V posledním měsíci se politici za sociální demokracii dvakrát projevili způsobem, který by slušel spíš straně jiného zaměření. Nejprve náměstek ministra průmyslu a ústecký sociální demokrat Karel Novotný ve facebookové diskusi napsal: „Cikáni jsou jako medúzy — otravný a k ničemu“, poté Milan Hrdlička, místostarosta brněnské čtvrti Bohunice, napsal do radničního zpravodaje celý článek o tom, jaké nebezpečí představují „slimáci“, rozuměj muslimové.

Výroky obou dotyčných vzbudily odmítavé reakce, na svého náměstka rychle zareagoval ministr průmyslu Jiří Havlíček, který označil Novotného slova za nepřijatelná. Na Hrdličkův článek odpověděl sám volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek, podle nějž ten, kdo tímto způsobem degraduje lidi, nemá v sociální demokracii místo. 

Nezdá se, že by si z toho oba postižení dělali příliš těžkou hlavu. Jaroslav Foldyna, lídr ústecké kandidátky ČSSD, na jejímž třináctém místě figuruje Karel Novotný, odmítl dělat z výroku aféru. Sice obecně uznal, že „nemůžeme nikoho obviňovat proto, že je jiného etnika nebo náboženského vyznání“, ale věc nechtěl dál vyšetřovat s tím, že pouze telefonicky poradí Novotnému, ať se „na Facebooku uklidní “. Náměstek raději rovnou svůj facebookový účet zrušil.

Místostarosta Hrdlička se proti odsudku stranického lídra hájil s tím, že šlo o nadsázku. „Pan Zaorálek nepochopil smysl toho článku. Někdy se to bohužel u těch vedoucích politiků stává, že nejdřív jdou slova. Kdyby zavolal, tak bychom si o tom mohli povykládat," dodal.

Tato slova stojí za zastavení. Místní sociálnědemokratický politik dělá z volebního lídra vlastní strany hlupáka, který nedokáže pochopit smysl textu. Smysl, který je navíc dost jasný. Milan Hrdlička se staví do role oběti, pranýřovaného chudáka, který přitom je sociálním demokratem léta a „má to v srdci“. Navíc je zřejmě přesvědčen, že právě on, a ne Lubomír Zaorálek, umí komunikovat s lidmi, s případnými voliči sociální demokracie, a ví, co si dnes přejí slyšet.

A přejí si slyšet, že je politik naladěný na stejnou notu, nebojí se mluvit tak jako oni, tedy o muslimech (přistěhovalcích, imigrantech) dovede psát ve velmi průhledné „nadsázce“ jako o slimácích. Přejí si slyšet, že je jako oni, že se nenechává spoutat politickou korektností. Líbí se jim, když někdo z politiků dokáže vyjádřit, co si myslí: že Romové, tedy Cikáni, jsou parazité a jen otravují slušným lidem život.

Tito sociální demokraté celým srdcem jsou přesvědčeni, že ČSSD ztrácí oblibu právě proto, že přestává být lidem srozumitelná, přestává je oslovovat v jejich potřebách a obavách, mezi něž na jednom z prvních míst je obava z imigrace a z islámu. Jsou přesvědčeni, že když sociální demokracie odhodí intelektuálské mlžení a přehnaně korektní a vyhýbavé vyjadřování, vrátí se k ní mnozí voliči, kteří přešli nebo přecházejí k protestním stranám různého ražení.

Nepochybný fakt je, že přitažlivost sociální demokracie je po všech stránkách velmi nízká. Studentské volby pořádané organizací Člověk v tísni pravidelně před sněmovními volbami rozhodně nejsou reprezentativním průzkumem skutečných volebních preferencí ve společnosti, přesto ale ukazují minimálně to, jak je která strana momentálně „sexy“ u prvovoličů a obecně mladých lidí.

A letošní výsledek je pro ČSSD jedním slovem katastrofální. Na dvanáctém místě nezískala ani dvě a půl procenta (pro srovnání: v roce 2013 to bylo čtvrté místo a těsně přes osm procent) a dostal se před ni i Blok proti islamizaci — Obrana domova.

Možná chtěl místostarosta Hrdlička reagovat na tento neutěšený stav a trochu zatraktivnit svou stranu, učinit ji zajímavou pro sílící protipřistěhovalecký a islamofobní proud ve společnosti. K tomu, aby mohl on a sociální demokracie obecně konkurovat Tomiovi Okamurovi, by ale musel značně přitvrdit. Namísto toho, aby získal některé z voličů xenofobního proudu, definitivně od sociální demokracie odežene další ze zbývajících kmenových voličů, parafrází slov Milana Hrdličky těch, kteří mají „volbu sociální demokracie v srdci“.

Protože, upřímně řečeno, kdo by stál o tlučhuby, kteří pomáhají vyvolávat démony nenávisti, a přitom pro skutečně radikálně naladěné občany nenabízejí vůbec nic konkrétního. Jsou dobří leda tak k tomu, aby pomohli do sedla skutečným radikálům, Nedivil bych se, kdyby mnozí z těch, pro které sociálnědemokratická myšlenka stále něco znamená, českou sociální demokracii letos z výchovných důvodů nevolili. I když právě letos je možná ještě více důvodů ji volit než kdy předtím.