Miloš Zeman to nemá lehké. Na jednu stranu chce vypadat jako mluvčí „normálních lidí“, na stranu druhou peče s elitářskými obchodníky. Jeho kamarádíčci z byznysu se zkrátka musí nažrat a lidový prezident by měl zůstat celý. Kříženec jezevce a aligátora navíc začíná dělat chyby a jeho podbízivé piruety ztrácí švih.

Nejprve se prořekl jako elitář. To když prohlásil, že stovka zaplacená v nemocnici rozhodně nikoho nezabije. Lidé, kteří před výplatou počítají každou korunu, si ovšem podobná moudra spojují spíše s „Kalousky a pražskou kavárnou“. Zeman tímto vejšplechtem vybočil ze své osvědčené linie a překvapil. Vždy se přece vysmíval s lidem, nikoliv lidu. 

Pak jej vtáhl vír vládní krize. Najednou nebyl uštěpačný glosátor politických „tahanic“, stal se součástí jedné z nich. Lidový prezident přestal hájit běžné jedince a dral se za druhého nejbohatšího občana. Jistě, tah Kajínkem posléze vyšel — Zeman proměnil trestance v kouřovou clonu. Jako zkušený iluzionista vydal pokyn: „Myslete na novodobého Jánošíka a já nechám zmizet vládní krizi“. Nemusel u toho ani mávat kouzelnou hůlkou, s níž o několik dní dříve zaklínal Sobotku na Hradě.