manipulaci s voličskými registry.

Výzvy k dialogu s Vučićem stejně jako vyhlášení předčasných voleb nicméně studentské hnutí odmítalo, jelikož na splnění jejich požadavků o vyvození odpovědnosti za novosadskou tragédii neměl mít teoreticky, respektive ústavně vzato Vučić vliv. V prodemokratickém hnutí pak dlouho panovala shoda, že vzhledem k falšování voleb představuje nezbytný milník na cestě k demokratizaci státní správy jmenování přechodné odbornické vlády.

To se změnilo v květnu, tedy půl roku od vypuknutí masových protestů, kdy požadavek předčasných voleb ohlásilo samo studentské hnutí. „Učinili tak po několika měsících protestů, po nichž bylo jasné, že současná vláda studentské požadavky nesplní a že unesené instituce srbského státu spravedlnost obětem novosadského neštěstí nezajistí. Studentské hnutí se mezitím zároveň stalo samostatnou politickou silou. Panuje přesvědčení, že jimi navržená kandidátka by ve volbách vládnoucí stranu mohla porazit,“ vysvětluje novinář Nikola Burazer.

Vučić nicméně najednou nechce o předčasných volbách ani slyšet a trvá na tom, že příští parlamentní volby se budou konat až v řádném termínu v prosinci 2027. „Nechali si změřit své preference a vyšlo jim, že ztrácejí kontrolu nad většinovou společností. To proto teď odmítají jednat o předčasných volbách,“ myslí si o Vučićově obratu Predrag Voštinić, aktivista z iniciativy Lokální fronta.

Cena za změnu

V srbských ulicích pak začalo přituhovat 28. června, kdy masovou demonstraci v Bělehradu s přibližně stopadesátitisícovou účastí poprvé rozehnal slzný plyn. Mezi pozorovateli panuje vzhledem k povaze Vučićovy vlády shoda, že maskované útočníky, kteří odstartovali současnou vlnu násilností, Strana Progresivního Srbska najala, aby mohla rozdmýchaný chaos a potyčky využít k ospravedlnění represe a zatýkání. „Režim zkrátka přestal předstírat, že je přátelský,“ shrnuje korespondent OBCT Massimo Moratti.

K útokům na sídla vládní strany v několika srbských městech, na něž vláda při obhajobě masového zatýkání odkazuje, se prodemokratické hnutí zatím nevyjádřilo. Jak však upozorňuje korespondent Moratti, v žádné z napadených budov se v době útoků nenacházela policie či podporovatelé vlády. Aktivista Voštinić pak podotýká, že prodemokratické hnutí je velmi decentralizované a heterogenní — povahu protestů nikdo nekoordinuje a zároveň v něm nepanuje jednotný názor.

„Někteří lidé se hlásí k nenásilí a od útoků na sídla vládní strany či veřejné budovy se distancují. Jiní mají vskutku plné zuby všeho, co režim činí, policejní brutality, korupce… A vnímají, že státem páchanému násilí nelze donekonečna mírumilovně přihlížet,“ komentuje Voštinić. Interpretaci, že za útoky stojí vládou najatí infiltrátoři, považuje za málo pravděpodobnou.

Navzdory současné represi nepřestává srbský lid denně vycházet do ulic. Jak uzavírá aktivista Voštinić: „Ze změny, kterou srbská společnost prošla, jsem vskutku nadšený. Na druhou stranu mě však nevratnost této změny činí nervózním. Co vše nám ještě režim vezme, co vše ještě udělá pro to, aby se udržel naživu? Zkusili jsme všechny mírumilovné cesty a nezabralo nic. Pravděpodobně tak můžeme čekat víc a víc násilí. Jsem nadšený ze změny společnosti, ale jsem smutný z ceny, kterou za ni ještě budeme muset zaplatit.“