Když jsem si koncem minulého týdne přečetl, že Duka pozval Babiše na večeři, chvíli jsem si naivně představoval, že chtěl nějak zdvořile kritizovat jeho oligarchické manýry v soukromí i ve státní politice a usměrnit ho v duchu evropských tradičních křesťanských hodnot k humánnějšímu chování.

Příležitost k takovému napomenutí by se nabízela. Michaela Šojdrová, poslankyně Evropského parlamentu zvolená za KDU-ČSL, tedy za stranu, která se názvem i programem hlásí k těmto hodnotám, přišla s návrhem, že by Česká republika mohla přijmout padesát dětí a mladistvých, kteří přišli v syrské občanské válce o rodiče.

↗

Dukovo mlčení tam, kde by měl podpořit humánní kroky, a jeho nátlak tam, kde je snaha prosadit více svobody, to je smutný projev ztráty křesťanské identity. Foto David Sedlecký

Lidovci si občas vzpomenou na podněty pro občanský život, které jsou k nalezení v křesťanské tradici. Daniel Herman, když ještě byl ministrem kultury v koaliční vládě se sociálními demokraty, si vzpomněl na dobu, kdy působil jako římskokatolický kněz, a snažil se několika vstřícnými křesťanskými gesty kompenzovat, nakolik to je možné, československou etnickou čistku z prvních dvou let po 2. světové válce a navštěvoval shromáždění vyhnaných Němců. Byl aktivním členem Společnosti křesťanů a Židů.

Jan Čižinský se s překvapivou skromností ujal po minulých komunálních volbách služby starosty Prahy 7, zrušil různá privilegia spojená s tímto úřadem a dohlíží na různé šmejdy, kteří by se rádi přisáli na politiku městské části, a komplikuje jim život. Zlepšuje ve svém regionu životní poměry seniorů.

Hayato Okamura napravuje jméno rodiny pošramocené svým mladším bratrem Tomiem a vyslovuje se, aktuálně jako kandidát do Senátu za jeden z pražských volebních okruhů, mimo jiné, že nemíní vyklidit pole autoritářům a nedemokratickým silám. Chápe potřebu poskytnout pomoc uprchlíkům z oblastí, kde je ohrožuje násilí, bída a diktátorské režimy.

Šojdrová se svým návrhem postavila vedle těchto a dalších stranických kolegů. Od Duky jako reprezentanta v celostátním měřítku sice nepatrné a okrajové náboženské organizace, ale přece jen pořád ještě relativně nejpočetnější, jejíž bohoslužby pravidelně navštěvují nějaké tři až čtyři procenta obyvatel, bychom čekali křesťanské podněty a podporu křesťanských politiků.

Posedlost větší než peníze

Při dalším čtení se ukázalo, že zatímco Šojdrová ohlásila, že pro syrské sirotky hodlá lobbovat též u manželky premiéra, Duka se pokoušel Babiše odvést od jeho (při všem, co se mu dá vytknout) liberálního postoje k rovnosti mužů a žen, snad od podpory istanbulské úmluvy a určitě od podpory možnosti sňatků osob stejného pohlaví.

Některé křesťanské církve, Dukova římská, též zdejší malá pravoslavná, církve evangelikální a letniční (například Církev bratrská, baptisté nebo metodisté) jsou posedlé bojem proti údajnému „homosexualismu“. Vypadá to tak, že je to pro ně snad dokonce důležitější než příjmy od státu. Návrh Babišovy vlády na zdanění peněz přidělovaných politicky vybraným náboženským subjektům v rámci údajného vyrovnání státu s církvemi prý tématem jednání Babiš—Duka nebyl.

Mohutné a stále dramatičtější téma masového pohlavního zneužívání mladistvých a nezletilých kněžími římské církve (oživené tragickými odhaleními posledních dnů z Pensylvánie a z Německa) začalo celé tím, že přesvědčivě obvinili ze zneužívání vídeňského arcibiskupa Hanse Herrmanna Groëra poté, co se ostře vyslovil proti homosexuálnímu soužití. Obvinění se potvrdila, byl sesazen ze všech pozic a dožil v ústraní v klášteře.

Lidé, kteří se sami prznění dětí, zejména chlapců, dopouštěli a ti, kteří je (jako pravděpodobně Duka) kryli, bývají horlivými církevními bojovníky proti homosexualitě. Možná si tím léčí svědomí. Může to být prevence před veřejným obviněním.

Jakákoli rozumně myslitelná křesťanská partnerská etika by měla být kritická k promiskuitě, k příležitostným dobrodružstvím. Měla by odmítat odloučení sexuálních aktivit od osobního odpovědného vztahu. Lidem, které okolnosti k takovému chování dovedly, by měla podávat pomocnou ruku a měla by jim usnadnit navázání trvalého, pokud možno celoživotního vztahu.

Manželství, tradiční složené z muže a ženy a obvykle z potomků, ale i manželství osob stejného pohlaví, jak se postupně v zemích svobodného světa umožňuje, podporuje lásku partnerů. Jejich rozhodnutí pro sebe navzájem je výrazem oddanosti a důvěry. Partnerství se neodehrává jen v posteli, ale zahrnuje tisíce společných radostí a starostí. Stabilizuje společnost, poskytuje možnou míru bezpečí pro partnery a pro (případně adoptované) děti.

Různé církve to pochopily a žehnají partnerům na společnou cestu životem obřadem analogickým tradičnímu sňatku. Snad by se dalo pochopit, kdyby Duka k civilnímu manželství dvou mužů nebo dvou žen prostě jen mlčel. Jeho mlčení tam, kde by měl podpořit humánní kroky, a jeho nátlak tam, kde je snaha prosadit více svobody, to je smutný projev ztráty křesťanské identity.

Doufám, že to málo dobrého, co současná vláda míní prosazovat, jako je prevence domácího násilí nebo sňatky osob bez ohledu na pohlaví, nedokáže Duka zmařit. A ještě smělejší je má naděje, že přece jen podpoří aspoň některé projevy lidskosti.