V současné době se v ruských trestaneckých koloniích, vazebních věznicích, domácím vězení, na nucených pracích a v nuceném psychiatrickém léčení nachází nejméně 768 politických vězňů.

Lidskoprávní aktivisté upozorňují, že tyto údaje odrážejí rozsah represí v Rusku jen částečně a počet politických vězňů je ve skutečnosti několikanásobně vyšší. Vyhodnocení každého konkrétního případu je totiž — vzhledem ke zdlouhavému procesu analýzy, nedostatku informací a velkému počtu trestních případů proti politicky aktivním Rusům — velmi náročné.

V létě 2024 proběhla mezi Ruskem, USA a některými evropskými zeměmi největší výměna vězňů v novodobé historii. Kreml propustil deset osob se statusem politických vězňů, do Ruska se na opak vrátili na Západě odsouzení ruští špioni, vrazi a kybernetičtí podvodníci. Seznam ruských politických vězňů se tím však snížil jen nepatrně.

Smyslem vytváření seznamu politických vězňů je přitáhnout pozornost veřejnosti v Rusku i v zahraničí. „Když existuje jasně zdokumentované a odůvodněné hodnocení politicky motivovaného pronásledování, vězňům to prospívá,“ vysvětluje Sergej Davidis, spolupředseda Centra na ochranu lidských práv Memorial a vedoucí nezávislého lidskoprávního projektu Podpora politických vězňů Memorial. „Jakákoli forma pozornosti veřejnosti totiž snižuje pravděpodobnost nejhrubšího porušování práv vězňů v trestanecké kolonii,“ dodává.

První dekáda 21. století. První Putinovi vězni. Kauza Jukos

V roce 1999, kdy byl premiérem jmenován dosavadní ředitel Federální služby bezpečnosti Vladimir Putin, se nacházel v Rusku pouze jeden trestanec, který následně získal status politického vězně. Od té doby počet politických vězňů v zemi stále roste.

V prvním desetiletí jednadvacátého století bylo několik lidí odsouzeno za špionáž, vlastizradu nebo vyzrazení státního tajemství a získali status politického vězně. Od počátku invaze na Ukrajinu jsou podle těchto tří paragrafů každoročně odsuzovány stovky lidí, loni to bylo 121 osob. Vyhodnocování těchto případů je ale pro lidskoprávní aktivisty komplikované, neboť vyšetřovatelé nezveřejňují okolnosti obvinění a veřejnost včetně novinářů se soudních procesů nesmí účastnit.

Koncem devadesátých let a na počátku nového století každý případ politického pronásledování hýbal veřejností a novináři se jím detailně zabývali. Bylo tomu tak i v případě patnácti majitelů a vysoce postavených zaměstnanců velké ruské ropné společnosti Jukos. Ti byli v letech 2003—2006 obviněni ze zpronevěry, daňových úniků, praní špinavých peněz, podvodů, loupeží a vražd a byli odsouzeni k dlouholetým trestům vězení.

Podle ruských ochránců lidských práv začal stát pronásledovat zaměstnance Jukosu z politických důvodů, neboť spolumajitel společnosti Michail Chodorkovskij financoval opoziční strany. Evropský soud pro lidská práva, kam obžalovaní v kauze Jukos podali stížnost, uznal, že byli zbaveni práva na spravedlivý proces. Zároveň však dospěl k závěru, že ropná společnost porušila daňové zákony a dopustila se i dalších nezákonných postupů.

2004—2013. Opoziční politická hnutí a ekologičtí aktivisté

První velká vlna pronásledování za politické postoje směřovala proti příznivcům Národně-bolševické strany a hnutí Jiné Rusko, jehož vůdcem byl politik a spisovatel Eduard Limonov. Memorial přiřkl status politických vězňů dvaadvaceti národním bolševikům, neboť Národně-bolševická strana byla v Rusku zakázána protiprávně.

Memorial vždy zdůrazňuje, že status politického vězně uděluje osobám, které jsou pronásledováni neoprávněně, protože vedení země v nich vidí konkurenci a hrozbu režimu. To však rozhodně neznamená, že Memorial podporuje jejich hodnoty a politické postoje.

