Prvního listopadu loňského roku spadl přístřešek nad budovou nádraží v Novém Sadu. Tragédie, která si vyžádala šestnáct životů, v srbské společnosti prolomila jedno veřejné tajemství, totiž že deset let vlády Aleksandra Vučiće a jeho modernizační politiky je vykoupeno šlendriánem, klientelismem a korupcí. A bohužel i ztrátami na lidských životech.

Fragmentovaná a neakceschopná opozice nedokázala této šance využít, a tak štafetu nesouhlasu s prezidentem převzali studenti, hlavně ti z vysokých škol. Mediální zkratky a jasná poselství, jež opozice v parlamentu nezvládla, si osvojila Fakulta dramatického umění Bělehradské univerzity (FDU).

Ćaci jako symbol protestu

Personifikací „režimu“, jak opozice dnes vládě říká, se stal mysteriózní Ćaci. Po jedné ze studentských stávek totiž nejspíše stoupenci Vučićovy Srbské pokrokové strany napsali na vstup školy heslo „Žáci do školy“ (Đaci u školu). Popletli si ale Đ a Ć, a tak vznikl dnes již legendární Ćaci a ze Srbska pod Vučićovým vedením se stal Ćacilend. Neologismus spojuje nevzdělanost, šlendrián, korupci a zábavní park.

Z politického hlediska dosáhli studenti jen menších ústupků — výměny ministrů a premiéra, kteří však zastávají spíše pozici technokratů. Systémová změna nepřišla, ale protestující dokázali něco jiného — Vučiće postavili do role, kterou nečekal.

Blokády a eskalace

V dubnu se uskutečnila několik dní trvající blokáda státní televize. Na svátek Vidovdan, 28. června, kdy se připomíná výročí místní obdoby bělohorské porážky, na náměstí Slavija v Bělehradě proběhl protest, během kterého tisíce lidí zaplnily nejen náměstí, ale i okolní ulice.

Od té doby se konají v různých městech po celém Srbsku rozsáhlé akce, kdy organizované skupiny lidí „přecházejí“ po přechodech tak, aby blokovaly dopravu. Na ulicích rostou barikády v podobě kontejnerů na odpadky, jež se silové složky snaží čas od času odstraňovat.

Policie odpovídá tím, že organizuje vpády do budov jednotlivých fakult a zatýká studentské organizátory jednotlivých blokád. Vzato do vazby bylo i několik profesorů, z nichž jeden své zatčení dokonce natočil. Na sociálních sítích kolují vtipy, jak se student se svým vyučujícím potkají za mřížemi.

Řada demonstrantů byla rychle po zadržení propuštěna, některým bylo ale nařízeno domácí vězení. Představitelé vysokých škol, kteří jsou vůči Vučićovi dlouhodobě extrémně skeptičtí, to považují za narušení akademických svobod. Vláda navíc neustále přemýšlí, jak vysoké školy, ohnisko nepokojů, nechat finančně vykrvácet.

Úměrně síle, která je při jednotlivých akcích nasazována, klesá důvěra v policii a četnictvo, což opět posiluje demonstrující a dodává jim energii k zápasu za svoji věc. Silové složky se dostávají pod tlak a reagují agresivně. Přibývá svědectví o krutém bití; někteří studenti skončili se zlomenými žebry, byli hospitalizováni apod. Roztáčí se tak velmi nebezpečná spirála.

Sjednotitel země rozdělil národ

Prezident Vučić nejprve vyčkával, zda demonstrace nevyšumí a neztratí energii tak, jako svého času hnutí žlutých vest ve Francii. I po tři čtvrtě roce však situace zůstává napjatá.

Ačkoliv Vučić a jeho Srbská pokroková strana mají poměrně silný vliv na média, nezávislá televizní stanice N1 informuje dnem i nocí o studentských protestech a demonstracích. Ani vláda, ani protestující nemají navrch. Vše se opět přelilo do klasické srbské tragédie — tedy rozpolcení národa do dvou nesmiřitelných skupin.

Vučić bral svoji politiku v prvé řadě jako úkol tento rozpor překonat. V zahraniční orientaci státu toto umně dokázal, v té domácí již ale není smějící se lídr, který stříhá pásky na dokončených stavbách dálnic, nýbrž onen zlý Ćaći, jemuž hrozí, že skončí po Tadićovi, Miloševićovi, Đinđićovi a do jisté míry i Titovi jako další srbský vůdce, který pohořel.

Aureola je pryč a už se jen čeká, koho proti němu druhý tábor postaví jako vyzyvatele. Srbský prezidentem tak stojí před otázkou, zda protesty přejdou do otevřených násilností, a pokud ano, zda se i přesto vyplatí pokračovat v otevřeném kurzu, nebo bude vhodnější zkusit nějakou jinou cestu.

Jen těžko lze ale předpokládat, jak bude v balkánské zemi vypadat závěr roku. Pokud by se srbská krize opravdu vyhrotila, pak by se v kontextu války na Ukrajině a geopolitických úmyslů prezidenta Trumpa mohlo Vučićovo Srbsko, stojící „mezi západem a východem“, opět ocitnout na titulních stránkách světových novin.