Práce v zednické partě za minulého, totalitního režimu měla některé výhody: například o ledasčem jinak velice ošemetném se v partě mluvilo otevřeně. Vzpomínám si na pozoruhodný hovor o volebních výsledcích do národního shromáždění, dnes do poslanecké sněmovny. Podle sdělovacích prostředků byla tehdy účast ve volbách rekordní (první polovina sedmdesátých let).

Pepa Kaftan poznamenal, že ho to obzvláště těší, protože například on volit nebyl. Na otázku našeho parťáka, komunisty, proč nebyl volit, popravdě odpověděl, že musel na melouch, kde ho neměl kdo zastoupit. Z další debaty vyplynulo, že kromě parťáka nešel volit nikdo. Jen u málokoho to však bylo z pohnutek politického nesouhlasu, většinou se chlapům jen nechtělo brát si čistou košili a čistit si boty.

Mirek Pořičský parťákovi bezelstně vysvětlil, že na rekordní volební účasti, jak dokládá i Rudé právo, se muselo pozitivně projevit i to, že my volit nebyli. — Teda nevím, jak to myslíš, pozdvihl parťák obočí. — Jo, to já nevím, v tom tkví tajemství volebního úspěchu, úplně vážně odpověděl Mirek Pořičský.

Babiš, demokracie, klima