Otevřený dopis Petru Piťhovi

Ivan Štampach

Ivan Štampach se v otevřeném dopise zamýšlí nad nedávnými výroky Petra Piťhy a nad současnou úlohou církve ve společnosti.

Pane Piťho! Asi Vás tímto oslovením nepotěším. Kdysi jsme si tykali, ale v tom nemíním pokračovat. Nemohu ani napsat „vážený pane Piťho“, protože bych lhal. Nevážím si Vás. Přesně řečeno, vážím si Vás jako člověka, připisuji Vám stejně jako každému jinému, od všemožných svatostí a eminencí, milostí a excelencí až po posledního ubožáka nebo lotra stejnou lidskou důstojnost. Lidství, lidská subjektivita, člověk jako osoba si zaslouží respekt. Ale jaksi vážnost navíc vůči Vám je ta tam.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Neoslovím Vás církevními ani akademickými tituly, i když vím, jak jste se nedávno dokázal rozzlobit na studentku, která Vám materiál pro školský posudek poslala v obálce s nasměrováním „panu Piťhovi“.

Nevážím si Vás pro to, jak se projevujete. Chtěl bych v tom být opatrný a připouštím možnost stařeckého posunu cítění a smýšlení. Vím jako člověk sice o osm let mladší, ale přesto už také v kmetském věku, že únava, zklamání, chabé perspektivy, touha být uznáván a ctěn navzdory úbytku sil, šarmu a espritu, že toto vše svádí ke lhaní, k předvádění se. A dávám si u sebe pozor na to, abych nebyl těmito chybami příznačnými pro pozdní věk na obtíž.

Vaše přednášené i psané projevy mají nadále impozantní stavbu, jejich čeština je brilantní, a to je dnes docela vzácné. Možná se Vaše rozsáhlé a hluboké lingvistické znalosti promítají i do praktického užívání jazyka. Jazyka, který může být prostředkem pro sdělení pravdy. Pečujeme-li o jazyk, a tím i o myšlení, jehož je výrazem, může se svět řeči, svět naší řeči stát řečí světa. Skutečnost skrze nás může promlouvat, a to nazýváme pravdou.

Jazyk však může spíš mást než vnášet světlo do životních problémů. Může sloužit omylu. Omylu nezaviněnému, a to může napravit přátelská konfrontace, tedy diskuse, disputace nebo dialog. Nikdo nejsme neomylní. Proto prý některé z nás, v situaci, kdy někdo pro všechny tlumočí základní životní sdělení, chrání před jejich omylností zvláštní pomoc shůry. Myslím, že je to rouhavé tvrzení, ale i kdyby tomu tak bylo, Vy takto chráněn před omylem nejste. Dogma o neomylnosti kaplanů Jeho Svatosti a proboštů kapitul zatím vyhlášeno nebylo.

Je-li nepravda, která splývá z Vašich posvěcených úst, zapříčiněna zaviněným omylem, neznalostí, tam, kde byste znát mohl a měl, tam potřebujete bratrskou, a třeba i ostře bratrskou (respektive kolegiální) korekturu. Potřebujete slyšet výzvu, abyste si to, o čem oficiálně a závazně hovoříte, předem nastudoval. Zaviněným omylem je i falešná optika. Jste to Vy, kdo si nasadí nebo sejme brýle mámení. Jsme to vždy my, kdo jsme duševně líní, neprověříme si svá tvrzení a spoléháme se na své nadání. Kéž by se mi to stávalo málo.

Jazyk však může být i zbraní. Zbraní v první etapě války. Než se jazyk, podle Nového zákona dvojsečný meč, vymění za meče ocelové či za jiné a účinnější likvidační prostředky. Vy se, pane Piťho, opájíte vidinou války a Vás jazyk je v této válce zbraní útočnou, nikoli obrannou, protože očividně lžete. Lžete tak okázale, že se lidé při Vašem kázání zvedají a odcházejí. Říkáte něco, o čem my ostatní s jistotou víme odjinud, že je to jinak. Spoléháte se na neinformovanost posluchačů Vašich homilií a jiných proslovů nebo třeba čtenářů rozhovorů s Vámi.

