V atlasech, encyklopediích nebo učebnicích zeměpisu najdeme kromě geografických informací o území, jeho výškovém profilu, o vodstvu a klimatu zemí také informace o jejich obyvatelstvu, o jeho historii, politickém uspořádání, etnickém složení, o vědě, umění a vzdělání, a rovněž také informace o náboženství.

Náboženská příslušnost se ve druhé polovině minulého století začala jevit jako málo důležitá. V části světa, která si říkala, že je vyspělá, začal klesat počet lidí, kteří se identifikovali s některým náboženstvím. Náboženství ztrácelo důvěru lidí. Náboženští profesionálové patřili k nejméně oceňovaným povoláním. V posledních dvou desetiletích však sociologové mluví o návratu náboženství do osobního života i do společnosti. Sekularizace jako zesvětšťování politiky, školství a kultury se zpomalila, někde zastavila, ba zvedla se nová vlna zájmu o tento rozměr lidského života.

Naděje, ale i obavy z náboženství, z různých stylů jeho prožívání, vedou k zájmu o náboženskou charakteristiku státu či jiných územních a sociálních útvarů. Zatímco komunistický režim ve sčítáních lidu v létech 1961, 1970 a 1980 tuto otázku ze sčítání vyloučil s odůvodněním, že náboženská příslušnost je soukromou věcí občana, v polistopadových poměrech se přirozeně zájem o toto téma vrátil. Připojili jsme se k evropským státům, kde se sleduje.

↗

Téměř polovina respondentů se roku 2011 k otázce náboženské příslušnosti nevyjádřila vůbec. Repro DR 

V cenzech z let 1991, 2001 a 2011 jsme na tuto otázku mohli, ujišťováni, že informace bude anonymizována, o svém postoji informovat. Společně s další, možná také citlivou otázkou, totiž na národnost (kde bylo možno vyplnit příslušnosti dvě) byla odpověď ohledně náboženství dobrovolná. V prvních dvou sčítáních po sametové revoluci využil možnosti otázku ignorovat malý a klesající počet sčítaných lidí, tedy lidí bydlících k rozhodnému datu v českých zemích. Lidé se přestali obávat vyslovit se.

Přes zdánlivou bezvýznamnost tohoto tématu ukazují absolutní počty či procenta za české obyvatelstvo na drama. Miliony z deseti milionů českých obyvatel změnilo svůj postoj k náboženství. Čísla přitom ukazují jiný vývoj, než se míní v populárních debatách na tento námět. Například počet lidí, kteří o sobě referují, že jsou „bez vyznání“ nebo „bez náboženské víry“, v prvním sledovaném desetiletí stoupal, ve druhém překvapivě výrazně klesl. Je jich dnes méně než na začátku nových poměrů.

Objevila se nová sledovaná a publikovaná položka, lidé „věřící bez uvedené náboženské příslušnosti“, a k tomuto postoji se přihlásilo zaokrouhleně sedm procent obyvatel. Je to druhá nejpočetnější skupina. Svádělo by nás to sice k tomu označit 10 procent římských katolíků a 7 procent věřících bez vazby na konkrétní vyznání za okrajové a bezvýznamné skupiny, jsou to však skupiny viditelné a slyšitelné. Přitom takzvaných „něcistů“, kteří připouštějí, že „ono něco je“, může, i když to nelze empiricky potvrdit, být i víc. Velká část respondentů se totiž roku 2011 nevyjádřila vůbec.

Sčítání 2021

Nejen pro religionisty, kteří chtějí, nakolik je to možné, sledovat náboženství nepředpojatě, věcně či objektivně, by bylo zajímavé se dovědět, jak tyto trendy pokračovaly v tomto desetiletí. Zajímavé by to mohlo být i pro stát, neboť náboženství, ať se nám to líbí nebo nelíbí, patří k bezpečnostním faktorům. Z hlediska řekněme kulturního by stálo za to vědět, v čem obyvatelé této země spatřují naději a inspiraci. Jsou-li spíše chladnými skeptiky, nebo upřímnými hledači smyslu. Koneckonců státy vznikají a padají s hodnotami, na kterých jsou postaveny.

