Jaké právo občana Duky bylo porušeno?

Ivan Štampach

Řadový občan Duka podal žalobu na Centrum experimentálního divadla v Brně. Jím uvedené hry prý útočí na jeho nezadatelnost práv, svobodu náboženského vyznání či na právo na důstojnost a čest. Podle všeho si však poněkud plete pojmy.

Dominik Duka ne jako statutární zástupce římskokatolické církve v České republice, nikoli v roli předsedy České biskupské konference ani jako kardinál, tedy reprezentant zahraničního kvazistátního útvaru, ani ve spojení s historickou, víceméně ozdobnou titulaturou metropolity nebo primase Čech, ale jako občan Duka, jak se sám vyslovil, jako fyzická osoba, podal k Městskému soudu v Brně žalobu na Centrum experimentálního divadla.

Stalo se to v souvislosti s inscenací Olivera Frljiče Naše násilí, vaše násilí představenou v prostorách brněnského divadla Husa na provázku letošního 26. května v rámci festivalu Divadelní svět Brno. Zdá se, že už odezněly diskuse o vhodnosti radikálních divadelních prostředků s (deklarovaným) záměrem ukázat konflikt náboženství a s nimi spojených kultur a že zúčastněné strany se navzájem nepřesvědčily. Do divadelního ztvárnění se zřejmě promítla i zkušenost režiséra a herců s balkánským konfliktem z devadesátých let, v němž se křesťané a muslimové dopouštěli masakrů posléze stíhaných jako zločiny proti lidskosti.

Duka má jistě právo vyslovit se, že se mu představení nelíbilo, obzvlášť, kdyby je viděl, aspoň ze záznamu. Dala by se mu v diskusi vysvětlit občanská angažovanost divadelníků a šlo by před jeho soudem obhajovat jejich motivy. Dalo by se polemizovat s hodnocením uměleckého počinu, které Duka a další postavy předložily. Klérus bohužel mívá, až na vzácné výjimky, potíže s pochopením uměleckých výrazových prostředků. Dukovi jako občanovi je možno dopřát, aby se představením cítil uražen, nebo i vnitřně zraněn. Nepochybně má jako občan, a koneckonců i jako církevní činitel, právo představení kritizovat.

Jaká nezadatelná práva občana Duky porušila divadelní představení, která neviděl, nikdo neví. Foto FB D. Duky

Duka se však obrátil na soud. Text žaloby není k dispozici. V solidním zpravodajském zdroji je shrnuto jeho vyjádření: „Rozhodl jsem se podat žalobu jako fyzická osoba. ... Postup divadla silně zasáhl do mého vyznání, a proto se obracím na soud, aby rozhodl, co je ještě umění a co již je jen úmyslné poškozování jiné osoby a mých práv.“

Soud se sotva pustí do definování umění. Poškození práv náš právní řád nezná. Je však možné, že v žalobě, kterou mu mohli pomoct sestavit právníci, které má ve svých službách, jsou přesnější formulace. Podle dostupných informací zmiňuje „útok na nezadatelnost práv, na svobodu náboženského vyznání či na právo na důstojnost a čest“. Je možné, že žádá nějakou kompenzaci, například veřejnou omluvu, nebo i finanční částku (již by jistě, kdyby ji vysoudil, věnoval na dobročinné účely) za hanlivé zobrazení Krista, které prý dopadá i na něj.

Nerozumím, která nezadatelná práva občana Duky Centrum experimentálního divadla zmíněnou inscenací či konkrétním brněnským květnovým představením porušuje. Brání divadlo Dukovi bydlet, kde chce, stěhovat se kam chce, navštěvovat jiné země dle libosti, vyslovovat se o čemkoli včetně kritiky vlády a politického systému? Znemožňuje mu divadlo zakládat politické subjekty, vstupovat do nich, kandidovat za ně, podporovat je a volit je?

Je nějak ohroženo Dukovo právo, kdyby snad k takové situaci došlo, na presumpci neviny a na spravedlivý proces včetně obhajoby? Omezuje divadlo Duku v přijímání bezplatné zdravotní péče na základě pojištění? Brání snad autorský tým inscenace komukoli, na kom snad Dukovi záleží, získávat vzdělání?

