Kdyby u nás existovala novinářská cena Ferdinanda Peroutky, musela by být jako prvnímu udělena Jakubu Patočkovi. Pravděpodobně by mu ale udělena nebyla, protože v porotě by jistě zasedli i mnozí, kteří Patočkovi nejsou právě nakloněni.

Patočka totiž není člověk pohodlný, který nikde nenaráží, je radikální, není ale ve svém myšlení ani fundamentalista, extremista nebo dogmatik. Černobílé zastávání pozic, u nás dnes masově provozované, by se mu možná spíš odpustilo, s radikálním myšlením je to ale českých zemích obtížné. A Patočka je ve své podstatě radikální demokrat.

Jeho radikalita se drží latinského radix, kořen, jít k podstatě věcí a nebát se jasného úsudku, je poznáním, od něhož nevede přímá cesta k jednání revolučního typu, ale je základem, z něhož může proměna společenských vztahů vyrůst. V tom je jeho neposlušnost, subverzivita a podnětnost, kterou se dosud nepodařilo zpacifikovat ani vyloučením z brněnské ČSSD.