Slušní lidé a rouhači

Filip Outrata

Na strach lidí z chaosu moderního světa by neměli představitelé křesťanů odpovídat podněcováním nepřátelství a podporou extremismu. Náplní jejich práce je něco zcela jiného.

Potíž se slušnými lidmi je ta, že sám sebe za slušného se považuje téměř každý. Za slušné se považovali výkonní úředníci a poslušní občané nacistického režimu, režimu komunistického i různých režimů národoveckých a dalších. K úspěchu třeba nacismu z nemalé míry přispělo právě to, že tehdejší slušní lidé dlouho a oddaně podporovali režim, který hrubě neslušnými prostředky zasahoval proti lidem považovaným oněmi slušnými lidmi za neslušné.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Není proto vlastně překvapivé, že brněnští Slušní lidé mají za sebou často neonacistickou minulost. Dnes nosí na modrém triku tento název a pod ním se také chystají kandidovat v komunálních volbách. Zřejmě proto, že cítí podporu od skutečných slušných lidí, totiž těch, kteří na rozdíl od nich nikdy nepěstovali pouliční násilnosti a žili vždy spořádaně. Jsou ovšem stále víc naštvaní na různé typy elit, které považují za neslušné, nebezpečné a ohrožující.

Dnes brněnští Slušní lidé, stejně jako další veterán české extremistické scény Miroslav Sládek, cítí, že je třeba bránit křesťanství před rouhačstvím dekadentních umělců a další na ně napojené a je podporující sebranky. A tak využili kontroverzní hru chorvatského režiséra Olivera Frljiće k tomu, aby se představili jako obránci křesťanství, tradic, hodnot, České republiky, Evropy a tak dále. Podle reakcí na incident se zdá, že u některých českých slušných občanů se jim podařilo zapůsobit.

Advokátka a bývalá komunální politička v blogu například mužům v modrém tleská za všechny „normální lidi“ a mluví o konci pražské kavárny, která konečně natolik naštvala „obyčejný český lid“, že se probral ze zimního spánku a pochopil, že před „hordami nájezdníků“ nás nezachrání „zcela akce neschopní užvanění intelektuálové“. „Že jsou Slušní lidé náckové? Tak to já jsem taky nácek!“, volá autorka empaticky. Přesně to svalnatci v modrých trikách chtějí slyšet.

Potíž se slušnými lidmi je ta, že sám sebe za slušného považuje téměř každý. Repro DR

Na opačném pólu společnosti než slušní lidé stojí rouhači, tedy ti, kteří zcela vědomě překračují hranice toho, co je obecně považováno za přípustné ve vztahu k náboženským nebo třeba národním hodnotám. Většinou proto, aby ukázali na určitý rozměr náboženství, který je utlačující, nebezpečný a nelidský. Rouhačem je dnes ve světě třeba ten, kdo je v Saúdské Arábii, Íránu či Pákistánu souzen či zabit za blasfemii, což může znamenat pouhou kritiku náboženského establishmentu a požadování rovnosti a svobody.

To samozřejmě neznamená, že všechny rouhačské, pro věřící šokující projevy — a scéna Ježíše znásilňujícího muslimku taková prostě je — postrádají prvek averze či přímo nenávisti k danému náboženství. Může tam být. V případě Olivera Frljiće je však zcela nesporně spojen s kritikou reálného chování římskokatolické církve a jejích věřících, která se týká tak závažných věcí, jako je podpora fašistickému ustašovskému režimu za války. Není to nenávist zrozená jen tak ze vzduchu.

Právě proto by podle mě měli zbožní věřící brát podobné z jejich pohledu rouhačské projevy s pochopením, dokonce s pokorou. Jejich víře, domnívám se, nemůže nijak uškodit, když budou předpokládat ty nejlepší motivace těch, kdo ostře a pro ně těžko pochopitelně napadají, co je jim svaté. Kdo se jim zdají amorální, nepřátelští, zcela cizí. Tedy připustit si, že rouhačský divadelník má svým dílem nakonec na mysli něco podobného jako oni sami svými modlitbami.

Tuto cestu evidentně nezvolil kardinál Dominik Duka, který v reakci na představení nešetřil silnými slovy, ředitele brněnského Národního divadla označil za „nevzdělaného a prolhaného člověka“, mluvil o „neomarxistické sebrance“. Už samotným jazykem a zvolenými slovy zjevně zamýšlel podněcovat nepřátelství, dále vyhrocovat situaci, namísto aby se snažil o pochopení a zamyšlení, což by církevnímu představenému příslušelo více.