Nutno uznat, že v jednom ohledu jsou Dukova práva omezena. Jako na pracovníka církve se na něj nevztahují všechna práva zaměstnance podle Listiny základních práv a svobod a podle zákoníku práce, protože ve služebním poměru, v němž je, pro něj platí vnitřní předpisy církve, které jsou mnohem méně sociální. Soudy, až po nejvyšší patra soudní soustavy, odmítají s poukazem na nezávislost náboženských společností tato sociální práva nějak vykládat nebo obhajovat. Toto právo však Dukovi nebere divadlo, nýbrž stát. Koneckonců v této kauze svých ohrožených práv žalobu nepodává.

Duka v roli občana zmiňuje svobodu vyznání. Nezdá se, že by mu brněnské divadlo bránilo hlásit se ke svému přesvědčení a toto přesvědčení obhajovat. Kritikou inscenace a soudní pří na toto téma to koneckonců sám demonstruje. Ať každý, i Duka, hlásá, vyznává, káže, zvěstuje nebo učí, co je mu libo, pokud se tím nedostává do rozporu s trestním zákoníkem, pokud například nehanobí skupinu obyvatel pro její vyznání, pokud někoho pohrůžkou násilí nenutí k účasti na náboženském úkonu nebo nezdržuje od takové účasti či jinak nebrání v užívání svobody vyznání.

Snažím se představit si, jak by divadlo, román, povídka, báseň či třeba hudební skladba mohly „dopadat na mou důstojnost a čest“. Umím si představit, jak mne může urazit nebo vnitřně zranit všelijaké kázání, o kterém dodatečně slyším. Uráží mne náboženské publikace, které pomlouvají inspirační zdroje mé spirituality.

Některé prohlašují například tradici západního esoterismu za dílo ďáblovo, pálí (ano, i dnes) knihy z tohoto okruhu. Zasahuje mne, když mne náboženské figury pro můj proevropský postoj, pro obhajobu občanských práv a pro humánní postoj k imigrantům prohlašují za „neomarxistu“ a absurdně mne spojují s minulým režimem (ve kterém jsem byl odsouzen v politickém procesu a léta vězněn).

Rád bych však autory takových prohlášení ujistil, že je nebudu žalovat a nepodám na ně trestní oznámení.

    Diskuse
    July 16, 2018 v 9.23
    "Kritikou inscenace a soudní pří na toto téma to koneckonců sám demonstruje."
    Za tuhle větu děkuji z celého srdce.
    Tak nějak shrnuje co si o tom všem myslím a proč jsem rád, že žijeme ve státě který se hlásí k ideálům sekulárního právního státu.
    PM
    July 16, 2018 v 21.4
    Následky neúspěšného osvojení pluralitního režimu
    mají obzvláště v povolání, která vyžadují oduševnělost občana velmi skurilní formy.
    Duchovní, který by rád kriminalizoval autory umělecké tvorby za jejich záměr poukazovat na úpadek humanity okrajovou údernou formou je neojedinělým příkladem.
    Otázka pocitu urážky je dána schopností/pevností osobní suverenity.
    Socializovaní mimo pluralitní režim, s narušenou sebejistotou a sebevědomím nemají proto k nadměrné urážlivost daleko ....jsem si povšiml.
    JN
    July 17, 2018 v 0.18
    Svoboda slova a "neomarxismus"
    Vezmete-li si na London pride transparent s nápisem "Ježíš je gay", bude všechno v pořádku. Vezmete-li si ale transparent s nápisem "Alláh je gay", policie proti vám zasáhne. Budete-li toto jednání policie kritizovat, rozhlasová stanice KPFA s vámi zruší plánovaný pořad, ve kterém máte vystupovat, s odůvodněním, že prý jste verbálně inzultovali islám. Přesně to se stalo Richardu Dawkinsovi.

    -----------------------

    Bude-li kritizovat tu Frljićovu hru, pravděpodobně vás ztotožní s těmi lidmi v modrých tričkách a prohlásí za fašistu.

    Bude-li chtít nějak pojmenovat onen myšlenkový směr o kterém pojednává článek Petra Bittnera "Pouť bájného neomarxismu českým slovníkem", pravděpodobně vás také prohlásí za fašistu.

