Krátký film o diskriminaci

Alena Zemančíková

Z politických důvodů, coby svobodná matka, protože je žena, kvůli věku a také proto, že „smysly si stárnou podle vlastních pravidel“ — z těchto důvodů se Alena Zemančíková v životě setkávala s diskriminací.

Až do patnácti let jsem se s žádnou diskriminací své osoby nesetkala. Takové šikovné holčičce z dobré rodiny se to v maloměstě, kde rodiče jsou váženi, nestane. To všelijací dys- a hype- a asperger — v době, kdy se to hodnotilo jako prosté špatné učení a zlobení —, ale také zrzci a cikáni, říci nemohou. 

Všechno se ovšem změnilo v deváté třídě, po vstupu vojsk Varšavské smlouvy, stranických prověrkách, po nástupu normalizace. Ještě jsem se dostala na gymnázium, ale tam už to nastalo. 

Všechno se ovšem změnilo v deváté třídě, po vstupu vojsk Varšavské smlouvy, stranických prověrkách, po nástupu normalizace. Foto Peter Zelizňák, WmC

Politická diskriminace měla podobu nedoporučení ke studiu na vysoké škole bez ohledu na prospěch a výkony ve zvoleném oboru. A nešlo s tím dělat nic. Debilita té diskriminace šla tak daleko, že jsem dokonce byla diskriminována v tak trapné věci, jako je recitační soutěž: na jedné jsem nesměla vyhrát, na druhou mě ani nepustili. 

Naše amatérské divadlo bylo diskriminováno neustálými schvalovacími procedurami. Schvalovači byli čerstvě povýšení normalizační zbabělci, kteří nepovolili v roce 1975 ani hru o Janu Husovi. Kolegové profesionálové to měli samozřejmě horší, ale už byli dospělí, my ne… 

Jako taková osoba v nouzi jsem se cítila diskriminovaná i těmi, kdo mi chtěli pomoci, protože mi neustále navrhovali nějaké ústupky a úlitby, které mi umožní dostat se k něčemu, co pro jiné byla samozřejmost. Aha, takže já musím ve Viole uklízet, abych tam mohla recitovat, zatímco jiní můžou recitovat rovnou. Já musím vstoupit do SSM, abych mohla zkoušet s kamarády, s nimiž jsme doposud amatérsky hráli. Ani náhodou!

Kvůli dětem

Tohle se táhlo dlouho a pokračovalo to problematikou zaměstnání: všude spousta práce a nedostatek lidí, jen pro mě nebylo nic a když, tak to bylo pod moji důstojnost. Jasně, člověk si pořád říkal, že žádná práce není pod lidskou důstojnost, ale uklízet nepořádek po jiných, cizích lidech mi tak prostě připadalo. Nevybrala jsem si to dobrovolně.

V porodnici jsem zažila diskriminaci kvůli rodinnému stavu: nebyla jsem vdaná, tak se mnou jednali jako s prostitutkou, dokonce mě v akutní fázi porodu chtěli lifrovat do jiného zařízení. A při porodu prvního dítěte mi zlomila sestra žebro. 

×
Diskuse
IH
March 11, 2020 v 10.39
Tahle země není pro starý

Soužití s dvaadevadesátiletou matkou mě činí vůči nedostatečnému ohledu vůči starým lidem ze strany médií značně vnímavým. Když pomineme to asi nejdůležitější - reklamu, artikulace mluveného slova se převážně zhoršila. Přispívají k tomu také zbytečné závody s časem. O počasí se musíme během několika minut dvakrát dozvědět, že od 900 metrů může nad ránem přecházet déšť ve sněžení...

Myslím, že vznik ČT Senior by nebyl špatný nápad. Ale povídejte to někomu!