Nerušený poklid v nenávistných vodách českého internetu po dlouhé době rozčeřil verdikt české justice: sto hodin veřejně prospěšných prací pro autora nenávistného facebookového komentáře pod příspěvkem Radka Bangy. Denně se přitom takových, i ostřejších, výroků a komentářů na českém internetu objeví spousty, tak proč zrovna teď postih, a jindy ne?

Jistě, zákon hovoří poměrně jasně: „Kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“ Nicméně už jsme si zvykli, že na internetu se to tak nějak toleruje, chápe.

Vždyť přece platí „svoboda slova“. Ona sice ústavní ochrana svobody slova není bezmezná, zvláště pokud koliduje s jinými zaručenými svobodami, ale i přesto existuje velká zdrženlivost až nechuť nenávistné projevy řešit. A je příznačné, že ti, kteří se svobodou slova ohánějí nejvíce a vetkali si ji do štítu svého politického tažení, sami požadují její soudní potlačení. Proč tedy najednou jistý mladík dostal trest a desítky i stovky dalších ne?

O tomto typu trestné činnosti až na výjimky veřejná správa ani justice s veřejností nekomunikuje. Hledejme tedy alespoň v minulosti. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na konci roku 2015, kdy už nebylo pochyb, že masově populární sociální sítě bohatě rezonují nenávistí vůči Romům, muslimům a uprchlíkům v rozhovoru pro ihned.cz prohlásil: „Sociální sítě jsou relativně novým fenoménem. A co si budeme říkat, ony jsou relativně novým fenoménem i tyhle výroky. Kolikrát jsme tady v Česku něco takového zažili? Párkrát."

Skupiny, které byly cílem těchto útoků již řadu let předtím, by asi mohly s panem Zemanem úspěšně polemizovat, stejně tak jako kdokoli, kdo byť omylem zavítal do komentářů zpravodajských serverů či do vzkvétajících facebookových komunit šířících strach a agresi. Omluvme tedy pana Zemana alespoň faktem, že nebyl uživatelem sociálních sítí, takže to prostě přehlédl a nedoneslo se to k němu.

Příčiny jsou jasné

Dnes je důležité, že to už stát jako hrozbu v oblasti extremismu vnímá, když skrze vládou schválený Audit národní bezpečnosti říká, že „největší aktuální výzvou je potírání nezákonného a závadového obsahu na internetu“. A specifikuje tři hlavní příčiny: „Obrovské množství takového obsahu, nedostatek kvalifikovaných policejních specialistů a umisťování takových obsahů na servery ve třetích zemích s odlišnou právní úpravou, která znemožňuje jejich postih.“

Kromě těch tří nám k porozuměni pomohou ještě další příčiny, na nichž se shodují experti z veřejného i občanského sektoru: existují nedostatky procesní — nesnadno se identifikují pachatelé, těžko se prokazuje, že dané sdělení bylo skutečně šířeno z konkrétního profilu a daný profil skutečně patří dané osobě. Mnohdy se nesnadno identifikuje ten, komu byla způsobena újma.

Překážkou může být též osobní předpojatost některých zástupců orgánů činných v trestním řízení — policie, státních zástupců a soudců, která odpovídá celospolečenskému naladění vůči některým skupinám obyvatel: může znamenat určitou laxnost při odhalování a stíhání takových činů. Dále je to podhodnocení objemu nenávistných projevů ve veřejném prostředí a podhodnocení s tím spojených rizik a hrozeb, nízká citlivost vůči obětem tohoto typu trestné činnosti a v neposlední řadě nejednotný a nedostatečný sběr dat o obětech násilí z nenávisti a jejich kategorizace, který znemožňuje plné porozumění rozsahu problému a jeho společenského dopadu.

Čitelnost a předvídatelnost si zaslouží i oběti i pachatelé

Realita je ale taková, že český stát na účinný tlak a spolupráci při vymáhání práva spolu s provozovateli internetových platforem a sítí, na rozdíl například od Německa, prozatím zcela rezignoval. A tohle je výsledek. Zákon občas padne na někoho, na jiného ne.

Tato nesrozumitelnost a nejasnost dále prohlubuje společenskou nedůvěru ve schopnost státu zajistit rovný přístup ke spravedlnosti. Pro oběti je to signál, že se nevyplatí spravedlnost požadovat, když to vyžaduje velké nasazení s velmi nejistým výsledkem. Pro ty, kdož nenávist šíří, je to signál, že vše skoro vždy projde, s občasným, zanedbatelným rizikem postihu. Ostatní to neodradí, spíše to v nich posílí pocit nespravedlnosti.

Systematický přístup a z něho vyplývající postihy by ale naopak působil žádoucím způsobem — eliminoval by problém a zároveň odrazoval. Otázka vhodnosti represivního přístupu k běžným uživatelům, jejichž vyjadřování na internetu lze označit jako nenávistné, je na jiné povídání.

Ne každý ostřeji projevený názor si zaslouží škatulku trestuhodné hate speech. Snadno však lze rozlišit projevený názor v rámci snahy o diskuzi a argumentaci od čistého útoku či výzvy k násilí a likvidaci. Z pohledu legislativy a důvěry společnosti v právní systém je srozumitelnost a určitá předvídatelnost chování veřejné správy a justice zásadní.

Z desítek podezřelých v případě Radka Bangy byla policie schopna obvinit dva. Případ se řešil bez metodického vedení. Práva poškozeného nebyla ochráněna. Většina pachatelů odejde nepotrestána, veřejnost se bude domnívat, že vyhrožování a stalking na sociálních sítí je normální. Z těchto důvodů celou kauzu organizace In Iustitia označila jako ostudu českého právního systému.

Řešení už známe

Jednotlivé složky veřejné správy si musí vzájemně vyjasnit, co je priorita, sjednotit postupy, obhájit je a prosadit. Navenek, s širokou veřejností i ohroženými skupinami je potřeba o fenoménu nenávistných projevů na internetu systematicky mluvit, vysvětlovat, ujistit o jeho důležitosti, zdůvodňovat a případně obhajovat své kroky. Vyslat signál, že je to důležité téma, kterému stát přisuzuje dostatečnou pozornost, váhu, důraz na ochranu potenciálních obětí skrze vědomou a jasnou koncepci.

Veřejná správa (skrze ministerstvo vnitra) a policie by měla nenávistné obsahy sledovat a vyhodnocovat, aby mohla z vlastní iniciativy zahajovat řízení zvláště tam, kde existuje podezření na organizovanou činnost pachatelů, kteří nenávist a výzvy k násilí šíří s určitými, ať už ideologickými, politickými nebo obchodními cíli. Další možnost řešení naznačuje nový slovenský model, který nenaplňování zákonných norem a nejednotnost řeší zákonnou novelou, která má sjednotit postupy policie, zástupců i soudů v oblasti extremistické kriminality.

To vše neznamená, že stát by měl bezmezně usilovat o frontální represivní útok na každý nenávistný výrok běžného uživatele internetu. Naopak. Existuje řada dalších opatření, především preventivních, které mají v řešení své místo. Dojde-li však na uplatňování zákona, musí být čitelné a předvídatelné.

Zvláště v případech, jako byl tento, kdy se oběť aktivně brání a využívá dostupných právních prostředků, které náš systém nabízí. Rozlišit míru nebezpečnosti nenávistných projevů už umíme, obava z velkého množství takového obsahu neobstojí. Nedá například mnoho práce zaměřit se na ty, kteří si na šíření strachu a nenávisti skrze lži a manipulaci postavili klikací či politický byznys.