Rozhodování, který politický subjekt podpořit ve volbách, se rapidně blíží. Volby do sněmovny jsou vyhlášeny na 20. a 21. října, ale dálnice již lemují billboardy a jiné poutače s výzvami politických uskupení, abychom právě je volili. Nesdělují nám tam mnoho ze svého programu. Dokonce to ani nelze očekávat. Spíše programově jsou zaměřeny výzvy ČSSD a říkají například, že zajistí konec levné práce. Jiné strany jen píší, jak jsou skvělé a jak České republice pomohou, ale nedělají si starost s informováním voličů o svých záměrech.

Sám mám s výběrem subjektu, který bych podpořil, potíž. Jsem od první poloviny devadesátých let (až na jednu výjimku) voličem sociální demokracie. Až v posledních komunálních volbách jsem této straně částečně odebral voličskou přízeň pro zastupitelstvo samosprávné městské části, ve které bydlím. Podpořil jsem posléze vítěznou trojkoalici, která získala (konkrétně Strana zelených) i místo starosty. Musel jsem to udělat, protože předvolební kampaň sociální demokracie byla otevřeně rasistická a asociální. Do zastupitelstva hlavního města jsem jim však hlas dal.

Sociální demokracie bohužel dělá vše proto, aby sociálně orientovaného, liberálního, městského voliče ztratila. Chování vládních institucí v kauze uprchlíků z oblastí válek, teroru a diktátorských režimů je ostudné. Ohled na bezpečnost českých obyvatel neomlouvá ignoraci solidarity zemí EU. Vláda s programem nominálně levicovým, či spíše středolevým, nemá špetku ochoty pomoct partnerským státům ve zvládání náporu.

Zlepšování sociálního postavení českých zaměstnanců postupuje pomalu. Vláda nemá odvahu dostat například minimální mzdu na slušnou evropskou úroveň. Pokud jde o lidi bez práce, vrací se s kosmetickými úpravami k nuceným pracím, které minulé pravicové vládě zatrhl Ústavní soud.

Ztracené detaily