Hrdlička lovcem slimáků aneb normalizace nacismu bez hákových křížů

Radek Batelka

Nacismus vylézající ze svých černých děr dnes již nepotřebuje symboliku hákových křížů. Nejvíce mu pomáhá politika založená na kolektivní vině, podněcování plošné nenávisti a náš tichý souhlas s ní.

Od kapitulace nacistického Německa uběhlo již více než sedmdesát dva let. Ačkoli je nacismus coby pojem stále přítomen v živé debatě, používáme ho často jako do určité míry metaforické označení pro extremistické a násilné postoje založené na kolektivní nenávisti. Hrůzy nacismu v plné síle jsou pro nás většinou již jen útržky černobílých dokumentárních filmů a fotek dávné doby a máme pocit, že se něco podobného nemůže opakovat, protože myšlenky nacismu jsou atraktivní pouze pro několik málo obskurních šílenců na okraji společnosti. Jsou opravdu nenávratně pryč?

Zkoumání historie a moderní společenské vědy nás však systematicky nabádají, abychom nebyli neskromně bohorovní. Žádný historický boj není nikdy vybojován navždy a plátno s uhlazenou malbou civilizované a humanistické společnosti může být kdykoli snadno protrženo, aby odhalilo démony, kteří jsou s námi navždy neodlučně spojeni. Stačí vhodná příležitost, nahodilý souběh okolností.

Tak jako marnivá celebrita nepřijde do společnosti dvakrát ve stejných šatech, ani žádný režim se nevrací ve stejném historickém kostýmu. Ostatně to, čím se nacismus zapsal do historie, nebyly hákové kříže, hajlování ani konkrétní volba nepřítele. Tím hlavním, proč není zapomenut, jsou hrůzy, které byly bezprostředním důsledkem státní politiky založené na principech kolektivní viny a plošné diskriminace vybraných skupin obyvatelstva. Přístup státu a společnosti k člověku se neřídil tím, jak se ten který člověk chová, ale k jaké náhodně zvolené skupině patří. To je ten nejpodstatnější definiční znak, podle kterého poznáme, že máme tu čest se stejnou ideologií, a tedy i s ní nerozlučně spjatými stejnými důsledky.

Hrdličkův sloupek Pozor na slimáky je přímou obdobou nacistické degradační propagandy vůči Židům. Má za úkol skupinu lidí dehumanizovat a zbavit ostatní obyvatelstvo všech lidských ohledů k nim. Foto pxhere.com

Nacisté těžili z morální a ekonomické devastace Německa po první světové válce. Aby ji však mohli skutečně využít, potřebovali masivní propagandu, pomocí které vštěpovali veřejnosti svoji interpretaci historie, a především označili původce problémů a svého nepřítele — Židy. Od počátku třicátých let chrlil tisk dehonestující a dehumanizační články a karikatury na jejich adresu. Ta byla natolik účinná, že když v roce 1938 proběhl masivní protižidovský pogrom známý jako Křišťálová noc, vyjádřili s ním sice někteří Němci nesouhlas, ale nevyvolal žádnou efektivní reakci.

Vzdálená historie?

Od této historie jsme přes sedmdesát let daleko, a přesto jako by začínala znovu ožívat. V devadesátých letech zažila Česká republika vlnu rasistického násilí, především vůči Romům a černošským studentům a turistům. Pachateli byli vesměs extremisté z okraje společnosti. Nejvíce etablovaným rasistou a ultrapravicovým lídrem byl v té době ostatními opovrhovaný a ignorovaný Miroslav Sládek, jehož strana působila několik volebních období v parlamentu se ziskem 6—8 procent.

×
Diskuse
JN
October 7, 2017 v 16.20
Nebezpečí nevhodného a častého používání některých silných slov v politickém boji
Časté používání silných slov vede k degradaci jejich významu. To znamená buď (doufejme, že nechtěnou) relativizaci zla v minulosti, nebo také to, že pro současné zlo už nebudeme mít vhodné pojmenování s konsenzuálně chápaným významem.

Z hlediska zachování úměrnosti by pak "humanističtí sekerníci" museli za "fašistu" označit i současného německého prezidenta Frank-Waltera Steinmeiera. Ten nyní totiž pronesl naprosto stejná slova, za jaká předtím tito "humanističtí sekerníci" označovali některé své názorové oponenty také jako "fašisty":

"Doch wir werden den politisch Verfolgten nur dann auch in Zukunft gerecht werden können, wenn wir die Unterscheidung darüber zurückgewinnen, wer politisch verfolgt oder auf der Flucht vor Armut ist." Beide Gruppen könnten nicht die gleichen uneingeschränkten Ansprüche geltend machen.

