Sedmasedmdesátiletý australský kardinál George Pell, donedávna příslušník nejužšího okruhu rádců a spolupracovníků papeže Františka, byl ve své vlasti shledán vinným z pěti různých deliktů, kterých se měl dopouštět od sedmdesátých let minulého století do doby asi před dvaceti lety. Promlčení zločinů dané dlouhou dobou od jejich spáchání tam zřejmě nepadá v úvahu.

Včerejší podivně opožděné zveřejnění již několik týdnů starého rozhodnutí se sešlo s prvními informacemi z mimořádného valného shromáždění biskupského synodu věnovaného zejména pohlavnímu zneužívání mladistvých kněžími. Podtrhuje závažnost tématu a podporuje obavy, že kauza zasahuje do šíře kléru a do jeho nejvyšších pater a je spíše systémovou vadou římské církve než několika ojedinělými osobními setkáními.

V případě kardinála Pella mělo jít mimo jiné o různé podoby sexuálního obtěžování chlapců tehdy ve věku kolem 13 let, ministrantů a členů pěveckého sboru v katedrále svatého Patrika v Melbourne. Za každý čin, u nějž je prokázána vina, hrozí až desetileté vězení, přičemž na rozdíl od evropského kontinentálního trestního práva se tresty za jednotlivé delikty sčítají. Lze tedy říci, že soud posílá, dojdou-li všechny dílčí kauzy ke konci, kardinála do věznice zemřít.

George Pell popírá, že by se zneužívání mladistvých dopustil. I když by mohl jako kardinál využít své příslušnosti k nábožensko-politickému útvaru Svatého stolce v diplomatické pozici následníka trůnu, papež, jakmile byla vznesena obvinění, ho zbavil některých funkcí a vyzval ho, aby se podrobil trestnímu řízení ve své zemi. Je však nadále (na rozdíl od Američana Theodora E. McCarricka) kardinálem.

Australský soud řádně poskytl obžalovanému Pellovi všechny možnosti obhajoby. Zastavil řízení v další kauze s odůvodněním, že by další soudní proces mohl být ovlivněn stávajícím rozsudkem, a státní zástupce v reakci na to stáhl obžalobu. Tribunál rovněž ponechal Pella na kauci na svobodě a umožnil jeho léčení během řízení. O korektnosti soudu svědčí i to, že záznamy výpovědí obětí byly vzhledem k nutné ochraně jejich osobní integrity přehrávány soudcům a porotě s vyloučením veřejnosti.

Konzervativci si rozumějí

Pellův přístup k tematice připomíná přístup kardinála Dominika Duky. Případy kněží pod Pellovou jurisdikcí, které byly ještě před jeho vlastním obviněním publikovány a došlo u nich na soudní řízení, zlehčoval. V případě kněze, který měl zneužít více než šedesát dětí, se veřejně před australskou královskou komisí vyslovil, že ho to příliš nezajímá. Duka bohužel rovněž nebere vážně svědectví o zneužívání kněžími dominikánského řádu z doby, kdy by jeho českým provinciálem.

Pell se s Dukou shoduje i v přístupu k diskutovaným otázkám partnerské etiky. Předkládání libovolných represivních teologických mínění jako závazných norem působí jako pokrytectví, sledujeme-li dlouholeté závažné porušování těchto přísných předpisů těmi, kdo vyžadují jejich striktní dodržování.

Zvlášť nevěrohodně zní, když se sexuální predátor jako Pell vyslovuje, že v zájmu péče o rodinu není radno podporovat homosexualitu a že praktikovaná homosexualita je pro lidské zdraví větším rizikem než kouření. Platí to i o jeho kritice australských zákonodárců z roku 2006 za to, že umožnili párům stejného pohlaví adoptovat děti.

Pell rovněž hájí konzervativní pojetí liturgie, mimo jiné pozici kněze u oltáře zády ke shromážděnému společenství. To u nás zastávají a praktikují krajní církevní konzervativci, ale nemá to otevřenou podporu u vysokého kléru.

S naším Václavem Klausem seniorem (podle všeho spojencem kardinála Duky) se Pell shoduje v popírání nepříznivé klimatické změny způsobené lidským jednáním. Požadavky na změny v souvislosti s globálním oteplováním označil za hysterické a za projev pohanského strachu z přírodních sil. Pell kritizoval sociální a ekologické podněty Františkovy encykliky Laudato si‘ z roku 2015.

Pell se však od zdejších hierarchů možná poněkud překvapivě liší v jiných tématech. Vyzýval ke vstřícnějšímu jednání australských úřadů s migranty a podílel se na četných mezináboženských aktivitách s Židy, ba i s muslimy. Je těžko posoudit, co si skutečně myslí. Nutno však konstatovat, že ani konzervativní hierarcha si v civilizovaných zemích s demokratickou a liberální tradicí nemůže na rozdíl od našich českých poměrů dovolit cokoliv.