Protivládní protesty v Srbsku neslábnou ani po půl roce
Jan LoužekSrbská vláda i protestující občané hrají o čas. Síly jsou vyrovnané, takže se postupně vyčerpávají všechny možnosti, jak konflikt řešit pokojnou cestou. Obě strany totiž ví, že když jen trochu couvnou, znamená to porážku.
Prvního listopadu loňského roku spadl přístřešek nad budovou nádraží v Novém Sadu. Tragédie, která si vyžádala šestnáct životů, v srbské společnosti prolomila jedno veřejné tajemství, totiž že deset let vlády Aleksandra Vučiće a jeho modernizační politiky je vykoupeno šlendriánem, klientelismem a korupcí. A bohužel i ztrátami na lidských životech.
Fragmentovaná a neakceschopná opozice nedokázala této šance využít, a tak štafetu nesouhlasu s prezidentem převzali studenti, hlavně ti z vysokých škol. Mediální zkratky a jasná poselství, jež opozice v parlamentu nezvládla, si osvojila Fakulta dramatického umění Bělehradské univerzity (FDU).
Ćaci jako symbol protestu
Personifikací „režimu“, jak opozice dnes vládě říká, se stal mysteriózní Ćaci. Po jedné ze studentských stávek totiž nejspíše stoupenci Vučićovy Srbské pokrokové strany napsali na vstup školy heslo „Žáci do školy“ (Đaci u školu). Popletli si ale Đ a Ć, a tak vznikl dnes již legendární Ćaci a ze Srbska pod Vučićovým vedením se stal Ćacilend. Neologismus spojuje nevzdělanost, šlendrián, korupci a zábavní park.
Z politického hlediska dosáhli studenti jen menších ústupků — výměny ministrů a premiéra, kteří však zastávají spíše pozici technokratů. Systémová změna nepřišla, ale protestující dokázali něco jiného — Vučiće postavili do role, kterou nečekal.
Blokády a eskalace
V dubnu se uskutečnila několik dní trvající blokáda státní televize. Na svátek Vidovdan, 28. června, kdy se připomíná výročí místní obdoby bělohorské porážky, na náměstí Slavija v Bělehradě proběhl protest, během kterého tisíce lidí zaplnily nejen náměstí, ale i okolní ulice.
Od té doby se konají v různých městech po celém Srbsku rozsáhlé akce, kdy organizované skupiny lidí „přecházejí“ po přechodech tak, aby blokovaly dopravu. Na ulicích rostou barikády v podobě kontejnerů na odpadky, jež se silové složky snaží čas od času odstraňovat.
Policie odpovídá tím, že organizuje vpády do budov jednotlivých fakult a zatýká studentské organizátory jednotlivých blokád. Vzato do vazby bylo i několik profesorů, z nichž jeden své zatčení dokonce natočil. Na sociálních sítích kolují vtipy, jak se student se svým vyučujícím potkají za mřížemi.
Řada demonstrantů byla rychle po zadržení propuštěna, některým bylo ale nařízeno domácí vězení. Představitelé vysokých škol, kteří jsou vůči Vučićovi dlouhodobě extrémně skeptičtí, to považují za narušení akademických svobod. Vláda navíc neustále přemýšlí, jak vysoké školy, ohnisko nepokojů, nechat finančně vykrvácet.