Desmond Tutu a trochu jiná církev
Ivan ŠtampachAnglikánský arcibiskup a laureát Nobelovy ceny míru celý život bojuje za lidská práva a uplatňuje důsledně křesťansky tolerantní a humánní sociální postoj. Mnoho našich církevních představitelů by si z něj mohlo vzít příklad.
Včera se dožil věku 86 let Desmond Tutu, dlouholetý anglikánský biskup a pak arcibiskup nejprve v Lesothu, pak v Johannesburgu a v Kapském městě. Tohoto laureáta Nobelovy ceny za mír (1984) je radno připomenout nejen pro jeho mezinárodní věhlas, ale též jako reprezentanta jiného modelu církevní autority, než jakou zažíváme v současnosti v českém prostředí.
Už v době apartheidu prosazovaného burskou bělošskou vlivnou menšinou našla jihoafrická anglikánská církev silně zastoupená mezi obyvateli různé rasy a jazyka odvahu svěřit významnou církevní službu černému Afričanovi. Po doplňujícím studiu teologie na známé londýnské King’s College byl ustanoven nejprve v mezích tehdejších možností biskupem v Lesothu, malém království ze všech stran oklopeném územím Jihoafrické republiky.
Roku 1975, devatenáct let před definitivním koncem režimu rasové segregace, našla jihoafrická anglikánská církev odvahu svěřit černochovi vysokou církevní funkci na území Jihoafrické republiky. V těchto svých rolích spravoval diecéze s anglikány obojí (popřípadě různé) rasové příslušnosti. Pro bílé Brity, kteří v návaznosti na minulou koloniální nadvládu bydleli (a bydlí) v jižní Africe, to, jak je zřejmé, bylo přijatelné. Jinak by s ním v této službě nevyslovili souhlas. Anglikánským církvím totiž nejmenuje biskupy cizí mocnost, jak je to v případě církve římskokatolické.