(http://www.tagesschau.de/inland/steinmeier-einheitsfeier-101.html)

Jakmile se zneužívání jazyka stane běžným prostředkem politického boje, slova ztratí svůj dorozumívací význam a například takové slovo "fašista", na jehož významu bylo možno ještě donedávna dosáhnout dobré všeobecné shody, už nebude znamenat to co dřív, ale bude ve skutečnosti označovat člověka, který nesdílí mé pevné přesvědčení, člověka, kterého z důvodu jeho odlišného přesvědčení nenávidím.

----------------------

Poznámka pro "humanistické sekerníky": Tím se samozřejmě nezastávám pana Hrdličky, ani se neztotožňuji s jeho vyjádřením.
JN
October 7, 2017 v 17.33
Aby mi bylo dobře rozuměno: Jsem proti cílenému vyvolávání reaktivní nenávisti.
Reaktivní nenávist obyvatel v cílových zemích migrace je vyvolávána nesmyslnými požadavky na nerozlišování mezi migranty, požadavky na volnou prostupnost hranic pro kohokoliv.

Pro uprchlíky a lidi prchající před válečnými konflikty (tedy pro ty, kteří potřebují naši pomoc) jsou tyto nereálné "humanistické" požadavky ve skutečnosti škodlivé a prospívají jen obchodníkům s lidmi, kteří pak pravděpodobně ze svých zisků financují terorismus.

Ta reaktivní nenávist domácího obyvatelstva, adresovaná původně jen oněm "humanistickým sekerníkům", je pak v symbiotickém vztahu "xenofobních fašistů" a "humanistických nápravců světa" nenápadně přesměrovávána na všechny muslimy. Vyhovuje to oběma stranám konfliktu, i těm, kteří na tom vydělávají: "Xenofobní fašisté" tím získávají popularitu a podporu, "humanističtí nápravci světa" popularitu a podporu sice v konečném součtu ztrácejí, oni ji ale nepotřebují, stačí jim pocit morální nadřazenosti, přičemž ve vyvolané nestabilitě vidí určitý revoluční potenciál ke zničení "starého prohnilého světa". Nakonec to vyhovuje i pašerákům lidí, kterým tato situace zajišťuje větší a bezpečnější zisky, než například obchod s drogami.

IH
October 7, 2017 v 19.34
Pane Nusharte,
kdo u nás (abychom zůstali doma, článek se ostatně vztahuje k ČR) vznáší (nesmyslné) požadavky na nerozlišování mezi migranty a požadavky na volnou prostupnost hranic pro kohokoliv? Kteří politici, či jiní relevantní činitelé?

Pamatuji si, že útoky na intektuály a humanisty (samozřejmě dané do uvozovek) se počaly záhy po pádu starého režimu (za něhož byly ostatně snadno mobilizovatelné). M. Sládek jejich neblahý potenciál dobře vytušil a vyhmátl a rozhodně se svými voliči a posluchači na Merkelovou nečekal. Stačil mu Havel a stačil by mu kdokoliv jen trochu slušnější a skrupulóznější než byl on sám. Tady bych spatřoval "jádro pudla", ne v čím dál slábnoucích požadavcích většího idealismu.
MP
October 8, 2017 v 9.41
Ivo Horákovi
Nejsem sice politicky relevantní, ale ten první požadavek vznáším např. já. A to ze dvou důvodů:

a) My rozlišovat mezi těmi, kdo uprchli před válkou a kdo před stavem, ve kterém umírají jejich děti hlady neumíme. Tedy přesněji neumíme na potápějící se lodi v oceánu nebo v dav na hranici. To ostatně vyjadřuje i Steinmeier tím slůvkem "zurrückgewinnen". Bez řádného procesu o azylu to nejde.
Jde o racionální důvod, který se vztahuje k řádnému naplňování mezinárodních úmluv, které ratifikovala jak Česká republika, tak tuším všechny země EU.

b) Ten druhý důvod je morální. Nehodlám někomu říkat, víš, ve Vaší zemi není oficiálně válka a to, že tvého staršího bratra zastřelili bojůvky, které překročily hranice s Kongem a tvého mladšího vládní vojska, když stávající prezident před volbami vyhlásil stanné právo (inteligentní čtenář si zemi, kde to není výjimečné snadno najde, naše MZV věcí ji považuje za zcela bezpečnou) A už vůbec bych neuměl říkat do tváře matce, že její dítě sice zemřelo hlady, protože její nutriční příjem nestačil na vytváření mateřského mléka, ale to víte, válka to není.

