Bezprostředně po náhlé smrti Alexeje Navalného, nejvěhlasnějšího protivníka Putinova režimu, se pozornost ruské prodemokratické společnosti upřela ke vdově Julii Navalné. Očekávalo se od ní, že převezme politický odkaz svého muže a stmelí ruskou opozici, paralyzovanou smrtí člověka, do něhož mnozí vkládali naděje na budoucí demokratické Rusko.

Julija prošla po boku svého muže celou jeho politickou kariérou a sám Navalnyj opakovaně zdůrazňoval její politický talent. Vzhledem k tomu, že se ale po celou dobu života s Navalným držela v pozadí a nevystupovala jako veřejně činná osobnost, nikdo jí nemůže připisovat chyby či omyly, jež jsou spojovány s jejím dnes již mrtvým mužem.

Očekávání, jež nyní ruská veřejnost na Juliji Navalnou klade, jsou tak mimořádná, že by jim stěží mohla dostát i ta nejschopnější osobnost. Pokud se ale Navalná stane vůdkyní ruského opozičního hnutí podobně, jako je Svjatlana Cichanouská nejvyšší reprezentantkou demokratických sil Běloruska, bude boj proti autokratickému režimu spojen i s rozbitím ustrnulých genderových norem tamní společnosti.

V Rusku — stejně jako v Bělorusku — je totiž politika stále vnímána primárně jako doména mužů. Sílu ruského patriarchálního modelu společnosti výmluvně ilustruje výrok Dmitrije Medveděva, někdejšího ruského prezidenta a dnes místopředsedy Rady bezpečnosti Ruské federace, který na petrohradském Mezinárodním právním fóru ocenil, že čtvrtinu egyptské vlády tvoří ženy. To podle Medvěděva dokládá, že Egypt v tomto ohledu „postupuje rychleji než my“ a Rusko by se mělo příkladem Egypta inspirovat.

Před několika dny se na téma žen v politice vyslovil i Vladimir Putin. Vyjádřil totiž politování nad tím, že ženy jsou slabě zastoupeny ve vládě, byť disponují jistými rysy, které jsou vhodné k výkonu služebních povinnosti. Zejména jsou více disciplinované, upřesnil ruský prezident.

V kontextu tvrdých represí, jimiž současný ruský režim stíhá veřejně se angažující ženy, působí tato slova mimořádně nevkusně. Nicméně poměrně realisticky vystihují způsob, jakým na roli žen ve společnosti nahlíží ruská státní moc.

Ruské ženy, které se snažily vymanit z rigidně patriarchálních poměrů Putinova režimu, se v posledním desetiletí velmi často angažovaly v opozičním hnutí Alexeje Navalného, které bezesporu výrazně přispělo k politické emancipaci ruských žen.

„Nebojím se. A vy se také nebojte“

V podmínkách ruského státu, který nikdy neměl dlouhodobější zkušenost s fungováním demokratického režimu, bylo působení v politické opozici vždy buď činností hrstky sebeobětujících se izolovaných jednotlivců, nebo se přemrštěně personalizovalo osobnostmi z exkluzivního společenského prostředí.

Alexej Navalnyj byl naproti tomu první, kdo po celém Rusku systematicky budoval horizontální politické struktury opozičního hnutí. Takzvané Štáby Navalného začaly být organizovány v roce 2017 v souvislosti s prezidentskými volbami, avšak rozhodně nesloužily jen jako tým připravující zázemí pro kandidaturu Navalného v prezidentských volbách.

V průběhu následujících let se práce v místních buňkách opozičního hnutí staly skutečnou lekcí politické angažovanosti jakožto činnosti, jež propojuje společenské působení od nejnižší komunální úrovně až po vrcholná patra celostátní politiky. Navalného hnutí se tak podařilo rozbít hned několik bariér, jež dělí ruskou společnost.

Za prvé jeho opoziční hnutí nebylo koncentrováno pouze v centru, tedy v Moskvě a v Petrohradu, ale pokrývalo celou zemi. Za druhé dokázalo překračovat sociální bariéry, a tedy se oprostilo od elitářství spjatého s předchozími lídry politické opozice. A konečně odmítlo genderové determinace, jež jsou v ruské společnosti velmi silné a v posledních letech se znovu utužují.