Za dobu deseti let, po kterou zatím existuje Deník Referendum, prošly církve v České republice v jistém smyslu přelomovým obdobím. Odluka církve od státu a s tím spojená postupná proměna struktury a financování, jsou zcela novou situací pro část církví a náboženských společností, které u nás fungují.

Také měnící se česká společnost, sociokulturní změny posledních třiceti let, doba, kdy mnoho lidí dospívá k tomu, že dává přednost aktivnímu, tvůrčímu životu, který je ale daleko víc formovaný ideály humanismu, než toliko židovsko-křesťanskými kořeny západní kultury, přináší církvím v České republice nové výzvy i možnosti k sebereflexi a rozvoji. Čím dál víc obyvatel u nás nechodí pravidelně do kostela, ale přesto se o duchovní život zajímají, žijí jej po svém, řídí se morálními principy, které jednoduše vycházejí z prosté lidské slušnosti, a při svém rozhodování používají kritický rozum.

Nepotřebují ke svému naplňujícímu a spokojenému životu příslib věčného života, ani autoritu Boha, milujícího Otce. Přesto, myslím si, mají církve v české společnosti své důležité a nezastupitelné místo a jejich existence dává nadále smysl. Aby však mohly být respektovanou a rozvíjející se součástí společnosti, je potřeba, aby samy byly ochotny si připustit, že jsou jen a pouze těmi, kteří je tvoří — lidmi, lidským společenstvím, Kristovým tělem, které má různé bolesti i nedostatky, vedle toho, že se občas umí i radovat.