Brzy tomu budou dva roky, co začala válka v Súdánu. Válka, která dle OSN zapříčinila nejhorší současnou humanitární katastrofu na světě. V některých částech země byl vloni oficiálně vyhlášen hladomor.

Válka začala poté, co milice Jednotky rychlé podpory (anglicky Rapid Support Forces, zkráceně RSF) napadly 15. dubna 2023 základny súdánské armády v hlavním městě Chartúmu. Stalo se tak pouhé čtyři roky poté, co súdánský lid svrhl třicet let panujícího diktátora Umara al-Bašíra.

Generál Súdánské armády Abd el-Fattáh el-Búrhán se přitom v období mezi revolucí a válkou s generálem RSF Mohamedem Hamdanem Dagalem, známým spíše pod přezdívkou Hemedti, bratříčkoval. V roce 2021 el-Burhán s Hemedtiho podporou vyvolal vojenský puč a odstavil od moci civilního premiéra Abdalláha Hamduka. Jejich současné válčení proto není ničím jiným než bezohledným soupeřením o moc, za něž platí civilní obyvatelstvo.

V březnu se súdánské armádě podařilo po dvou letech získat Chartúm zpět pod svou kontrolu. Ještě předtím dobyla armáda zpátky i důležitý stát Gezíra v centrálním Súdánu. O tom, co poslední vývoj znamená, o přístupu mezinárodní komunity či o naději nerůžovým vyhlídkám navzdory, jsme hovořili se súdánským nezávislým novinářem Ejádem Hušamem.

Súdánské armádě se během posledních dní povedlo získat zpět kontrolu nad Chartúmem. Odborná veřejnost událost komentuje jako důležité morální vítězství, a hlavně jako zlomový okamžik války. Co tento posun pro budoucí vývoj v Súdánu znamená?

Pro armádu je to vskutku důležité vítězství, a to jak vojensky, tak politicky. Nyní kontroluje většinu území v zemi s výjimkou Darfúru, regionu o velikosti Francie. Myslím, že ztráta hlavního města zabrání milicím RSF ve vytvoření paralelní vlády. Sami koneckonců tvrdili, že jejich vláda bude sídlit v Chartúmu.

Jak jsem upozorňoval ve své dva měsíce staré analýze, súdánskou armádu vybavením i zpravodajskými informacemi podporuje Egypt. A ten pokračování své podpory podmiňoval tím, že armáda získá zpátky Chartúm a Gezíru, což byla pro armádu zásadní motivace.

Šlo o dost možná největší pozemní útok v historii súdánské armády. Povedlo se jim to zřejmě díky zapojení islamistických milic a některých stran z mírových dohod JUBA (dohod uzavřených mezi súdánskou vládou a ozbrojenými skupinami z různých částí země v roce 2020, pozn. red.).

Před dobytím Chartúmu se v médiích debatovalo o možnosti, že Súdán bude rozdělen na části ovládané armádou a části pod kontrolou milic RSF. Snižují poslední úspěchy súdánské armády pravděpodobnost, že se tak stane?

Pokud se armáda nezastaví a nerozhodne se z nějakého důvodu Darfúr nechat milicím, věřím, že rozdělení Súdánu a ustanovení paralelní vlády nenastane.

A vysílá armáda signály, že Darfúr napospas nenechá?

Na počátku války se z oblasti úplně stáhli — stejně jako z Gezíry a Chartúmu. To někteří vnímali jako znamení, že armádě na Darfúru nezáleží. Domnívám se ale, že důvodem stažení byly jejich tehdejší nedostatečné vojenské kapacity. Armáda sice spotřebovávala významnou část státního rozpočtu, tyto peníze ale putovaly spíš do kapes jejích představitelů než do vojenských kapacit.

Některé ozbrojené skupiny z mírových dohod JUBA navíc patří k etnikům přítomným v Darfúru. V Darfúru tak žijí „jejich lidé“ a oni moc dobře vědí, že pokud si v Darfúru udrží moc RSF, nastanou další etnické čistky, tak jako proti Masalitům (etniku hojně zastoupenému v Darfúru, na němž RSF v průběhu války spáchala genocidu, pozn. red.). Domnívám se proto, že budou na armádu tlačit, aby o Darfúr bojovala.

Zatímco média píšou především o zvěrstvech spáchaných milicemi RSF, obyvatelstvo bohužel terorizuje i súdánská armáda. I jejich nálety zabíjejí civilisty, i jejich vojáci perzekvují aktivisty z někdejších komisí odporu, kteří se angažovali v boji za odstoupení diktátora al-Bašíra. Armáda má koneckonců na předchozí al-Bašírův režim vazby. Obáváte se, že válka vyústí v návrat ke statu quo, který panoval před revolucí?