Existenci islámského světa, pásu zemí od západu Afriky přes domovský prostor islámu, Arabský poloostrov, přes střední Asii a indickou kulturní oblast až po Indonésii někteří naši spoluobyvatelé berou jakžtakž na vědomí. Hůře se smiřují s tím, že islám patří zejména spolu s křesťanstvím a buddhismem k tradicím, které mají tendenci šířit se do všech částí světa.

V Evropě jsou regiony, kde žijí muslimové po staletí. Ať už je to na Balkáně, na jihu evropské části Ruska, nebo dokonce i v Polsku. Takřečení polští Tataři už před staletími přijali jako svůj jazyk polštinu, ale zůstali v tradičně nábožensky tolerantním Polsku muslimy. Pocházel z nich například spisovatel Henryk Sienkiewicz.

Mimo jiné to znamená, že máme v Evropě dva a půl milionu muslimů, jejichž mateřský jazyk je slovanský. Jsou to kromě nejasného počtu polských Tatarů ještě Bosňáci (výrazem Bosňané se míní obyvatelé Bosny bez ohledu na etnickou a náboženskou příslušnost) mluvící bosensky či bosenskou variantou chorvatštiny.

Vedle celkem malého počtu konvertitů k islámu, kteří mají evropský rodinný původ i kulturní zázemí, tvoří novou a obávanou složku evropského islámu přistěhovalci v několika posledních desetiletích, napřed po 2. světové válce hlavně do Německa na přání tamních úřadů za prací. Německo bylo zničeno válečnými událostmi, některá města byla téměř srovnána se zemí (Berlín, Hamburk, Drážďany) a chyběly pracovní síly na obnovu, protože mnoho lidí padlo nebo se dostalo do zajetí.

Druhým zdrojem nové islámské přítomnosti v Evropě byla migrace mezi mateřskými zeměmi s islámskými koloniemi, což se týká hlavně Francie (státu s největším počtem muslimů v Evropě), Nizozemska a dnešního ještě stále Spojeného království.

Kolik je u nás muslimů

V České republice se jednotlivci a malé skupiny muslimů objevují již v souvislosti s migrací uvnitř Habsburské říše. Bosna a Hercegovina byla stejně jako Království české a Markrabství moravské součástí Předlitavska (respektive před rokem 1916 Království a zemí na Říšském sněmu zastoupených). Muslimové měli v tomto nadstátním útvaru uznávané, regulované postavení.

Po vzniku Československé republiky se však muslimům nepodařilo stát se státem uznaným náboženským uskupením, a proto mohli svobody vyznání užívat jen na soukromé bázi. Byli uznáni za Protektorátu Čechy a Morava, což můžeme klást do souvislosti s nacistickými kontakty s muslimskými vůdci zejména na Blízkém východě se záměrem učinit z nich spojence zejména proti tehdejšímu Britskému impériu.

Za komunistického režimu byli muslimové tolerováni alespoň v tom smyslu, že se nebránilo studentům a pracovníkům z převážně islámských zemí tehdejšího „Třetího světa“ se scházet a společně se modlit. Šlo o to neodpudit tyto země, které mohly být spojenci sovětského bloku proti Západu. Byl tolerován například i významný představitel muslimů-Čechů, středoškolský profesor biologie Muhammad Ali Šilhavý (1917—2008).

Počínaje rokem 1990 se formální svoboda vyznání stává reálnou svobodou, vznikají Islámské nadace v Praze a Brně, které financují islámské náboženské aktivity garantované Listinou základních práv a svobod. Oficiální pozici registrovaného náboženského subjektu však muslimové získali až roku 2005. Asi polovina těch, kdo se ve sčítáních lidu přihlásila k islámu, se sdružila v Ústředí muslimských obcí, nejprve se zformovaly obce v Praze a Brně, v Praze v adaptovaných prostorách a v Brně v nově postavené budově.