Není to hyperbola jako literární prostředek. Je to prachsprostá a očividná lež, když adresujete účastníkům bohoslužby v katedrále a prostřednictvím televize široké veřejnosti tvrzení, že rodiny budou roztrženy a rozehnány, že bude stačit říct, že žena a muž jsou totéž a vezmou takovému člověku děti a prodají je. Šíříte paniku, když jako člověk, o němž se předpokládá, že je (jako vysoký církevní úředník a jako někdejší člen vlády) dobře informován, dokonce strašíte lidi umístěním do vyhlazovacích táborů.

Jako výzva ke krvavému násilí mohou být hodnocena jiná Vaše slova, že je válka a že ve válce se střílí. Dá se to číst jako podpora fašistických bojůvek, všelijakých domobran, u kterých není jasno, dokdy budou jejich zbraně namířeny na cizince, kteří k nám míří, a kdy se obrátí, pane Piťho, na mne a na nás další, kteří jsme prý vlastizrádci. Vaši myšlenkoví souputníci nám už ukazovali šibenice. Budete jim velet, nebo se, až to nastane, ukryjete v bezpečném soukromí?

Pane Piťho, nejvíc ze všeho Vám zazlívám, že jsem se nechal zmámit církevním spolkem, který od sedmdesátých let minulého století utajeně působil v Praze a jinde v Česku a který jste řídil. S Vámi osobně bylo těžké se setkat, a proto jsem Vás do listopadu 1989 viděl jen párkrát. Už tehdy jste si hrál na vojáčky a liboval jste si v konspiraci. Nás jste nechal nastavovat tvář. Jistě nebylo možno poskytovat duchovní službu, pokud by člověk nějakému okruhu lidí nepřiznal, že je k tomu kompetentní.

Pro lidi z tohoto okruhu, se kterými jsem ještě v kontaktu, je to velká zkouška. Například mons. prof. Tomáš Halík, označil Vaše kázání 28. září jednoduše za skandální a další z nich se více či méně zdvořile distancují. Já se však nemohu zbavit podezření, že jste to Vy, pane Piťho, Váš boss Dominik Duka, jeho pravá ruka Milan Badal, s nimi pak třeba arcilhář a sluha Kremlu Petr Hájek, kdo reprezentujete a hájíte západní křesťanskou tradici. Nehájíte-li případně křesťanství normativní, hájíte určitě křesťanství empirické.

Proto se ptám, proč jsem se nechal omámit. Proč mne dokázali Vaši kolegové přesvědčit, že ten spolek má něco společného s dobrým Mistrem z Nazaretu. Proč jsem si zkazil život a uvázal jsem se do dnes právem opovrhovaného řemesla. Dokud tato činnost byla neoblíbená v minulém režimu a měla punc něčeho zakázaného, byl v tom kus dobrodružství. Dalo se udělat kus dobré práce pro lidi, kteří tuto službu v utajení přijímali. Neřekli jste mi (a nám) však, že to vše je jen provizorium, a až režim padne, že nastolíte duševní teror.

Stydím se za to, že mi trvalo nějakých sedm let v nových poměrech, než jsem se rozhodl odejít. Jsem však rád, že jsem odvahu k tomu našel. Vaše církev, je-li to církev, mi pak řekla, že se mnou nechce mít nic společného (udělala to formou zbaběle poštou zaslaného exkomunikačního dekretu). A já jsem jí řekl, a po nedávném krátkém zaváhání znovu říkám, že s ní a s její ideologií nemám a nechci mít nic společného.

Oklamali jste mne, pane Piťho, a s jistým, přiznám se, úsilím si přeji, abyste Vy (a žádná bytost) netrpěl následky svého jednání. Přeji Vám a všem cítím bytostem s Vámi, abyste byl šťastný. Totiž, abyste opustil lež, shodl se s pravdou, a tak našel zdroj štěstí.

    Diskuse
    JN
    October 22, 2018 v 11.33
    Nóbl rasismus Istanbulské úmluvy
    pramení (jako každý jiný rasismus) v generalizacích, v přiřazování negativních vlastností celým skupinám lidí podle vnějších znaků (etnických, pohlavních), které tito lidé sami ovlivnit nemohou a se kterými se už narodili.

