Před pěti lety vzbudila velký rozruch předvolební grafika tehdy nejsilnější opoziční strany ČSSD, která ohlašovala úmysl vlády ODS a TOP 09 „darovat“ 134 miliard církvím. Zobrazovala ruku biskupa s prstenem, která sahá po vaku s penězi. Toto obrazové zpodobnění toho, za co ČSSD církevní restituce pokládala, pak mentálně zcela přebilo sdělení pod obrázkem, že ČSSD hodlá místo církevních restitucí založit takzvaný Církevní fond, z jehož výnosů by byly financovány pastorační, sociální a školské aktivity církví.

Tato téměř kongeniální dvojakost sdělení dokonale ilustruje schizofrenní vztah české demokratické levice k otázce postavení církví a jejich významu ve veřejném životě. Sociální demokraté a jim blízké intelektuální kruhy si na jedné straně uvědomují význam především sociální a charitativní činnosti církevních subjektů. Dobře vědí, že bez veřejné podpory, či alespoň dostatečných vlastních disponibilních prostředků nejsou tyto aktivity možné. V případě, že by je nerealizovaly církve, daly by se z veřejných zdrojů jen těžko v takovém rozsahu zachovat jak z hlediska financování, tak z hlediska lidských zdrojů a jejich kvalitního využití.

Na straně druhé je jim ale jasné, že jádro levicového elektorátu tvoří voliči, kterým církve z hlediska jejich vlastního životního stylu a hierarchie hodnot příliš neříkají a kteří navíc vzhledem k věku byli socializováni v době, kdy se komunistická ateistická výchova snažila prezentovat církve nejen jako instituce zbytečné a k ničemu nepotřebné, ale především jako instituce nepřátelské nejen socialismu, ale také českému národu a jeho kultuře. Slovy někdejšího komunistického ministra informací Václava Kopeckého je tak neustále nutné probouzet „husitské instinkty našeho lidu“, myšleno politicky instrumentalizovat zakořeněný lidový antiklerikalismus, který je mimo jiné spojen i s představou, že církev vlastnící majetek rovná se církev morálně zkažená.

Rozpolcenost levicového postoje

Tato ambivalentnost nemusí na první pohled působit jako zásadní, poněvadž umožňuje selektivní situační přístup, tedy hodnocení významu církve podle aktuální situace a potřeby. Levicový politik může jinak hovořit o církvi v rámci charitativní sbírky a jinak v situaci, kdy se vede debata o restituci polností, lesů či hospodářských objektů. Problém ovšem je, že takový postoj je vnitřně inkonzistentní a jednotlivé polohy si vzájemně odporují.