V roce 2012 postihly represe účastníky masových demonstrací proti falzifikaci voleb a za svobodné Rusko, jimž se podle moskevského Bolotného náměstí, kde se sešlo na sto padesát tisíc protestujících, přezdívalo „bolotná revoluce“.

O rok později zahájily ruské úřady největší trestní řízení proti ekologickým aktivistům v dějinách současného Ruska. V kauze Arctic Sunrise bylo obžalováno třicet aktivistů Greenpeace ze šestnácti zemí, kteří v Murmanské oblasti obsadili ropnou plošinu společnosti Gazprom Něft. Ruské úřady aktivisty zatkly a obvinily je z pirátství a chuligánství. Všech třicet osob bylo organizací Memorial uznáno za politické vězně. Pronásledování ekologických aktivistů se v následující době stalo v Rusku běžnou záležitostí.

2012—2024. Pronásledování věřících z hnutí Hizb-ut-Tahrir a Svědků Jehovových

Během Putinovy vlády byly v Rusku systematicky pronásledovány skupiny věřících mimo „oficiální“ náboženské organizace. V letech 2012—2013 takto ruský stát perzekvoval stovky muslimů na základě obvinění z podpory ideologie náboženského a politického hnutí Hizb-ut-Tahrir al-Islámí, které bylo zakázáno již v roce 2003.

Masové pronásledování však nastalo až po anexi Krymu v roce 2014, kdy bylo více než 120 krymských muslimů ruskými úřady obviněno z napojení na zakázané hnutí a obžalováno z terorismu.

Aktivisté za lidská práva se domnívají, že příznivci Hizb-ut-Tahrir za žádnými teroristickými útoky nestojí a jejich náboženská idea je utopickým sociálně-náboženským projektem. V ruské společnosti se však kvůli dlouholetému pronásledování muslimů pevně vžil stereotyp, že islám rovná se extremismus a terorismus.

Další skupinou pronásledovaných věřících jsou Svědkové Jehovovi, zvláště po roce 2017, kdy tuto náboženskou skupinu prohlásil Nejvyšší soud za extremistickou. Od srpna 2024 je na seznamu politických vězňů pronásledovaných pro své náboženské přesvědčení už 431 jmen.

2017—2024: Antifašisté, Navalného hnutí a protiválečný odpor

Počet politických vězňů v Rusku začal prudce růst před sedmi lety. Do té doby se rozsah represí měřil několika desítkami nových politických vězňů ročně, v roce 2017 jich však přibylo více než sto. K těm patřili mimo jiné antifašističtí anarchisté v kauze Síť, odsouzení za údajný terorismus k velmi tvrdým trestům.

V roce 2019 se v Moskvě konaly rozsáhlé protesty organizované příznivci opozičního politika Alexeje Navalného. V reakci na ně zahájily úřady desítky trestních řízení. O dva roky později pak ruský stát začal příznivce hnutí Alexeje Navalného pronásledovat systematicky a obviňovat je z podpory extremismu. Některým se podařilo utéct z Ruska ještě před zahájením procesu, mnozí ale skončili ve vazbě, včetně novinářů, kteří o procesech s politikem informovali.

Mezi lety 2021—2024 uznal Memorial šedesát Navalného stoupenců za politické vězně. Tři z nich byli na seznamu výměny vězňů v srpnu 2024.

Sám Alexej Navalnyj, světově nejproslulejší oběť Putinova režimu, byl zatčen v roce 2021. Zemřel v trestanecké kolonii 16. února 2024. Navalného rodina a jeho příznivci jsou přesvědčeni, že byl zavražděn.

Tendence let 2022—2024: přibývá politických vězeňkyň

Po invazi na Ukrajinu v únoru 2022 pokračovaly ruské úřady v represích proti vybraným skupinám věřících, představitelům opozice a účastníkům protestních akcí. K nim ovšem přibyli další pronásledovaní: protiválečně orientovaní občané, nezávislí blogeři a novináři informující o vojenských operacích na Ukrajině a jejich důsledcích.

