Čtvrtstoletí Putinova režimu: politických vězňů stále přibývá
VerstkaBěhem Putinovy éry bylo z politických důvodů uvězněno zatím asi 1500 osob. Zpočátku každý případ vyvolával značný ohlas, postupně se politické procesy staly rutinou. V posledních letech výrazně přibylo perzekvovaných žen.
V současné době se v ruských trestaneckých koloniích, vazebních věznicích, domácím vězení, na nucených pracích a v nuceném psychiatrickém léčení nachází nejméně 768 politických vězňů.
Lidskoprávní aktivisté upozorňují, že tyto údaje odrážejí rozsah represí v Rusku jen částečně a počet politických vězňů je ve skutečnosti několikanásobně vyšší. Vyhodnocení každého konkrétního případu je totiž — vzhledem ke zdlouhavému procesu analýzy, nedostatku informací a velkému počtu trestních případů proti politicky aktivním Rusům — velmi náročné.
V současné době je lidskoprávní projekt Podpora politických vězňů Memorial jedinou autoritou, která přiděluje ruským vězňům status „politický vězeň“ nebo „pronásledovaný z politických důvodů“. O tom, zda je trestní případ konkrétní osoby politicky motivovaný, rozhoduje rada patnácti ochránců lidských práv, jejichž jména nejsou z bezpečnostních důvodů zveřejněna.
Základem pro posouzení každého případu jsou Pokyny k definici politického vězně, jež vypracovali obránci lidských práv z několika východoevropských zemí. O politicky motivované trestní stíhání podle nich jde v případech, kdy orgány činné v trestním řízení a soudní orgány jednají na základě politických motivů, které jsou v demokratické společnosti nepřijatelné. Tyto motivy jsou dvojí: pokud je účelem trestního stíhání udržet nebo upevnit státní moc, nebo donutit osobu ke změně nebo ukončení veřejné činnosti.
Status politického vězně nelze přiznat, jestliže je osoba stíhána za to, že použila násilí proti jiné osobě – s výjimkou sebeobrany nebo krajní nouze –, nebo vyzývala k etnicky, rasově, nábožensky či jinak motivovanému násilí.
V létě 2024 proběhla mezi Ruskem, USA a některými evropskými zeměmi největší výměna vězňů v novodobé historii. Kreml propustil deset osob se statusem politických vězňů, do Ruska se na opak vrátili na Západě odsouzení ruští špioni, vrazi a kybernetičtí podvodníci. Seznam ruských politických vězňů se tím však snížil jen nepatrně.
Smyslem vytváření seznamu politických vězňů je přitáhnout pozornost veřejnosti v Rusku i v zahraničí. „Když existuje jasně zdokumentované a odůvodněné hodnocení politicky motivovaného pronásledování, vězňům to prospívá,“ vysvětluje Sergej Davidis, spolupředseda Centra na ochranu lidských práv Memorial a vedoucí nezávislého lidskoprávního projektu Podpora politických vězňů Memorial. „Jakákoli forma pozornosti veřejnosti totiž snižuje pravděpodobnost nejhrubšího porušování práv vězňů v trestanecké kolonii,“ dodává.
První dekáda 21. století. První Putinovi vězni. Kauza Jukos
V roce 1999, kdy byl premiérem jmenován dosavadní ředitel Federální služby bezpečnosti Vladimir Putin, se nacházel v Rusku pouze jeden trestanec, který následně získal status politického vězně. Od té doby počet politických vězňů v zemi stále roste.
V prvním desetiletí jednadvacátého století bylo několik lidí odsouzeno za špionáž, vlastizradu nebo vyzrazení státního tajemství a získali status politického vězně. Od počátku invaze na Ukrajinu jsou podle těchto tří paragrafů každoročně odsuzovány stovky lidí, loni to bylo 121 osob. Vyhodnocování těchto případů je ale pro lidskoprávní aktivisty komplikované, neboť vyšetřovatelé nezveřejňují okolnosti obvinění a veřejnost včetně novinářů se soudních procesů nesmí účastnit.
Koncem devadesátých let a na počátku nového století každý případ politického pronásledování hýbal veřejností a novináři se jím detailně zabývali. Bylo tomu tak i v případě patnácti majitelů a vysoce postavených zaměstnanců velké ruské ropné společnosti Jukos. Ti byli v letech 2003—2006 obviněni ze zpronevěry, daňových úniků, praní špinavých peněz, podvodů, loupeží a vražd a byli odsouzeni k dlouholetým trestům vězení.