NIcméně jako občan liberální demokracie považuji ten druhý důvod za věc, o které mohu své spoluobčany jen přesvědčovat. U toho prvního se ale opírám o platné zákony a právě jako občan liberální demokracie trvám na jejich plnění. Pokud se někomu nezdají, nechť nejprve prosadí jejich změnu, ale do té doby nechť jedná podle nich.

Mimochodem, ze stejných důvodů jsem překvapen, že Hrdlička nečelí trestnímu stíhání a pochopitelně nebudu volit stranu, která toleruje u svých členů otevřené pohrdání zákony této země.
MP
October 8, 2017 v 9.52
Jiřímu Nushartovi
Jako "humanistický sekerník" jsem fascinován, když vidím, u koho hledáte jakou motivaci. Respektive, jak Vám zcela vypadla možnost, že by se někdo mohl snažit pomoci lidem v nouzi z jiných důvodů, než pocitu morální nadřazenosti či pro zisk vlivu a dotací.

V tom Vašem světě jsou vlastně subjektem jen "humanističtí sekerníci" a hlasatelé nenávisti vůči skupině obyvatel. Ostatní občane jsou jen objekt jejich manipulace a běženci vlastně existují jen jako strategická záminka.
Smutný a vyprázdněný svět pasivních mas, je mi vás lito, že v něm žijete.

p.s. Sekerník je označení mistra, který umí postavit vodní hamr nebo mlýn. Náročné a vážené povolání.
Z politického pokleslého žargonů 1. republiky to slovo sice avancovalo v padesátých letech do přijatelných vrstev jazyka jako označení politického fanatika, který jde přes mrtvoly, ale používalo se v podobě "sekyrník" -- takže spisovný tvar zbyl pro toho řemeslníka.
October 8, 2017 v 17.45
Reaktivní nenávist
Konstrukce podle, které člověk nemá zodpovědnost za své názory, ale mají ji lidé názorů opačných se nutně dostává do nesnází, jakmile si položíme otázku, zda to neplatí pro obě strany.

Za sebe můžu pana Nusharta ujistit, že si za své názory můžu já sám nikoliv třeba on, pokud si myslí něco jiného než já.
JN
October 8, 2017 v 19.46
Panu Profantovi
Mnohokrát jsem třeba v souvislosti s "lidovou justicí" padesátých let slyšel výraz "komunistická sekernice".

Výraz "komunistická sekyrnice" jsem neslyšel ani jednou.
JN
October 9, 2017 v 11.29
Reaktivní nenávist
Myslím, že to samozřejmě pro obě strany platit může (například v případě migrační krize se mi zdá, že to pro obě strany platí – je možno to podpořit mnoha příklady, agresivita je na obou stranách).

Pak jsou tu samozřejmě i lidé, kteří si za své názory mohou sami. Domnívám se, že právě na ně je vhodné apelovat, aby ten bludný kruh vzrůstající nenávisti byl přetnut.

Podle mě však existuje rozdíl mezi názorem a přesvědčením (přesvědčením ve smyslu "víra"), na který se zapomíná, a v důsledku toho pak dochází k mnoha možná zbytečným sporům. Názor ještě není přesvědčením o (svojí) pravdivosti, umožňuje dialog, nezakládá nenávist. Na internetu se však lidé sdružují do "bublin", ani ne tak podle názoru, ale spíše podle (nezlomného) přesvědčení.

Nelze asi být člověkem bez přesvědčení (tedy bez "víry" – nikoli nutně v náboženském smyslu), je ale možné pokoušet se uvědomit si, co je ještě mým názorem a co už je mým přesvědčením – čemu věřím bez důkazů (prováděných v racionální rovině). Řekl bych, že přesvědčení se (narozdíl od názoru) často týká takových věcí jako dobro a zlo, pravidla správného chování apod. Jsou samozřejmě pokusy uchopit "dobro" a "zlo" racionálně, v rovině názoru, ale činí to nemalé obtíže.
JN
October 9, 2017 v 12.20
Panu Profantovi
Ta možnost (že by se někdo mohl snažit pomoci lidem v nouzi z jiných důvodů, než pocitu morální nadřazenosti či pro zisk) mi nevypadla. Takoví lidé samozřejmě existují. Kdybych chtěl mít pocit morální nadřazenosti, klidně napíšu, že mezi ně patřím i já:-)