Dnes se Ústředí muslimských obcí člení na tři obce, vedle Prahy a Brna ještě Teplice, které mají české území rozděleno mezi sebe. Počet mešit (budov či místností) na různých místech postupně i přes občasný odpor komunálních autorit roste. Asi 90 procent muslimů v České republice tvoří cizinci, kteří krátkodobě nebo dlouhodobě přebývají na našem území (studium, diplomatické služby, firmy). Zbytek, několik set lidí (podle různých zdrojů 400 až 600) jsou české konvertitky a konvertité k islámu.

Počet muslimů v České republice je nejasný. Různé zdroje uvádějí velmi rozdílné počty. V každém případě však jde maximálně o zhruba 0,1 procenta obyvatelstva České republiky. Vedle Ústředí muslimských obcí tvoří významnější kompaktní skupinu turečtí podnikatelé a další pracovníci, kteří mají v Praze-Libni mešitu s vlastním hodžou (turecké označení pro imáma) a také významný spolek Mozaiky Platform Dialog, který je součástí hnutí Hikmet, jehož inspirátorem je Fettulah Gülen žijící v exilu v USA. Toto hnutí se u nás věnuje vztahům islámu s křesťany, Židy a západní kulturou. V Turecku jej těžce pronásleduje pučistický Erdoganův režim.

Pražská muslimská obec

V pražské muslimské obci proběhly volby nového předsednictva, které si podle stanov volí předsedu. Předsedou obce se stal Ukrajinec Leonid Kušnarenko (někdy psáno podle anglické transkripce Kushnarenko), který před deseti lety konvertoval k islámu. Na Ukrajině byl prokurátorem a vyšetřoval těžké zločiny. Po přesídlení do České republiky působí jako advokát. Zastupuje a obhajuje muslimy v různých kauzách.

Jako v souvislosti s každou volbou na (i když jen relativně) významný post, šíří i v tomto případě o sobě protistrany prostřednictvím médií různé informace, a někdy bohužel dezinformace. Sám Kušnarenko prohlašuje, že islámské obce jsou zbytečně uzavřené. Jeho kandidaturu veřejně podpořil v Praze žijící Kuvajťan Bader Eknaifith, majitel vzdělávacího centra Alfirdaus, které začalo jako jazyková škola, ale dnes se věnuje i mezináboženským a mezikulturním aktivitám.

Média však připomínají, že Kušnarenko obhajoval Sámera Shehadeha, který je ve vazbě a bývá spojován s terorismem a ekonomickou kriminalitou. Po jeho uvěznění měl Kušnarenko převzít jeho podíl na firmě, která však pouze pronajímá prostor modlitebny v pražské Grossmannově pasáži. Advokát uvádí, že už ho neobhajuje a nestýká se s ním.

V médiích se Kušnarenkova funkce nekvalifikovaně spojuje s funkcí imáma. Imám je islámský učenec, který káže při modlitbách, zejména pátečních, a vede modlitby. V rámci Ústředí muslimských obcí působí dva imámové, jejich funkce je odlišná od funkce předsedy ÚMO (Muneeb Hassan Alrawi) a předsedů obcí, Vůči nim nejsou vážně vznášeny žádné zásadní námitky.

Významnou událostí v životě českých muslimů je i to, že v úterý byl oznámen definitivní konec kauzy, která začala brutálním a neodůvodněným útokem policie na české mešity v době modliteb dne 25. dubna 2014. Tehdejší předseda Vladimír Sáňka byl obviněn ze založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 Trestního zákoníku.

Soud Sáňku zbavil obžaloby a po průchodu kauzy několika soudními instancemi právě nyní Nejvyšší soud zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce proti osvobozujícímu rozsudku, čímž kauzu uzavřel.

Kniha Základy tauhídu od Bilala Philipse je z hlediska mezikulturních kontaktů a občanského soužití nanejvýš pochybná a zaslouží si ostrou kritiku, avšak sotva lze vážně tvrdit, že se jejím vydáním páchá trestný čin. Jiné, nepochybně nenávistné publikované texty, které však nebyly islámského původu, byly zatím státními orgány ponechány bez povšimnutí.