Vládní krize skončila, Andrej Babiš musel opustit křeslo ministra financí, neuspěla ani jím preferovaná kandidátka Alena Schillerová. Za vítěze byl prohlášen, přinejmenším většinou médií, Bohuslav Sobotka. Začalo se také víc psát a mluvit o nejrůznějších problémech spojených s dnes již bývalým ministrem financí, od nahrávek jeho práce s „vlastními“ novináři, přes sporné praktiky ministerstva financí (zajišťovací příkazy) až po metody, jakými si Babiš budoval a buduje své impérium v českém zemědělství.

Zdá se proto těžko uvěřitelné, že po tom všem v předvolebních průzkumech výrazně nekleslo Babišovo ANO, ale Sobotkova ČSSD. Jsou to samozřejmě jenom průzkumy, neměla by se jim přikládat zásadní váha, ale přesto jsou tu údaje, které v souhrnu mluví poměrně jasnou řečí: ANO mírně ztratilo nebo zůstává na svém, opoziční ODS a topka mírně posílily, zato sociální demokracie výrazně ztratila. Proč?

Důvodů je jistě víc. Jedním z nich je to, že víc než celkový výsledek vládní krize na mnoho lidí zapůsobil styl, jakým proběhla. Sobotkův postup si vyhodnotili jako nejistý, zmatený, nepřesvědčivý. Pozoruhodné je zvláště to, že podle průzkumu společnosti TNS Kantar pro Českou televizi, který ČSSD přisoudil pouhých deset procent, byl u voličů sociální demokracie za chování během krize výrazně lépe hodnocen Babiš (a prezident Zeman) než předseda vlastní strany.  

Výsledky průzkumů se snad dají vyložit tak, že část voličů ANO se přelila zpět k pravicovým stranám, jejich úbytek však vyvážil odliv voličů ČSSD směrem k ANO. Je-li tomu tak, je sociální demokracie skutečným poraženým této krize. Předseda Sobotka by tak dosáhl vpravdě Pyrrhova vítězství, a pokud se trend průzkumů zásadně nezmění, a především pokud sněmovní volby nedopadnou výrazně jinak, bude jej stát předsednické křeslo.

Trapné divadlo bez konce

Vládní krize a spor mezi Sobotkou a Babišem ale nejsou jedinými příčinami dnešního tápání ČSSD. Dlouho předtím, než krize vypukla, i během ní, a vlastně stále zásobuje česká sociální demokracie média zprávami o vnitřních sporech. Nejde jen o Sobotkovy oponenty jako Jeroným Tejc nebo Jiří Zimola, ale třeba o tahanice v pražské ČSSD o místa na kandidátkách nebo spory v ostravské sociální demokracii okolo exhejtmana Nováka. Je to nekončící trapné divadlo. V jiných stranách se občas podobné věci dějí také, ale nikde tak často a tak upatlaně.