Dominik Duka si zřejmě opravdu myslí, že hra balkánského režiséra, který postavu Ježíše používá jako symbol pro nenávist a nepřátelství ústící v násilí mezi vyznavači různých náboženství a věrouk (včetně katolické), je horší než přístup nacistů a komunistů k víře a náboženství. Duka ovšem mluvil o ideologiích, ne o lidech, ale snad není překroucením jeho slov vztáhnout je na ty, kdo ony ideologie reálně uskutečňují. Ano, vojáci nacistického Německa měli na opascích slova „Gott mit uns“ a nacisté se k poslušným věřícím německých církví chovali většinou slušně, ostatně dekadentní umění včetně různých rouhačských provokací celkově rádi neměli.

Podle Duky se dnes Evropa „dostala do situace totálního chaosu“. Jako zachránci před chaosem se ve své době jevili právě nastupující nacističtí pohlaváři. Za souhlasu či podpory tehdejších slušných lidí se jim podařilo získat moc a k totálnímu chaosu připojit totální destrukci genocidy a zničující války. Strach před chaosem a před takovými projevy svobody názoru a umělecké tvorby, které jsou pro někoho zraňující, je pochopitelný. Určitě přispívá k volání po silné ruce, po omezení svobody projevu, po represích pro závadné projevy a jedince všeho druhu.

Na místě ale je spíš mírnit emoce, přispívat k porozumění a pochopení, než bojovat jakousi novou kulturní válku, v níž je velkým Nepřítelem dnes stále více skloňovaný neomarxismus. To pro křesťany nemusí znamenat nekritické přijímání a schvalování všeho, co je pro ně nepřijatelné. Je na místě uplatňovat otevřený přístup nepodléhající bojovné rétorice. Snadno se to napíše, těžko udělá. Ale je to potřeba. Slušní lidé už klepou na dveře.

    Diskuse
    May 30, 2018 v 17.56
    ►…mají za sebou často neonacistickou minulost…◄
    Zdravím, mohu poprosit o upřesnění? Co znamená slovo často?
    Kolik těch lidí je celkem? Kolika z nich se to týká? Díky.

    A pak zkusme najít libovolnou aktivní skupinu, která má třeba 50 neb 100 lidí a prolustrovat si minulost každého z nich, zda jsou všichni ideálně čistí...
    May 30, 2018 v 18.5
    Já bych zase nediktoval zbožným věřícím, co mají dělat:
    ►Právě proto by podle mě měli zbožní věřící brát podobné z jejich pohledu rouhačské projevy s pochopením, dokonce s pokorou. Jejich víře, domnívám se, nemůže nijak uškodit, když budou předpokládat ty nejlepší motivace těch, kdo ostře a pro ně těžko pochopitelně napadají, co je jim svaté. Kdo se jim zdají amorální, nepřátelští, zcela cizí. Tedy připustit si, že rouhačský divadelník má svým dílem nakonec na mysli něco podobného jako oni sami svými modlitbami.◄

    A místo toho bych se zeptal, zda svoboda umění neznamená již spíše svobodu urážet nejjemnější svět svých bližních, ptal bych se, kde přesně je ta hranice, která nepochybně existuje, tedy kdy svoboda uměleckého vyjádření přeroste ve svobodu urážet libovolným způsobem city spoluobčanů.

    Lepší svět nevznikne tím, že se budu posmívat svým bližním, jak jsou zaostalí a maloměšťáčtí, pokud hned nedokážou ocenit, když nahý herec znázorňující Ježíše na scéně znásilňuje muslimku, nebo když si herečka vytáhne z vagíny rakouskou, nebo u nás českou vlajku.

    Nejsem prudérní, ale stojí za to si uvědomit, že § 198 o hanobení rasy, víry a přesvědčení existuje, a že existují případy, kdy už o naplnění tohoto paragrafu jde.

    A taky stojí za přečtení 2 roky stará recenze ze SaD:

    http://www.svetadivadlo.cz/cz/nasili

    MP
    May 30, 2018 v 19.13
    Ano, p. Rusku,
    hanobení islámu je trestné!
    JN
    May 30, 2018 v 20.19
    "... rouhačský divadelník má svým dílem nakonec na mysli něco podobného jako oni sami svými modlitbami."
    Domnívám se, že se nelze modlit za takové osobní cíle, které popírají dobro bližního a absolutizují vlastní morální soudy.

    "Rouhačský divadelník" se nemodlí za dobro pro ostatní, on se "modlí" za to, aby "Bůh potrestal" ty, které on sám odsoudí.

