Nejsem ani zdaleka natolik dostatečně informovaný o všech aspektech církevních náhrad a restitucí, abych ke konečné částce mohl zaujmout nějaký kompetentní postoj ohledně její oprávněnosti a spravedlivosti (pokud to vůbec objektivně je možné).

Jisté je ale jedno: pokud stát už jednou definitivně přistoupil na dohodu - pak má mít alespoň tolik poctivosti, aby ji řádně dodržel. A i kdyby představitelé státu tehdy při těch jednáních učinili hrubou chybu ohledně přistoupení na požadavky církví - i tak má stát být povinen nést následky této své vlastní chyby.

Toto nedůstojné současné poskakování státu sem a tam "já jsem si to rozmyslel jinak, ta dohoda pro mě neplatí, a když už nemám možnost ji zrušit tak jim to aspoň zdaním" - to je jenom dalším příspěvkem k prohlubování mravního a politického marasmu v českém státě. A i kdyby státu tento jeho podfuk (jinak se to nazvat nedá) se zdaněním nakonec nakrásně vyšel, ta ztráta na straně obecné mravnosti bude nakonec vážit mnohem více, a ztráty budou mnohem vyšší. Například v míře korumpovatelnosti státních zaměstnanců, kteří si nevyhnutelně pomyslí: "Když může švindlovat a pro vlastní prospěch sahat ke špinavým trikům samotný stát - tak proč bych totéž neměl a nesměl i já?..."

"Nenajde se čistý způsob, jak napravit špinavé hlasování."

V úplně prvním plánu by mělo, myslím, platit, že špatná rozhodnutí by mělo být možné ještě nějak korigovat. Týká se to ovšem jen velmi vážných záležitostí, příkladem budiž milost zločinci, jenž již stojí na popravišti.

Je faktem, že soukromému subjektu stěží hrozí, že jeho zaměstnanec bude nadržovat státu. Opačně to ovšem leckdy platí. Plyne z toho charakteristická nerovnováha za kapitalismu, defenziva demokracie a nevážnost, v níž ji má spousta lidí. Stěží který chudý, formálně demokratický stát nemusel platit velká odškodnění různým firmám-šmejdům, neboť někdo na jeho straně udělal "chybu". Může se to nakonec týkat i arbitráže samé. Liberální stát prostě nemůže oplácet stejnou mincí (byť by tak třeba získal potřebnou autoritu).

Nicméně v konkrétním případě souhlasím s panem Poláčkem. Pokus o dodatečné zdanění náhrad není veden jinou potřebou než udržet stávající "koaliční půdorys". Nesouhlas ÚS bude snad posléze možno vyložit jako vis maior, takže ani konečný neúspěch snah nemusí znamenat pád současné vlády. Tvář si budou moci zachovat všichni.

Domnívám se, že "sebeobětování" liberální pravice částečně na oltář velkorysých restitucí církevního majetku bylo všestranně nešťastné. Je cítit klientelismem a korupčnickou mentalitou. Přesto si myslím, že není na místě se k uzavřené záležitosti vracet. Také proto ne, že ani v minulosti, natož aktuálně nebyla spouštěčem nějakého mohutného protestního vystoupení veřejnosti.

Domnívám se, že reakcí na podobné kauzy může a má být přímo nesouvisející opatření. Státu by např. stěží mohlo být vyčítáno, ba právě naopak, kdyby významně zpřísnil památkový zákon, takže by se to "neobešlo" ani bez určitého dopadu na hospodaření církví.

„Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatý do Božího království.“

A proto může být pravda, co prý kdysi dávno řekl jeden dominikán: "Ne komunisti, ale Bůh prostřednictvím komunistů sebral církvi majetek".

jako když se říkalo, že lid si vozí zadek v šestsetrojkách prostřednictvím ÚV strany.

Možná by to bylo zcela v souladu s biblickými texty, paní Zemanová. Zvláště s knihou Soudců: "Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců".

To znamenalo taky, že se Bůh nad církví smiloval a vzal jí majetek, to velké pokušení a nebezpečí. Poněvadž v olomoucké arcidiecézi, která vlastnila spoustu pozemků, ředitelé arcibiskupských statků provdávali své dcery s milionovými věny a v semináři bohoslovci umírali na tuberkulózu. Církev si vzala majetek zpět. Teď záleží jen na ní, jak s ním bude hospodařit.