Podle ruských ochránců lidských práv začal stát pronásledovat zaměstnance Jukosu z politických důvodů, neboť spolumajitel společnosti Michail Chodorkovskij financoval opoziční strany. Evropský soud pro lidská práva, kam obžalovaní v kauze Jukos podali stížnost, uznal, že byli zbaveni práva na spravedlivý proces. Zároveň však dospěl k závěru, že ropná společnost porušila daňové zákony a dopustila se i dalších nezákonných postupů.
2004—2013. Opoziční politická hnutí a ekologičtí aktivisté
První velká vlna pronásledování za politické postoje směřovala proti příznivcům Národně-bolševické strany a hnutí Jiné Rusko, jehož vůdcem byl politik a spisovatel Eduard Limonov. Memorial přiřkl status politických vězňů dvaadvaceti národním bolševikům, neboť Národně-bolševická strana byla v Rusku zakázána protiprávně.
Memorial vždy zdůrazňuje, že status politického vězně uděluje osobám, které jsou pronásledováni neoprávněně, protože vedení země v nich vidí konkurenci a hrozbu režimu. To však rozhodně neznamená, že Memorial podporuje jejich hodnoty a politické postoje.
V roce 2012 postihly represe účastníky masových demonstrací proti falzifikaci voleb a za svobodné Rusko, jimž se podle moskevského Bolotného náměstí, kde se sešlo na sto padesát tisíc protestujících, přezdívalo „bolotná revoluce“.
O rok později zahájily ruské úřady největší trestní řízení proti ekologickým aktivistům v dějinách současného Ruska. V kauze Arctic Sunrise bylo obžalováno třicet aktivistů Greenpeace ze šestnácti zemí, kteří v Murmanské oblasti obsadili ropnou plošinu společnosti Gazprom Něft. Ruské úřady aktivisty zatkly a obvinily je z pirátství a chuligánství. Všech třicet osob bylo organizací Memorial uznáno za politické vězně. Pronásledování ekologických aktivistů se v následující době stalo v Rusku běžnou záležitostí.
2012—2024. Pronásledování věřících z hnutí Hizb-ut-Tahrir a Svědků Jehovových
Během Putinovy vlády byly v Rusku systematicky pronásledovány skupiny věřících mimo „oficiální“ náboženské organizace. V letech 2012—2013 takto ruský stát perzekvoval stovky muslimů na základě obvinění z podpory ideologie náboženského a politického hnutí Hizb-ut-Tahrir al-Islámí, které bylo zakázáno již v roce 2003.
Masové pronásledování však nastalo až po anexi Krymu v roce 2014, kdy bylo více než 120 krymských muslimů ruskými úřady obviněno z napojení na zakázané hnutí a obžalováno z terorismu.
Aktivisté za lidská práva se domnívají, že příznivci Hizb-ut-Tahrir za žádnými teroristickými útoky nestojí a jejich náboženská idea je utopickým sociálně-náboženským projektem. V ruské společnosti se však kvůli dlouholetému pronásledování muslimů pevně vžil stereotyp, že islám rovná se extremismus a terorismus.
Další skupinou pronásledovaných věřících jsou Svědkové Jehovovi, zvláště po roce 2017, kdy tuto náboženskou skupinu prohlásil Nejvyšší soud za extremistickou. Od srpna 2024 je na seznamu politických vězňů pronásledovaných pro své náboženské přesvědčení už 431 jmen.
2017—2024: Antifašisté, Navalného hnutí a protiválečný odpor
Počet politických vězňů v Rusku začal prudce růst před sedmi lety. Do té doby se rozsah represí měřil několika desítkami nových politických vězňů ročně, v roce 2017 jich však přibylo více než sto. K těm patřili mimo jiné antifašističtí anarchisté v kauze Síť, odsouzení za údajný terorismus k velmi tvrdým trestům.
V roce 2019 se v Moskvě konaly rozsáhlé protesty organizované příznivci opozičního politika Alexeje Navalného. V reakci na ně zahájily úřady desítky trestních řízení. O dva roky později pak ruský stát začal příznivce hnutí Alexeje Navalného pronásledovat systematicky a obviňovat je z podpory extremismu. Některým se podařilo utéct z Ruska ještě před zahájením procesu, mnozí ale skončili ve vazbě, včetně novinářů, kteří o procesech s politikem informovali.
Mezi lety 2021—2024 uznal Memorial šedesát Navalného stoupenců za politické vězně. Tři z nich byli na seznamu výměny vězňů v srpnu 2024.