Obrana lidských práv může začít u obyčejného ručně psaného dopisu. Pro vězněné jde o důkaz, že na ně svět nezapomněl. Pro jejich utlačovatele o signál, že jim neprojde, co si zamanou. Dopisy na podporu nespravedlivě pronásledovaných a vězněných ukazují nesouhlas s bezprávím a vytvářejí mezinárodní tlak na utlačovatele.

Když slova pohnou světem

Letos se psaním dopisů opět slaví Mezinárodní den lidských práv, který připadá na 10. prosinec. V České republice se už od poloviny listopadu organizují stovky dopisových akcí, píše se ve školách, kavárnách, domovech seniorů či skautských klubovnách. Každý dopis je hlasem proti bezpráví. Historie Maratonu ukazuje, že tento hlas je slyšet.

Jedním z letošních silných příběhů Maratonu je kurdská aktivistka Pakhšan Aziziová. Jako studentka pomáhala ve válečných zónách ženám a dětem prchajícím před Islámským státem. Írán ji ale označil za nepřítele režimu. V srpnu 2023 vtrhli agenti do domu její rodiny a zadrželi ji i její příbuzné.

Aziziová strávila pět měsíců na samotce, vystavena mučení, ponižování a nátlaku, aby se doznala ke zločinům, které nespáchala. Revoluční soud ji poté odsoudil k smrti. Její poprava může přijít každým dnem. Pakhšan ale ani v cele smrti neztratila odhodlání: hladovkami protestuje proti dalším nespravedlivým rozsudkům.

Jiný, ale stejně naléhavý příběh je z Ekvádoru. Skupina dívek známých jako Bojovnice z Amazonie se postavila ropným gigantům, které flérováním — spalováním plynu při těžbě — devastují amazonský prales a zabíjejí místní obyvatele toxickými zplodinami. Dívky uspěly u soudu, který flérování zakázal.

Reálná praxe se ale nezměnila. Naopak — přišel nátlak a zastrašování. U domu jedné z aktivistek vybuchla podomácku vyrobená bomba. Úřady odmítly dívky chránit, pokud nepřestanou s aktivismem. Jejich úsilí připomíná, že ochrana klimatu není abstraktní pojem, ale je doslova otázkou života a smrti konkrétních lidí.

Další drsný příběh je z Ruska. Marku Kislicynovi, transmuži a LGBTI+ aktivistovi, komplikovala život diskriminace už dlouho před invazí na Ukrajinu. Po jejím začátku ale poslal malý finanční dar na humanitární pomoc Ukrajině — a tím se dostal do hledáčku ruských úřadů. V červenci 2023 ho zatkli a obvinili z vlastizrady.

Soud za zavřenými dveřmi mu udělil dvanáct let vězení. Mark nyní tráví trest v ženské věznici, kde ho nutí nosit ženské oblečení, oslovují ho starým jménem a nedostává potřebnou hormonální léčbu. Zažívá ponižování, je vystaven násilí, zavírán na samotce. „Nemohou mě přinutit, abych se vzdal svého přesvědčení,“ napsal v dopise z vězení. Jeho odvaha ostře kontrastuje s brutalitou režimu, který zneužívá paragraf o vlastizradě k trestání stovek lidí jen za to, že vyjádřili nesouhlas s válkou.

Fotoreportér Sai Zaw Thaike dokumentoval vojenský převrat v Myanmaru a násilí, které následovalo. Když junta zakázala nezávislá média, pokračoval v práci tajně. Při dokumentaci následků cyklonu Mocha ho někdo prozradil. Následovalo mučení, bití, výslechy a soud trvající jediný den. Výsledek? Dvacet let vězení a nucených prací.

Ve vězení zažívá další násilí: „Vězení je peklo uvnitř pekla,“ vzkazuje své rodině, která mezitím přišla o zdroj obživy. Myanmaru vládne vojenská diktatura, novináři jsou systematicky umlčováni a vězněni. Každý dopis na podporu Saie připomíná, že pravda je silnější než propaganda.

Hodnota solidarity

Může to vypadat naivně — že stačí poslat dopis. Výsledky Maratonu však hovoří samy za sebe. Dopisy pomohly na svobodu třeba egyptskému právníkovi Mohamedu Bakerovi nebo ruské umělkyni Alexandře Skočilenkové. Rohingský uprchlík Maung Sawyeddollah získal studentské vízum v USA a kanadské domorodé komunity se domohly odškodnění za otrávení rtutí.

V České republice bylo loni napsáno téměř 20 000 dopisů; celosvětově skoro sedm milionů. Jde o jednoduchou matematiku naděje: čím víc dopisů, tím větší šance na změnu.

V době, kdy sílí autoritářství, státní cenzura a represe aktivistů po celém světě, je třeba připomínat základní hodnotu lidské solidarity. Jak říká koordinátorka českého Maratonu Žaneta Sladká: „Dopisy, pro někoho taková retro záležitost, opravdu pomáhají. Někdy zachrání život. Jindy dají vězňům sílu přežít.“

Ředitel české pobočky Amnesty International Pavel Gruber dodává: „Mnozí mocní dokážou umlčet jednotlivce. Nemohou ale umlčet miliony lidí na celém světě, kteří jsou s nimi solidární.“

Maraton psaní dopisů není jen tradice. Je to připomínka, že lidská práva nejsou luxus, ale základ, na kterém stojí důstojnost každého člověka — v Íránu, Ekvádoru, Rusku, Myanmaru i u nás.