Ropu-těžící koncern Royal Dutch Shell systematicky spolupracoval s nigerijskými bezpečnostními složkami na potlačování odporu vůči svým aktivitám v zemi. Vyplývá to z odtajněného souboru výpovědí, svědectví a faxových zpráv, jež byly před lety shromážděny jako podkladový materiál k jednomu ze soudních procesů s korporací v USA. Na zdroj doposud nerozšířených informací upozornil John Vidal v listu The Guardian na počátku týdne.

Podle materiálů platil Shell nigerijské armádě a policii zpravidla po rozprášení některého z nenásilných protestů nebo po zátahu na organizované odpůrce těžby v oblasti Ogoniland. Záznamy umožňují identifikovat několik konkrétních případů.

Společnost dále dle dokumentů pomáhala bezpečnostním složkám plánovat razie v jednotlivých vesnicích, jejichž obyvatelé upadli v podezření z účasti na hnutí odporu.

Nadnárodní těžařský koncern s nizozemskou centrálou přijímá od konce devadesátých let postupně spoluodpovědnost za dílčí případy poškozování životního prostředí v příslušné lokalitě. Podíl viny na státní represi odpůrců těžby ale doposud nepřipustil.

John Vidal uvádí, že během procesu, pro který byly materiály shromážděny, přiznal někdejší ředitel nigerijské divize Shellu Brian Anderson dva případy, kdy společnost armádě nebo policii zaplatila. Spojení mezi touto skutečností a potlačováním hnutí odporu však opět důrazně odmítl.

Soudy nepomáhají

Počet obětí armádních a policejních zásahů vůči odpůrcům ropné těžby v deltě řeky Nigeru lze jen obtížně určit — v oblasti totiž souběžně probíhalo několik dílčích povstání, lokálních šarvátek i operací proti ozbrojeným gangům. Zástupci hnutí odporu mluví o tisících. Daleko větší počet lidí prý ale vyhnaly násilné akce bezpečnostních složek z domovů.

Shell byl v souvislosti s příslušnými obviněními již několikrát žalován u nigerijských, evropských i amerických soudů. Zpravidla se však dohodl s žalující stranou na mimosoudním vyrovnání.

Nejznámějším z těchto případů byl proces, ve kterém korporace čelila obvinění z ovlivňování nigerijských soudců, kteří v roce 1995 odsoudili k smrti spisovatele a domorodého aktivistů Kena Saro-Wiwu. Ten byl pak společně s dalšími 8 kmenový vůdci oběšen. I v tomto případu skončilo posuzování viny Shellu stažením žaloby, za což společnost vyplatila 9,6 milionů liber (288 milionů korun) rodinám popravených.

Následky pro region

Mnohem lépe než podíl na porušování lidských práv je v příslušném regionu prokázán rozsah znečištění. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) zveřejnil v srpnu 2011 obsáhlou výzkumnou zprávu, dle které těžba v oblasti Ogonilandu znečistila půdu i vodu. Experti identifikovali stovky ropných skvrn, kontaminaci zeminy do hloubky 6 metrů i stále trvající únik ropy do vody. V některých zdrojích pitné tekutiny byl zaznamenán až 8centimetrový nános suroviny.

Zpráva v závěru konstatuje, že ropa má zkázonosné důsledky pro místní zemědělství i rybolov, poškodila zásoby vod a narušila ekosystémy. I když se v Ogonilandu už netěží, surovina prý stále uniká ze starých vrtů a  ropovodů, jež tudy vedou. Experti uvádějí, že vyčištění oblasti potrvá až 30 let, přičemž jen nejnaléhavější záchranné práce (vyčištění studen a utěsnění úniků) by měly stát miliardu dolarů.

Odpovědný pracovník korporace reagoval na zprávu prohlášením, že za značnou část zjištěného znečištění mohou sabotáže a krádeže místních, kteří ropovody navrtávají. Společnost ale prý udělá vše proto, aby problém vyřešila.

Nový přístup?

Korporace se již dříve přihlásila k odpovědnosti za dva velké úniky ropy v regionu — v roce 2008 a v roce 2009. Jen při nich do země a řek vyteklo více ropy, než-li uniklo do moře při slavné havárii tankeru Exxon Valdez u Aljašky v roce 1989.

V rámci nové firemní politiky se Shell spolupodílel i na financování nákladů výzkumu, na jehož základě vznikla popisovaná zpráva UNEP. Ten podle oficiálních informací trval tři roky. Zahrnoval prý studium 200 nejvíce kontaminovaných lokalit, 122 kilometrů ropovodů, 5000 lékařských zpráv a 4000 biologických vzorků.