Vláda připravila pro projednání v parlamentu zákon, který by nám o tom mohl něco říct, do té míry, do jaké je ovšem strohá řeč kvantitativních údajů výmluvná. Jde o návrh Zákona o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2021. Zákon je třeba schválit včas, aby se mohly připravit sčítací archy a počítačové podklady pro elektronické vyplňování údajů, které snad tentokrát bude silně zastoupeno, kdo ví, zda ne převažující. Sčítání pravděpodobně proběhne k půlnoci z 26. na 27. března 2021, takže zbývá rok a pár měsíců.

V § 7 textu zákona připraveného pro vládu Českým statistickým úřadem po zapracování akceptovaných připomínek najdeme seznam údajů zjišťovaných prostřednictvím sčítacích formulářů. Jiné údaje úřad získá z různých státem vedených informačních systémů. Vedle jména a bydliště se o fyzické osobě má zjišťovat národnost, mateřský jazyk, nejvyšší dosažené vzdělání a počet živě narozených dětí. Dotaz na náboženskou příslušnost chtějí tentokrát statistici vynechat.

Přesněji řečeno, vynechat ho nechtěli, ale jeho vyřazení jim bylo shora nadiktováno. Při obhajobě tohoto rozhodnutí bychom se možná dočkali odkazu na nejnižší úspěšnost tohoto dotazu v posledním sčítání. Je to skutečně tak, že 45 procent respondentů využilo roku 2011 možnosti na tuto otázku neodpovědět. O skoro polovině obyvatel tedy už teď nevíme, jsou-li nějakého vyznání, věřícími bez uvedeného vyznání, lidmi nevěřícími či nenáboženskými. Ostatní údaje o náboženství jsou tím zkresleny.

Na druhou stranu privatizace osobního přesvědčení či životní orientace je rovněž údajem, který něco vypovídá. Nevíme dopředu, jak by se dobrovolné otázky chopili respondenti tentokrát. Odvolání na to, že náboženství ztrácí ve společnosti ohlas, je liché. Vývoj v prvních dvou desetiletích za svobodných poměrů ukazuje, že je to naopak údaj dramaticky proměnlivý.

Opomenutí údaje se děje podle údajů z první ruky na nátlak nejprve osobně Dominika Duky, k jehož lobbování ve vedení statistického úřadu, jako obvykle poslušně, přidala Ekumenická rada církví ČR sdružující 11 církví zastupujících něco mezi jedním až dvěma procenty obyvatel. Důvod, proč si Církev římskokatolická nepřeje, aby se veřejnost dověděla reálný počet jejích stoupenců, je prostý a jednoduchý. V období, kdy máme plnou svobodu vyznání, kdy jsou církve mohutně, a možná nadproporčně přítomny v médiích, se strmě propadá. Počet lidí, kteří se k ní přihlašují, se limitně blíží počtu pravidelných účastníků jejích bohoslužeb, a to dlouhodobě činí nějaká 3--4 procenta obyvatel.

Jiné křesťanské církve tento důvod nemají. Jsou co do členstva stabilní, nebo dokonce rostou, například Církev bratrská mnohonásobně. Cítí se však zavázány římské církvi za zdánlivě velkorysý, ve skutečnosti však dobře promyšlený dar. Přimluvila se totiž za politicky pečlivě vybrané církve a náboženské společnosti, aby z celkové finanční částky poskytnuté státem v zákoně o vyrovnání z roku 2012 nedostaly všechny dohromady 2 procenta, která by jim příslušela podle tehdejšího početního poměru, nýbrž 20 procent.

Jejich souhlas s utajením náboženské příslušnosti obyvatelstva byl dobře zaplacen stamilionovými částkami. Bylo by hanebné, kdyby zákonodárci, až se zákon dostane na pořad Sněmovny a pak Senátu, na tento nátlak a pochybný handl přistoupili. Nebylo by dobrou vizitkou České republiky vrátit se i v tomto ohledu k praxi minulého režimu.