Ve stínu venezuelské politické krize pokračují bezprecedentní protivládní protesty v Súdánu, kde desetitisíce lidí od poloviny prosince požadují odchod dlouholetého autoritářského prezidenta Umara Bašíra. V posledních dnech se demonstrace naopak znovu vyostřily poté, co se rozšířila zpráva o zavraždění Ahmada Chaíra.

Šestatřicetiletý učitel zemřel ve vazbě poté, co byl zadržen kvůli účasti na protivládní demonstraci. Podle informací policie se mu udělalo špatně během výslechu, rodiče ale tvrdí, že na jeho těle našli stopy po mučení včetně úderů do hlavy a do ledvin. Na tři tisíce protestujících se proto vydaly do ulic městečka Chásm al Korba, kde se v sobotu konal Chaírův pohřeb, aby požadovaly spravedlnost.

Chaír byl přitom podle informací Darfúrské advokátní asociace (DBA) pouze jedním ze tří lidí, kteří minulý týden zemřeli v súdánské vazbě. Lidskoprávní organizace odhadují, že si protivládní protesty za necelé dva měsíce vyžádaly životy nejméně padesáti lidí, přičemž většinu z nich mají na svědomí nevybíravé zásahy vládních složek, které proti demonstrantům opakovaně užívají ostrou municí a nevyhnuly se ani vpádům do nemocničních zařízení.

Celostátní protesty

Nejrozsáhlejší protesty od Bašírova nástupu k moci v roce 1989 propukly 19. prosince ve městě Atbara na severovýchodě země. Důvodem bylo trojnásobné zvýšení cen chleba a dlouhodobý nedostatek pohonných hmot, který od začátku loňského roku postihuje oblasti mimo hlavní město Chartúm.

Protesty se během prvních několika dní rozšířily prakticky do celé země včetně vzdálených vesnic, kde se ještě nikdy v minulosti nedemonstrovalo. Hněv protestujících se obrátil třeba proti lokálním kancelářím Bašírovy strany Národní kongres, jež spolu s osobou prezidenta pro Súdánce symbolizuje už několik let se prohlubující hospodářský úpadek — a to nejen kvůli zvyšování cen chleba a neschopnosti zajistit základní suroviny, ale i kvůli opakované devalvaci měny a všudypřítomné korupci.

Do poloviny ledna se protestní hnutí přelilo do patnácti z osmnácti států federace, a přestože původně vzešlo z vesnic a menších měst, zapustilo kořeny také v Chartúmu a v sousedním městě Omdurman ležícím na opačném břehu Nilu. Významně se zapojili studenti a profesní asociace právníků či lékařů, které organizují stávky a blokády.

Postupně se přidávají i politické strany včetně těch donedávna loajálních vládě — na konci ledna požadavky protestujících podpořila už třetí strana koalice stojící za prezidentem. Do země se kromě toho 26. ledna vrátil někdejší premiér Sádik Mahdí, před třiceti lety svržený právě Bašírovým pučem, který stojí v čele největší opoziční strany.

Brutalita vlády

Bezpečnostní složky na protesty od počátku reagovaly s mimořádnou brutalitou — jen v jejich první den zemřelo podle místních organizací dvaadvacet demonstrantů. Jak dokazuje smrt učitele Chaíra, v tomto ohledu se nic nemění a vláda pokračuje i v zastrašování politické opozice. Kupříkladu minulý týden policie na krátkou dobu zadržela Mahdího dceru Mariam.

Ještě v poslední lednový den se Bašír vysmíval demonstrantům se slovy, že „vládu a prezidenta není možné změnit přes WhatsApp ani přes Facebook, ale jedině hlasováním ve volbách“. Všechny významné sociální sítě jsou mimochodem v Súdánu od začátku protestů pravidelně blokovány.

Stávající režim zároveň vysílá smířlivější signály, jako když premiér Mutazz Músa v sobotu označil požadavky protestujících za „legitimní“, nebo když šéf tajných služeb nařídil propuštění necelých dvou set osob zatčených v souvislosti s protesty. Za mřížemi ale zůstává řada prominentních obhájců lidských práv, politiků a nejméně sedmadvacet lékařů, z nichž většina je držena na neznámém místě a bez přístupu k rodině a právnímu zástupci. Od počátku protestů skončilo ve vazbě už na tisíc lidí.

Prezident Bašír se mezitím i přes oslabenou pozici může spolehnout na podporu armády, jejíž představitele opozice podobně jako ve Venezuele vyzývá ke změně stran, a na zahraniční spojence. Podporu dlouholetému diktátorovi opakovaně vyjadřuje sousední Egypt pod vládou prezidenta Abdala Fattáha Sísího, Spojené arabské emiráty slíbily poskytnout tři sta milionů dolarů a dodávky pohonných hmot a k blíže nespecifikované finanční pomoci se alespoň podle súdánského ministra pro energetiku zavázalo i Rusko a Turecko.