V posledních týdnech jako by se roztrhl pytel s informacemi, které staví do zvlášť špatného světla různá náboženská společenství včetně křesťanských církví.

Po zvolení Leonida Kušnarenka do vedení Pražské islámské obce se zdálo, že umírněný charakter zdejšího islámu se nemění. Úvahy o vazbách nového předsedy na kriminální a teroristické zázemí se jevily předčasné a přinejmenším přehnané. Teď se však ukazuje, že součástí nového trendu bude založení islámské politické strany.

Islámská demokratická strana, jak si prozatím říká, v mediálním výstupu ještě před svou registrací chvályhodně odvozuje od islámu obecně lidské morální hodnoty, které chce prosazovat: věřit v ideál, nekrást, nelhat, nepodvádět, nenarušovat rodinné svazky, neopájet se luxusem, neoplácet zlo zlým, ale dobrým.

Vyslovuje se, že pro úspěšný stát je nutná svoboda občanů v možnostech podílet se na fungování svého státu a vyjádřit své politické názory. Mohlo by nám to připomenout klerikální strany, které se nominálně hlásí k obecně lidským hodnotám, ale prakticky prosazují hmatatelné, někdy problematické ekonomické a mocenské zájmy církví.

Potíž však tvoří sympatie, které měl Kušnarenko vyslovit vůči čečenskému prezidentovi. Podle Petry Procházkové a Lukáše Prchala z Deníku N na něm oceňuje, že v Čečně udržuje mír a že tam není válka. Mohlo by nám to připomenout Zemanovo studium čínské metody údajné stabilizace společnosti. Není radno přehlédnout četné zprávy, že za Ramzana Kadyrova pronásleduje tato republika Ruské federace sexuální menšiny.

Podle ruské novinářky Anny Politkovské Kadyrov podněcoval k vraždám a podílel se na přestřelkách a rvačkách. Zdrojem jeho příjmů mělo být výkupné za unesené lidi. Podle lidskoprávních aktivistů se v Čečně odehrávají k únosy, mučení, politické vraždy a porušování lidských práv, aniž by federální ruské instituce proti tomu zasáhly.

O představách připravované politické strany o demokracii by mohla něco vypovídat rovněž kniha Bilala Philipse Základy tauhídu, již vydal týž subjekt, který si přirozeně spojujeme se stranou. České soudní instance zřejmě právem došly k tomu, že se vydáním publikace nespáchal trestný čin. Úvahy o nutnosti prosazovat islámské právo, které rozhodně není v souhlasu s liberálními principy, a doporučování odmítavého vztahu ke státní autoritě, která se nehlásí k islámu, si zaslouží polemiku a vzbuzují ostražitost.