    Viz například preambule Istanbulské úmluvy:

    "S vědomím, že násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, jenž vedl k nadřazenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji;"

    S vědomím, že násilí ROMŮ je projevem historické KULTURNÍ ODLIŠNOSTI ROMŮ, která vedla k VĚTŠÍ KRIMINALITĚ ROMŮ a diskriminaci BÍLÝCH a bránila BÍLÝM v jejich plném rozvoji;
    PK
    October 22, 2018 v 12.22
    To je pravda, v prostředí podzemní církve
    V prostředí podzemní církve skutečně zřejmě nebyl k dispozici kvalitní spirituál, ktery by Ivanu Štampachovi vysvětlil, že nemá povolání ke kněžské službě.
    VP
    October 22, 2018 v 22.25
    Možná se jenom zbytečně rozčilujeme. Buďto to bylo řečeno jako prorocké slovo, a jeho pravdivost se ukáže podle toho zda se naplní, nebo to byl žvást, a brzo se na něj zapomene.
    JN
    October 23, 2018 v 1.37
    Jestliže budoucnost neznáme, nemůžeme o budoucnosti ani lhát.
    O budoucím vývoji se můžeme dohadovat, můžeme mít názor, se kterým někdo jiný nemusí souhlasit. Abychom mohli o budoucnosti lhát, musela by nám být o ní nejprve zjevena pravda. (O prorocích se traduje, že ti praví nebývají oblíbení, protože obvykle nevedou příjemné a uklidňující řeči.)
    October 23, 2018 v 7.53
    Panu Nushartovi
    Dřív se věřilo, že o budoucnosti se dá lhát:
    „Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele:
    "Nenechte se podvádět proroky a věštci, kteří jsou mezi vámi, a nedejte na sny, které se jim zdají. Mým jménem vám prorokují lži! Já jsem je neposlal, praví Hospodin“. (Jeremiáš 29, 8-9)
    JN
    October 23, 2018 v 10.59
    Paní Hájkové
    V tom pojetí, o kterém mluvíte, lhaní o budoucnosti nejspíše závisí na pravdivém vztahu k Bohu. ("Já jsem je neposlal, praví Hospodin." Jde tedy asi o to, aby člověk nezašťiťoval vlastní záměry Boží autoritou. ("Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.")

    Mohou se tedy (v tom Ivanem Štampachem kritizovaném případě) slova Petra Piťhy shodovat se "záměrem dobra", nebo jde jen o jeho záměr osobní? To v dnešních podmínkách závisí na tom, co je pro nás "odnáboženštělé dobro" - je to vždy dobro, které je definováno člověkem a nikoliv Bohem. To staré pojetí "lhaní o budoucnosti" tedy v dnešních sekulárních podmínkách asi vůbec nejde použít, lze to hodnotit jen na náboženské půdě.

     
    JN
    October 23, 2018 v 11.26
    Istanbulská úmluva přisuzuje mužům negativní vlastnosti jen a pouze proto, že jsou muži.
    Jde tedy o stejný princip, jako když Romům přisuzujeme negativní vlastnosti jen proto, že jsou Romové.

    ----------------------

    Změní se však mé "negativní mužské vlastnosti" tím, že si v souladu s genderovou ideologií "svobodně zvolím jiný gender" a stanu se (jen na základě svého prohlášení) například ženou?

    MP
    October 23, 2018 v 12.48
    Jiřímu Nushartovi
    Blábolíte, ostatně jako obvykle. Istanbuská smlouva mužům žádné vlastnosti nepřisuzuje, naopak zdůrazňuje fakt, že násilí na ženách nevyplývá z nějaké biologicky dané mužské agresivity, ale ze zatuhkých kulturních přežitků patriarchální společnosti.
    JN
    October 23, 2018 v 18.12
    No vždyť také netvrdím, pane Profante, že Istanbulská úmluva chápe muže
    na základě nějaké jejich biologické danosti (anatomické, genetické...)

    Je to podobné jako kdybyste Romům přisoudil negativní vlastnosti na základě jejich kulturní odlišnosti, a pak by v rámci nějaké hypotetické "Úmluvy o prevenci a potírání romské kriminality" bylo dohlíženo na vykořenění romských kulturních zvyklostí, které by byly považovány za příčinu nevhodného chování.
    October 23, 2018 v 18.40
    Panu Nushartovi
    Takže on Piťha mluvil ve zcela sekulárním duchu? Spíš jako prognostik než jako prorok apokalypsy?
    Někteří ho ale jako možného proroka berou.
    https://www.krestandnes.cz/dan-drapal-pitha-a-proroci/
    + Další komentáře