Církev se pustila do boje proti „vlivným skupinám“ a přepisuje ústavu

Veronika Dočkalová

Boj za tradice přitvrdil. Diskuse o manželství pro homosexuální páry ukázala, že nejvyšší představitelé katolické církve v České republice neznají ústavu, ale rádi o ní kážou.

Na konci nedělní bohoslužby v kostele nedaleko Kolína přišly jako obvykle na řadu ohlášky. Ta poslední mě zvedla ze židle. Doslova. Kněz tu citoval mail biskupa Wasserbauera, který vyzývá k podpisu petice na podporu manželství. Ta brojí proti diskutovanému návrhu poslanců na umožnění sňatků i gay a lesbickým párům. Vstala jsem a řekla, že farář nemluví pravdu. Rychle mši ukončil a po ní jsem ho musela sama dostihnout, aby se mnou vůbec promluvil. Úsměvný příběh ovšem ukazuje, kudy se začal ubírat lítý boj za tradice. Církev konečně našla téma, o kterém by mluvila. Bohužel.

Přitom se vysocí představitelé katolické církve pustili do bohapustého lhaní. Text výzvy, kterou mailem rozeslal pomocný biskup pražský Zdeněk Wasserbauer, upravuje znění ústavy a uráží všechny, kteří církevním dogmatům nepřikyvují. „V naší zemi se v současné době určitá skupina snaží o změnu ústavy a v ní zakotveného manželství jako svazku muže a ženy,“ stojí ve Wasserbauerově výzvě, kterou biskup rozeslal i jménem kardinála Duky.

Kdyby se biskup Wasserbauer podíval do textu ústavy, jistě by zjistil, že o podobě manželství tam není ani slovo. Pouze v článku 32 Listiny základních lidských práv a svobod se hovoří o ochraně rodiny, ale jestli bude mít rodina dvě mámy nebo dva táty, už ji nezajímá. Že je manželství svazkem muže a ženy, stojí v občanském zákoníku.

Pro věřící je obvykle velmi těžké vzepřít se autoritě kněze. Foto Pxhere

Proč je ale důležité upozornit na něco, co vypadá jako obyčejná mýlka? Zatímco ústavu ctíme a její změna představuje velké společenské téma, úpravy občanského zákoníku jsou mnohem běžnější a nevyvolávají takový poprask. Wasserbauer nás tu vlastně straší tím, že určitá vlivná skupina (víme jaká: Koalice za manželství usilující o umožnění sňatků i homosexuálním párům) chce měnit staré dobré pořádky. Jenže o těch pořádcích naše ústava vůbec nemluví.

Wasserbauer apeluje na „katolické křesťany a všechny rozumné lidi“, aby petici podepsali. Kdo ji nepodepíše, není rozumný? Zde jsme již na hranici slušnosti a Wasserbauerův text nevypadá jako práce morální autority, ale jako hysterický výkřik populisty.

Kněz, který během ohlášek k podpisu petice vyzýval, navíc vyvrátil to, co v rozhovoru pro Český rozhlas slíbil olomoucký biskup Josef Nuzík. Připustil, že po kostelech koluje petice, ale řekl, že výzva k podpisu může být využita vždy až po liturgii. Ohlášky nicméně do liturgie patří. Nemluvě o tom, jak těžké je pro věřící vzepřít se autoritě kněze. A tak jsme v přímém přenosu svědky zneužívání moci ze strany těch, kteří se mají zastávat utlačovaných.

Jako křesťanku mě mrzí, jakou manipulaci dokáže církev využívat. Není potřeba souhlasit s návrhem na rovnoprávné manželství, ale pokud někdo má nějaký názor, měl by vědět, proč ho má. A měl by uvádět věci na pravou míru, místo aby se tvářil, že podporuje petici, která někomu s něčím pomůže. Nepomůže, je to obyčejný útok na gaye a lesby a také střílení do vlastních řad. Ať už se to českým biskupům líbí, nebo ne, po naší zemi chodí i LGBT katolíci a katoličky.