Role církví ve volbách do Sněmovny
Ivan ŠtampachAčkoli představitelé církví v těchto volbách nevydali žádné oficiální doporučení, politickou vyhraněnost a střet různých proudů lze v českých církevních organizacích přesto zaznamenat.
Římskokatoličtí biskupové se tentokrát zdrželi přímého i nepřímého doporučování členům římskokatolické církve, koho volit. Česká biskupská konference vydala výzvu k volbám, která se četla v kostelích v neděli 8. října. Obracejí se v ní k členům církve i k lidem dobré vůle, vyzývají k účasti ve volbách, za potřebnou pokládají uvážlivost v tom smyslu, že doporučují nepodléhat laciným slibům rychlých změn. Důležité je, že odmítají nesnášenlivost. Požadují, aby volič myslel i na vážné utrpení a potřeby druhých lidí. Lze předpokládat, že tento umírněný text je výrazem kompromisu názorových skupin v České biskupské konferenci.
Časopis Monitor vycházející elektronicky i tiskem se ve dvou číslech předcházejících volbám vyslovil na podporu mimo jiné strany Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Amatérský filosof Jiří Fuchs v článku Existuje rozumná alternativa? polemizuje s „protikřesťanským Bruselem“, odmítá KDU-ČSL a vyslovuje se takto: „Naši křesťanští politici by se měli učit u Poláků a u Orbána. Tyto volby totiž nejsou jen v řadě jiných. Možná se v nich nezvratně rozhoduje o našem osudu, mimo jiné i o svobodě vyznání. Zodpovědná volba křesťanů proto nemůže být prounijní, tj. promuslimská, a tedy protikřesťanská. Daleko pravdivěji hodnotí naše bytí v EU Robejškovi Realisté, Machovi Svobodní či Okamura.“
Zdálo by se, že Monitor mluví za okrajové ostře konzervativní křídlo římskokatolické církve. Rozhodně představuje jiné pojetí, než vidíme u současného papeže Františka, a je tedy mimo oficiální linii této církve. Papež svým stylem a přístupem a některými texty zastupuje, nakolik je to v jeho roli absolutistické hlavy náboženské organizace s miliardou členů možné, humanistické pojetí křesťanství. Římská církev ve střední a východní Evropě převzala víceméně otevřenou protipapežskou roli. Nejvyšší představitelé mluví o papeži zdvořile, avšak prosazují opačné pojetí. Nevyslovili se jasně odmítavě k dopisu, který má i české signatáře a papeže „synovsky napomíná“, že šíří bludy a vyjadřuje se příznivě o arcikacíři Lutherovi.
Monitor je dvěma způsoby spojen s kardinálem Dukou. V jeho pražské arcidiecézi vychází toto periodikum s církevním schválením a církevním asistentem, který má bdít nad pravověrností takového periodika, je dominikán Pavel Mayer, tedy kněz řádu, jehož členem je i Dominik Duka. Jako vydavatel je uveden spolek Res claritats (proto někdy též označení RC Monitor), avšak toto médium má z uvedených důvodů víceméně oficiální statut.
Odmítavě se otevřeným dopisem k předvolebním článkům Monitoru vyslovil plzeňský biskup Tomáš Holub, který už několikrát doposud mile překvapil, srovnáme-li jeho vyjádření se stanovisky pražského arcibiskupa a jeho blízkých spolupracovníků. Píše, že je zaskočen doporučením SPD, jejíž kampaň je populistická a založená na šíření strachu. Ohledně článku Jana Tomana, který dokonce kritizuje KDU-ČSL za to, že na významném místě kandidátní listiny je Žid, biskup uvádí, že je hrubě překročena hranice, která jasně dělí křesťanství od štvavé a nenávistné ideologie.
Biskup Holub (*1967) je pokládán za možného kandidáta na pražský stolec, až příští rok Dominik Duka dosáhne věku, kdy má nabídnout rezignaci. Reprezentuje mladší generaci, o které se lze optimisticky domnívat, že se názorově přibližuje standardní západoevropské pozici a že je blíž současné papežské koncepci. Bylo by možno to pokládat za generační spor. Podobně jako Holub se však veřejně vyslovují pražský pomocný biskup a proslulá postava sametové revoluce Václav Malý a též laureát významných zahraničních ocenění, profesor filosofické fakulty Univerzity Karlovy a papežský prelát Tomáš Halík, oba ve věku kolem sedmdesátky. Podle všeho jde tedy rozepři o orientaci církve v prostoru veřejného života.
Jiné církve podporují občanskou angažovanost svých členů (a kohokoli, kdo slyší a bere vážně jejich hlas způsobem, jehož příkladem může být Církev českobratrská evangelická. Její synod (jakožto volený nejvyšší orgán) vydal výzvu k volbám. Prohlašuje, že křesťanství není politickým programem (což navazuje na nedávné kritické vyjádření k šermování obranou údajných křesťanských hodnot). Sděluje, že jeho výzva není vázána na žádnou politickou stranu.
Synod vyhlašuje podporu kandidátům, kteří mimo jiné budou i ve vypjatých chvílích povzbuzovat k odvaze hájit lidská práva a pomáhat tam, kde jsou lidé postiženi neštěstími a budou si vážit lidí úspěšných, poctivých, nesobeckých a zároveň věnovat pozornost lidem v jakémkoli ohledu slabým a společností vyřazovaným. Stojí za kandidáty, kteří budou brát vážně problémy týkající se životního prostředí a podporovat rozhodnutí odpovědná vůči životu následujících generací a stavu planety vůbec.
Tato církev se rovněž zastává solidarity uvnitř Evropské unie. Výzva synodu výslovně říká: V řadě zemí získávají převahu — ani u nás nechybějí — hlasy, zpochybňující základní pilíře demokracie, svrchovanost práva, svobodu slova, solidaritu, a tím i sám unikátní evropský politický projekt, jehož jsme součástí. Historie nás poučila, že odvržení těchto hodnot by mohlo mít neblahé dopady na životy nás všech.