Mezi politickými vězni přibývá také žen. V letech 2015—2017 jich byla maximálně tři procenta, v letech 2018—2019 jedenáct procent, v letech 2020—2021 patnáct procent. V létě 2024 již ženy tvoří sedmadvacet procent ruských politických vězňů.

Patriarchální postoj ruského státu se totiž dříve projevoval ve vyšší míře shovívavosti vůči ženám oproti mužům. Když však ženy začaly hrát aktivní roli v protiválečném odboji, represivní složky odhodily jakékoli ohledy.

Válka na Ukrajině přinesla ruské společnosti a ochráncům lidských práv mnoho nových otázek k diskusi: mají být ti, kdo provádějí diverzní akce na železnici, považováni za politické vězně? A co ti, kdo zapalují vojenská odvodová střediska? Nebo dezertéři? Jak uznat ukrajinské občany na okupovaných územích za politické vězně, když nejsou známa ani jejich jména?

Pokud někdo odmítl účastnit se války z důvodu svědomí a je za to perzekvován, je uznán za politického vězně. Ale většina z tisíců stíhaných vinu přiznává a jejich případy jsou projednávány bez zkoumání důkazů obžaloby. Proto jejich motivy buď nejsou známy, anebo nemají s přesvědčením nic společného.

Nejednoznačné je také hodnocení žhářství vojenských odvodových stanic, které se velmi rozšířilo po zahájení částečné mobilizace na podzim roku 2022. „Pokud je člověk obviněn z úmyslného poškozování majetku, bohužel je toto obvinění adekvátní. Můžeme s těmito lidmi sympatizovat, chápat a sdílet motivy jejich protestu, ale stát jejich jednání oprávněně kvalifikuje a má právo je stíhat,“ vysvětluje spolupředseda Centra pro lidská práva Memorial Sergej Davidis.  „Něco jiného je, když jsou tito lidé obviněni na základě paragrafů o terorismu… Taková obvinění jsou neoprávněná a my tyto lidi uznáváme za politické vězně,“ doplňuje.

Další šedou zónou je pronásledování ukrajinských občanů na okupovaných územích. Podle Sergeje Davidise „lze za politické vězně považovat všechny civilní rukojmí“, ale ruští ochránci lidských práv většinou ani neznají jejich jména. Pokud jsou ukrajinští občané v Rusku stíháni například podle paragrafů o terorismu, sabotáži, špionáži a známe podrobnosti, jsou jejich kauzy posuzovány stejně jako případy ruských občanů.

Prognóza do budoucna: represe nebudou slábnout

Politických vězňů v příštích letech v Rusku patrně neubude. „Represivní aparát je tak významnou součástí systému, který se v Rusku vytvořil, že i když nedochází k žádným zvláštním politickým rozhodnutím, stále mohutní. Jednoduše proto, že existuje milion lidí, kteří to jinak neumějí a kteří potřebují svou moc ospravedlnit tím, že chrání stát před vnitřními nepřáteli,“ domnívá se ochránce lidských práv.

V současné době je situace v oblasti lidských práv v Rusku lepší než například v Bělorusku, ale horší než v Kyrgyzstánu nebo Kazachstánu. Vše se může změnit, pokud ve společnosti vzroste míra nesouhlasu s režimem. Větší rozsah represí v Bělorusku totiž není dán tím, že by Putinův režim byl mírnější než Lukašenkův, ale tím, že odpor Bělorusů byl silnější. V Rusku by do ulic musely vyjít desítky milionů lidí, aby byla situace srovnatelná s protesty v Bělorusku v letech 2020 a 2021.

Míru nesouhlasu se Putinovi daří dnes v Rusku kontrolovat se stávající mírou represe. Pokud se situace změní a protestů přibude, Putinův režim nebude váhat a bude ochoten se uchýlit k jakékoli míře represe, jen aby se udržel.

Z ruského originálu От одного человека до нескольких сотен в год: как менялось количество политзаключённых при Владимире Путине publikovaného magazínem Verstka přeložila JITKA KOMENDOVÁ. Pro české vydání byl text krácen a redakčně upraven.