Deník Referendum psal o změně klimatu ještě, než to bylo cool
Anna KárníkováOd letoška nová ředitelka Hnutí Duha Anna Kárníková píše, že její zájem o téma ekologické krize se probouzel právě i četbou Deníku Referendum.
V Deníku Referendum psali o změně klimatu a postupné degradaci životního prostředí u nás i ve světě dávno předtím, než to bylo cool. A toho si nesmírně cením.
Diskurs, který Deník Referendum v téhle oblasti rozvíjí, byl a je pevně ukotvený ve vnímání osudového propojení světa skrze sdílení prostředí pro život. Čtení DR bylo jedním z postrčeních k tomu, abych pochopila, proč musím truchlit nad ztrátou bolivijského ledovce Chacaltaya a útoky na ochránce přírody vnímat se vztekem a bolestně jako útoky na lidi blízké.
Silný dojem ve mne dodnes zanechávají investigativní články, které zkoumaly politicko-ekonomické struktury, které ochranu životního prostředí znemožňují. Utkvěl mi například skvělý analytický článek Politická ekonomie řepky nebo reportáže o paralyzujících zásazích do ČIŽP v době první vlády sociální demokracie a ANO. Myslím, že teprve tehdy mi naplno došlo, že to nebude vůbec lehký boj.
Články a snad ještě častěji diskuse pod nimi mi dávaly základ pro mé první kousky v klimatické knihovně (byli jimi Zeemě od Billa McKibbena a The Great Disruption od Paula Gildinga) — zuřivě jsem tehdy sháněla a četla cokoliv, co by mi dalo jakékoliv náznaky toho, že naše civilizace může změnu klimatu zvládnout.
Jeden z mnoha důvodů, proč jsem hrdá na to, že můžu být součástí dynamicky se rozvíjejícího klimatického a přírodně-ochranářského hnutí, je jeho nevídaná schopnost sebereflexe a otevřené diskuse o našich hodnotách, identitě a předpokladech fungování našich taktik a strategií. Pro tuto klíčovou diskusi je Deník Referendum platformou, která poskytuje prostor i stimuly.
"Deník Referendum psal o změně klimatu ještě, než to bylo cool" To je sice hezké, ale problém je, že články o energetice ve vztahu k životnímu prostředí, které zde byly publikovány, jsou často manipulativní, tendenční a odborně pochybné...
P.s.
Příkladem "kreativního zacházení s fakty" v oblasti energetiky na DR může být vyjádření autora Karla Polaneckého*), že jaderná energetika je "technologií opouštěnou celou Evropou" .
Ve skutečnosti totiž výstavbu nových jaderných kapacit plánuje v zemích EU kromě ČR také Bulharsko, Finsko, Maďarsko, Rumunsko. Z blízkých sousedů je to Rusko, Turecko, Ukrajina a Británie (zdroje viz můj diskusní příspěvek k článku).
V poslední době také Polsko, což sice autor asi nemohl v době psaní článku vědět, ale pro dokreslení trendu je dobré to zmínit.**)
Aby se autor vyjádřil ke svému zjevnému omylu, to bychom asi po ideologicky disciplinovaném "anti-atomistovi" chtěli příliš...
Řekl bych pane Václavů, že ten počet pro-atomových zemí bude ještě růst. Některé státy jistě zatím ještě čekají a vkládají naděje do modulárních mini-reaktorů, jejichž konstrukční rozvoj teď "jede".
(V Tokamaky a fúzní reaktory už věříme jen někteří))
Protože ve dvou nejprogresivnějších velkých zemích pokud jde o OZ- V Německu a Kalifornii - se začínají ukazovat obrovské problémy se stabilitou dodávek a sítě. A to v nich OZ netvoří ještě ani 50% vyrobené elektřiny.
Zkrátka kromě malých zemiček či krajů s velmi příhodnými klimatickými podmínkami je čistá OZ energetika a ekonimika zatím holá utopie. A přes všechen rozvoj to tak ještě nějaký čas bude.
Ale jak říkáte, v DR panuje naprostá anti-atomová disciplína, její případné porušení se trestá vyobcováním, takže se o tom zde nic nedozvíme.
Tak v Bělorusku už sustili svou jaderku s (zatím) jedním blokem. S cenou se vešli pod 223 miliard a termín nebyl nijak moc přepálený..........
Jasně, Rosatom je v Česku asi neprůchodný, nicméně evidentně v dobrých podmínkách jsou schopní postavit a zprovoznit.