    ------------------------

    Dawkins říká: „Je o mně známo, že často kritizuji křesťanství, a nikdy jsem kvůli tomu ve sdělovacích prostředcích nebyl cenzurován. Proč je dobrá kritika křesťanství, ale nikoli islámu?“

    VP
    Kdyby byl podobně zobrazen tatínek kohokoliv z nás, jistě by se to každého dotklo. Když je tak zobrazen Kristus, nemá se to dotknout křesťanů? Já za to nikam před soud nepůjdu. Řeknu si: P...i. Když Duka cítí, že to má udělat, je to jeho věc. Ikdyž v mnoha jiných věcech s ním nesouhlasím, prostě je to jeho věc.
    JN
    July 17, 2018 v 9.56
    Občan Duka
    využil svého práva obrátit se na soud

    a občanu Štampachovi se to nelíbí.
    PM
    July 17, 2018 v 10.12
    Pan Duka žaluje obec umělců
    za dle jeho názoru nevhodnou integraci historické postavy jeho náboženského vkusu do divadelního představení, které se pokouší šokující formou znázornit/přiblížit zázemí zlotřilostí současné společnosti.
    Podle názoru pana Duky však šlo o útok na nezadatelnost práv, svobodu náboženského vyznání či na právo na důstojnost a čest.
    Jde o doklad velmi omezeného pojetí postmoderny konzervativců zdejší provenience - provinčního způsobu odmítání demokratického režimu ..bych dodal.
    JN
    July 17, 2018 v 11.47
    "Představení, které se pokouší šokující formou znázornit/přiblížit zázemí zlotřilostí současné [evropské] společnosti..."
    by tedy vlastně mohlo být použito k vyvolávání nenávisti vůči této skupině [evropské společnosti], stejně, jako by třeba případné "představení, které by se pokoušelo šokující formou znázornit/přiblížit zázemí zlotřilostí [jakékoliv jiné] společnosti" také vyvolávalo nenávist k této jiné společnosti.

    Frljić v té hře totiž výslovně vyzývá diváky z reproduktorů na jevišti: "...dojímáte se utrpením uprchlíků místo toho, abyste šli a obsadili sídla svých fašistických vlád!"

    Jako vyvolávání nenávisti vůči Evropanům by se daly označit i další scény a formulace, použité v této hře ("zločin tkví v tom, že jsme Evropané", "mír nenastane, dokud nezemřou dva miliony Evropanů", "stydím se za národy Evropy"...)

    MP
    July 17, 2018 v 12.1
    P. Nusharte,
    a představte si, že já:
    - jsem pro svobodu slova
    - jsem pro to, aby LBGT byli rovnoprávní, mezi což počítám i homosexuální manželství

    Jsem neomarxista, nebo ne?
    JN
    July 17, 2018 v 12.43
    Mně jde, pane Plevo, o to,
    aby se o určitém myšlenkovém směru a o tom, co ten směr prosazuje, dalo mluvit. Proto ho chci nějak pojmenovat a bylo by dobré, kdyby s tím pojmenováním souhlasili i lidé, kteří ty příslušné myšlenky (ten směr) prosazují.

    Nejde mi o nálepkování lidí.

    PM
    July 17, 2018 v 12.43
    Umění v pojetí humanistické tradice osvícenství
    je zdařilé když se pokouší diferencovaně ozřejmit skutečnost.
    Ideologové lidské utrpení zevšeobecňují a umělci diferencují. V takové polaritě postojů spočívá příčina vzájemného nepřátelství mezi ideologií - politiky, obhájci zjednodušující a zevšeobecňující skutečnost - a uměním.
    Problémkem je tedy a stále způsob recepce uměleckého díla.
    Jsou mezi námi tací, kteří nevnímají i jiné sebevíce zdařilé pokusy o upozornění na zdroj a původce hladomorů a vyvražďování.
    Pokud taková upozornění vyvolávají pocit urážky a potupy západní civilizace, tak jde o reakci neschopného humanistické tradice osvícenství........bych mrzutě dodal.
    + Další komentáře