    Taková modlitba je silně problematická.
    FO
    May 30, 2018 v 20.30
    Panu Ruskovi
    Co se týče neonacistické minulosti Slušných lidí, vycházím z veřejně dostupných zdrojů, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Slu%C5%A1n%C3%AD_lid%C3%A9#cite_note-4 Ministerstvo vnitra hnutí v roce 2017 zařadilo na seznam extremistických organizací,[3] přičemž ve zprávě uvedlo, že „personální substrát skupiny tvoří mimo jiné i osoby s neonacistickou či chuligánskou minulostí.“

    Myslím, že v této skupině je přece jen vyšší procento lidí s neonacistickou a pravicově extremistickou orientací než v náhodném výběru...
    FO
    May 30, 2018 v 20.33
    Panu Nushartovi
    Myslím, že si nerozumíme - jak já chápu pohnutky pana Frljice, pak jsou takové, aby náboženství nesloužilo jako nástroj násilí proti druhým. To je, aspoň podle toho, jak rozumím křesťanství a teologii, zcela v souladu s tím, kam směřuje ve svém základu křesťanská modlitba.

    Tedy nejde o nějaké libovolné osobní cíle, ale v zásadě o obecné dobro. Ale uznávám, že to vidíte jinak, s tím asi nic nenadělám.
    FO
    May 30, 2018 v 20.43
    ještě k panu Ruskovi
    "Lepší svět nevznikne tím, že se budu posmívat svým bližním, jak jsou zaostalí a maloměšťáčtí, pokud hned nedokážou ocenit, když nahý herec znázorňující Ježíše na scéně znásilňuje muslimku..."

    v tom souhlasím. Proto se nikomu neposmívám, nepovažuji ty, koho to pohoršuje, za zaostalé. Ale mě to nepohoršuje, a dávám k lepšímu osobní názor, že by to vlastně pohoršovat nemuselo.

    Svoboda uměleckého vyjadřování v náboženské oblasti je velmi složitá věc. každý má jinak nastavené hranice, posuzuje stejnou věc odlišně. Jeden z mých oblíbených filmů, Život Briana od Monty Python, urážel a uráží věřící nejen křesťanské.

    Přesto těm, které to pohoršuje, nemůžu dát za pravdu, pro mě je to z křesťanského hlediska podnětné a dobré dílo, i když si místy dost drsně utahuje z křesťanství.

    Proto budu hájit svobodu urážet - v tom smyslu, že kdybychom postihovali všechno, co někoho uráží brzy bychom neměli vůbec žádné umění, které by něco podstatného sdělovalo.
    JN
    May 30, 2018 v 21.22
    Genialita zla (příklad manipulační strategie)
    To divadelní představení není v žádném případě "budování mostů" mezi křesťanstvím a islámem, mezi Západem a Blízkým východem.

    Vyvolává naopak nenávist mezi těmito skupinami, je to podle mého soukromého názoru příklad fašizace společnosti z "humanistických" pozic.

    Jestliže ovšem proti této divadelně šířené nenávisti protestují lidé jako Miroslav Sládek, tedy jestliže proti (intelektuálnímu) fašismu protestují (primitivní) fašisté, pak jsme v situaci Odyssea a musíme proplout mezi dravou Skyllou a nenasytnou Charybdou.

    Podle mě tedy nelze schvalovat ani samotné divadelní představení vyvolávající nenávist, ani ty protesty proti němu, které budou přemrštěné a budou sledovat vlastní (opět) nenávistné cíle.

    Na druhou stranu ovšem ke zlu nelze mlčet a uzavírat s ním kompromisy, a to ani s jednou stranou tohoto zla.

    Jde o klasickou manipulační techniku, která se snaží vyvolat dojem, že existují p o u z e dvě možnosti pro nějaké rozhodnutí ("národní socialismus NEBO bolševický chaos?"; "Erteple NEBO brambory?")
    May 30, 2018 v 21.33
    Z textu mi není jasné, zda pan Outrata to představení viděl celé nebo jen tu část, na které se podíleli Slušní lidé. Já jsem viděl jen v televizi jen tuto část a musím uznat, že Slušní lidé tu performanci dotvořili zcela geniálně. Pochybuji o tom že by Divadlo na provázku dokázalo vlastními silami představit holohlavé "obránce křesťanství, tradic, hodnot, České republiky..." tak autenticky.

    Zásluha kardinála Duky na úspěchu představení je také nezpochybnitelná. Celé jsem to ale neviděl.
    JN
    May 30, 2018 v 21.55
    Panu Outratovi
    Pokud by záměrem režiséra bylo (jak Vy tvrdíte) poukázat na zneužití náboženství jako nástroje násilí proti druhým, pak se domnívám, že není možné napravovat jakýkoliv vztah (mezikulturní či osobní) pouze tím, že ukážeme na viníka takového nefunkčního vztahu. To fungovat nebude.

    Na druhou stranu ovšem křesťané mají jednu častou neřest - brát všechnu vinu na sebe. Ať už je tato "neřest" někdy skutečnou upřímností a jindy naopak pokrytectvím, ani toto vzetí viny na sebe pošramocený vztah nenapraví.
    + Další komentáře