Prezident Republiky srbské, jedné ze dvou částí Bosny a Hercegoviny, oznámil, že nebude pokračovat ve své funkci. Prohlášení sice nezaplní hlavní stránky našich novin, pro region bývalé Jugoslávie má svůj velký význam. Milorad Dodik bude totiž vzpomínán jako politik, který přivedl daytonský systém, složité uspořádání politických a správních orgánů v Bosně a Hercegovině, na hranu kolapsu.

Jedna země, dvě entity

Bosna a Hercegovina je země s unikátním politickým uspořádáním, jež lze srovnat s jiným velmi těžko. Nabízí se určitá podobnost s Belgií, kde je federální úroveň velmi slabá a její dvě části spolu vedou různé pře. Otázka nezávislosti Vlámska bývá občas na pořadu dne. V případě Bosny a Hercegoviny dohlíží nad tím, aby dvě části státu, které spolu vedly ještě před třiceti lety válku, společně fungovaly, Úřad vysokého představitele. Ten představuje nikým nevoleného zástupce západních zemí, který může odvolávat představitele ze svých funkcí, rušit přijaté zákony a podobně.

Dvěma politicko-správními částmi státu Bosna a Hercegovina jsou Federace Bosny a Hercegoviny, kde žijí převážně Bosňáci a Chorvati, a Republika srbská, kde žijí převážně Srbové. Stejně jako v případě Belgie jsou to trochu oddělené světy. Každá část užívá jiné osnovy ve školách, jiné písmo (latinka a cyrilice), jiné názvy ulic, jiné svátky. Centrální vláda v Sarajevu má tříčlenné předsednictvo, které je formálně hlavou státu. To je ve zkratce takzvaný daytonský systém, výsledek Daytonské mírové smlouvy, podepsané v USA v roce 1995.

Dodikovy patálie

Současný prezident Republiky srbské Milorad Dodik a předseda vládnoucího Svazu nezávislých sociálních demokratů má Republiku srbskou plně v rukou. Dlouhodobě vede žebříčky popularity. Před dvaceti lety představoval naději na občanštější, liberálnější a multietničtější Bosnu a vymezoval se proti Srbské demokratické straně, která byla u moci za války. To už ale dávno neplatí: dnes Dodik testuje, co mu ještě v Bosně projde. Hrozí odtržením, ignoruje závazné pokyny ze Sarajeva i Úřadu vysokého představitele a obrací se k Rusku.

Rozbuškou současné krize bylo vydání dvou zákonů v úředním věstníku Republiky srbské, které svým rozhodnutím zrušil současný Vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu Christian Schmidt. Dodik toho však nic nedbal a následně byl obžalován za to, že Schmidtův příkaz neuposlechl. Soud v první instanci prohrál a odvolání mu bylo zamítnuto. Trest? Rok vězení a zákaz výkonu politické funkce po dobu šesti let.

Je jasné, že v řadě politických představitelů Federace Bosny a Hercegoviny během této krize vřela v žilách krev. Pokud by Dodik spravedlnosti unikl, dokázal by se vysmát právě jim, neboť zneplatnění daytonského systému by zpochybnilo existenci celé Bosny. Zakročit silou ale také hrozilo fatálním selháním, protože pokus o zatčení Dodika ve východním Sarajevu by mohl přerůst v ozbrojený střet Státní agentury pro vyšetřování s příslušníky Ministerstva vnitra Republiky srbské. Návrat devadesátých let si ovšem nikdo nepřál.

V srpnu se Dodik setkal s americkým vyjednavačem Richardem Grenellem v letovisku Igalo v Černé Hoře. Zda-li tam byl domluven Dodikův odchod z politiky nebo jiné řešení krize, lze pouze spekulovat. Američané si chaos na Balkáně nepřejí.

Ve stejné době zrušila mandát Dodikovi Ústřední volební komise Bosny a Hercegoviny, takže Republika srbská zůstává oficiálně bez svého nejvyššího představitele. Prezidentský palác v Banja Luce ale zůstával dál obsazen a Dodik dál jezdil po služebních cestách a vykonával povinnosti svého úřadu. Zároveň byly vypsány volby na 23. listopadu, kdy by se měl volit Dodikův nástupce.

