Měsíc květen přinesl třítýdenní vládní krizi, charakterizovanou napřed otevřením okénka nejistoty v souvislosti s ohlášenou demisí vlády, posléze vnitropolitickým konfliktem a institucionální konfrontací, která doprovázela návrh na odvolání Andreje Babiše z vlády, a nakonec vyústěním, tedy jeho realizací. To ale neznamená, že spor skončil a jeho příčiny jsou zahlazeny. Spíše naopak.

Výsledkem je i to, že v květnu se oproti předchozímu dubnovému šetření masivně propadla důvěra jak ve vládu, tak v prezidenta republiky. Sympatie k Sobotkovu kabinetu se dostaly níže (23 procent) než dlouhodobá a víceméně konstantní nízká důvěra v Senát (27 procent). Důvěra občanů v prezidenta se pak propadla z dubnových nadpolovičních 56 procent na 41 procent.

Netřeba složitě spekulovat, nakolik tomu napomohlo jednání zmíněných aktérů v době vládní krize. Kauzalita mezi jejím průběhem a propadem důvěry v tyto dvě ústavní instituce je celkem zřetelná. Důležitější je však položit si dvě otázky: za prvé, zda poklesla důvěra v konkrétní aktéry, či spíše posílila obecná nedůvěra v politické instituce. Za druhé, jaké dopady mohou mít tyto tendence ve výhledu následujících tří čtvrtin roku, kdy ČR krátce za sebou čekají sněmovní i prezidentské volby.

Dejte pokoj s politikou