Kostel je možné zavřít a svět se nezboří. To nasvědčuje tomu, že Ježíšovo společenství se koneckonců obejde bez specializovaných prostor. Ekklésia jakožto kostel, jak ukazuje řečtina Nového zákona a jak to převzala i latina, je prostě tam, kde je shromáždění Božího lidu, rovněž ekklésia, i kdyby to byla obyčejná chatrč, garáž nebo kousek prostoru někde venku.

České slovo „kostel“ zavádí. V podstatě znamená menší pevnost. V latině je příslušné slovo castellum zdrobnělinou slova castrum, což je vojenské ležení. Vypadá to, že křesťanství je u nás od počátku bojovným útvarem. V polštině se dokonce i církev jmenuje kościoł. Je tam církev obleženou pevností vzdorující skutečným nebo imaginárním nepřátelům?

Povážlivé je, když se kostel zavře na protest. To se v posledních dnech stalo s jeruzalémským chrámem Božího hrobu. Je to mohutný starobylý a v různých dobách dostavovaný architektonický komplex složený z dílčích svatyň různých křesťanských vyznání. Jan Neruda ve svých Obrazech z ciziny (první vydání 1872) pobaveně popisuje potyčky jednotlivých křesťanských vyznání, která si na chrám činí nárok.

Někomu by mohlo připadat divné, že Bůh byl pohřben. Že by církve chtěly tímto názvem naznačit, že Nietzsche (ve spisu Tak pravil Zarathuštra z roku 1883) má přece jen pravdu, když křesťanům vytýká: Bůh je mrtev. Vy jste ho zabili? Tak daleko většina křesťanů nedospěla. Jde o to, že vtělený Bůh, Ježíš Kristus zemřel na kříži co do své lidské přirozenosti. O místě, kde je chrám, se má za to, že tam také vstal mrtvých.

Škrt přes rozpočet