Současně s volbami se má konat i referendum, ve kterém by se mělo hlasovat i tom, zda občané Republiky srbské souhlasí s rozsudkem nad Dodikem. Referendum má dvojí účel: jednak před ním může probíhat kampaň, v rámci níž lze vytvářet obraz dosavadního vůdce jako člověka nespravedlivě odsouzeného, jednak může do Sarajeva vyslat signál, že rozsudek ve východní polovině Bosny lidé odmítají.

Otázka, na kterou mají občané odpovídat, je totiž dopředu známá: „Souhlasíte s rozhodnutím nikým nevoleného cizince Christiana Schmidta a rozsudkem neústavního Soudu Bosny a Hercegoviny vydaného proti prezidentu Republiky srbské, jakož i s rozhodnutím Ústřední volební komise Bosny a Hercegoviny o odebrání mandátu prezidentu Republiky srbské Miloradu Dodikovi?“ Více navádějící snad být ani nemůže.

Vraťme se ještě k volbám prezidenta Republiky srbské. Nečekejme žádný velký střet osobností, naopak. Dodik s vládní koalicí již vybrali Sinišu Karana, který se za Svaz nezávislých sociálních demokratů bude funkce ucházet. Jedná se o politika, který byl ministrem vnitra Republiky srbské, má za sebou dlouhou kariéru u policie a na něhož byly uvaleny sankce za oslavu „nelegálního svátku“, který Dodik vyhlásil na základě neplatného referenda.

Ruská role

Příznačné přitom je, kde a jak Dodik ohlásil tohoto kandidáta vládní koalice. Zprávy se k novinářům dostaly na mezinárodním ekonomickém a politickém fóru v Rusku, kde se setkal přímo s Putinem. Právě Rusko má eminentní zájem na tom, aby situace v Bosně byla co nejvíce neklidná. Zaměstnává totiž západní země, které pak mají méně kapacity a prostředků na řešení problému na Ukrajině.

Srbové vnímají Republiku srbskou jako útvar, který je má v rámci Bosny a Hercegoviny chránit před Bosňáky. Jakýkoliv krok proti Republice srbské vnímají jako útok na sebe. Dodik je personalizací jejich pohledu. Ústavnost nebo právní řád pro ně nehrají velkou roli. Ruská diplomacie to dobře ví a dokáže tuto kartu efektivně využít.

Srbové jsou jediný národ ve východní a střední Evropě, který nemá tragickou zkušenost s Ruskem. Tragickou zkušenost má naopak se Západem kvůli válkám v devadesátých letech, bombardování Srbska, válce v Kosovu a podobně. Stačí proto, aby Sergej Lavrov vydal prohlášení, že daytonský systém Srby nechrání a je třeba jej revidovat — a odezva bude velice mocná, u nás ani v západní Evropě ji však skoro nikdo nepochopí.

Dokáže taková síla ale překonat vzájemnou provázanost, danou hospodářskými vztahy? Bosna a Hercegovina, včetně Republiky srbské, ekonomicky spolupracují s okolním regionem i s Evropskou unií, s Ruskem však v mnohem menší míře. Romantické pomrkávání na Východ není v tomto směru v zájmu v podstatě nikoho jiného než jen Putina.

Mizivá naděje na změnu

Milorad Dodik, kdysi umírněný „nezávislý sociální demokrat“, se během své politické kariéry obrátil proti daytonskému systému v míře, v jaké to nikdo nepředpokládal. Během své návštěvy v Rusku přitom prohlásil, že jeho nástupce Karan bude ještě o stupeň tvrdší, než byl on sám.

Nabízejí se tedy dvě otázky: Není to právě samotný daytonský systém, co v Republice srbské vytváří podhoubí pro radikální politiku? Nebo se naopak někdo snaží, aby byl celý mechanismus, který před třiceti lety ukončil válku v Bosně, vnímán právě tímto způsobem?

Na obě otázky se však nabízejí jen nepříjemné odpovědi. Buď je celý daytonský rámec od počátku chybně navržen a dříve či později se zhroutí sám, nebo funguje v zásadě dobře, jen je — zevnitř či zvenčí — cíleně podrýván. Chce ale někdo v Bosně platit cenu za zodpovězení těchto otázek?