Rada bezpečnosti OSN ve středu podle očekávání zrušila sankce uvalené v roce 2009 na východoafrickou Eritreu v souvislosti s podporou ozbrojených skupin v sousedním Somálsku a Džibutsku. Schválení rezoluce povede k ukončení embarga na vývoz zbraní, zákazu cestování pro nejvyšší eritrejské představitele nebo zmrazení jejich majetků v zahraničí.

Členské státy nejdůležitějšího orgánu Organizace spojených národů tímto krokem reagují na pozitivní vývoj v oblasti Afrického rohu, především pak na uzavření míru a otevření hranic mezi Etiopií a Eritreou. Právě etiopský premiér Abyi Ahmed v posledních měsících na mezinárodní půdě vehementně prosazoval ukončení sankčního režimu.

Eritrejská vláda navíc pracuje na normalizaci také s dalšími státy v regionu včetně Džibutska, Somálska nebo Súdánu, s nimiž chce za podpory spojenců z Perského zálivu navázat běžné diplomatické a obchodní vztahy.

Konec nepřátelství

Nejpokročilejší je v tuto chvíli sbližování s Etiopií. Oba státy sice pojí dlouhá společná historie a kulturní či náboženské vazby, od roku 1998 se však v souvislosti s konfliktem o příhraniční pás kolem městečka Badme proměnily v nepřátele na život a na smrt.

Dva roky trvající zákopová válka si vyžádala až sto tisíc obětí, rozdělila rodiny a stala se záminkou pro naprostou militarizaci eritrejské společnosti. Ani formální uzavření míru v roce 2000 nevedlo k ukončení napětí a občasné ozbrojené střety pokračovaly prakticky až do letošního června, kdy nový etiopský premiér Ahmed oznámil jednostranné stažení jednotek a respektování hranic stanovených mezinárodní komunitou.

Vývoj od té chvíle pokračoval rychle. 8. července navštívil Ahmed jako první etiopský představitel od vypuknutí války Eritreu, aby v hlavním městě Asmara podepsal uzavření „společné deklarace míru a přátelství“. Eritrejský diktátor Isaias Afwerki jeho návštěvu opětoval o pouhý týden později a v půlce října zavítal do Etiopie znovu.

Mezi oběma zeměmi se otevřel první hraniční přechod a obnovilo se letecké či telefonní spojení. Očekává se, že Etiopie bude moci znovu využívat eritrejské přístavy pro přístup k Rudému moři. Do Eritreje začalo pro změnu přes hranice proudit etiopské zboží, což vedlo k prudkému poklesu cen a především k rozšíření nabídky v dlouho izolované zemi.

Političtí vězni zůstávají

Konec nepřátelství tento týden alespoň prozatím symbolicky završil desetikilometrový „mírový běh“ v etiopské Addis Abebě, jehož se zúčastnily tisíce lidí nesoucích na prsou vyobrazení stisku ruky mezi premiérem Ahmedem a prezidentem Afwerkim.

Potud dosavadní vývoj vypadá bezmála idylicky, což by ostatně mělo dosvědčovat zmíněné zrušení mezinárodních sankcí. Na rozdíl od sousední Etiopie, jež od nástupu premiéra Ahmeda prochází překotnými reformními kroky, ale existuje jen málo indicií, že by se výrazně k lepšímu měnila situace uvnitř samotné Eritreje.

Zatímco Ahmed nechal propustit tisíce politických vězňů a další odpůrci režimu se jeden po druhém vrací do země, v Afwerkiho Eritreji nadále pokračuje jejich zatýkání. Jak v září upozornila organizace Human Rights Watch (HRW), ve vězení skončil naposledy bývalý ministr financí Abrehe Kidane Berhane za publikování videa na YouTube, kde požadoval prezidentovo odstoupení.

Za mřížemi také od roku 2001 zůstává jedenáct vysokých státních představitelů, kteří podepsali otevřený dopis prezidentu Afwerkimu kritizující jeho autoritářské metody, a nejméně deset novinářů z médií, jež o tomto dopisu informovala. Podobně jako v případě mnoha Eritrejců jsou zadržováni bez obvinění i soudu a jejich osud je nejasný.

„Neviděli jsme ho sedmnáct let,“ prohlásil pro HRW Robel Asrat, bratr dlouhodobě vězněného Amanuela, v té době šéfredaktora významného deníku Zemen. „A nejen jeho. Ani nikoho z jeho kolegů. Ani nevíme, kde jsou.“

Nekonečná vojenská služba

Na obzoru podle všeho není ani ukončení vůbec nejčastěji zmiňovaného rysu Afwerkiho režimu — tedy časově neomezené vojenské služby, k níž jsou nuceni všichni Eritrejci nejméně od sedmnácti let věku a v mnoha případech dříve. Podle zpráv řady mezinárodních organizací se vojenská služba v zemi rovná fakticky otrocké práci, je s ní spojená systematická šikana a často i sexuální násilí.

„Odhadujeme, že v zemi bylo zotročeno na tři až čtyři sta tisíc lidí,“ prohlásil s odkazem na vojenskou službu před dvěma lety Mike Smith, šéf komise OSN zabývající se vyšetřováním zločinů proti lidskosti v Eritreji.

Nucená a neomezená vojenská služba, mimochodem obhajovaná právě konfliktem s Etiopií, vyhnala ze země statisíce uprchlíků a Eritrejci jsou dlouhodobě mezi nejčastějšími (a nejúspěšnějšími) žadateli o azyl v zemích Evropské unie. Eritrejští uprchlíci rychle zaplavují uprchlické tábory i v sousední Etiopii, kam první měsíc od otevření hranic uteklo nejméně deset tisíc lidí včetně řady dětí bez doprovodu, vyslaných rodiči kvůli vidině lepšího života.

„Žádné důkazy o zlepšení“

Mezinárodní společenství si je dobře vědomo pokračujícího potlačování lidských práv v zemi, jak v minulých týdnech potvrdil německý ministr zahraničí Heiko Maas, který prohlásil, že „v Eritreji nedošlo k podobně odvážným reformním krokům jako v Etiopii“.

„Spojené království nenašlo od posledního setkání Rady OSN pro lidská práva žádný důkaz o zlepšení lidskoprávní situace v Eritreji,“ přiznalo v polovině října také britské ministerstvo zahraničí. Byla to přitom Británie, která v Radě bezpečnosti navrhla rezoluci ukončující sankce OSN. Její návrh byl schválen jednomyslně.

Nereformovaná a donedávna ostrakizovaná Eritrea tak může díky usmíření se sousedy — a mimo jiné i díky dlouhodobější podpoře států Perského zálivu — v blízké budoucnosti očekávat výrazně příznivější postavení na mezinárodní sféře a její delegát dokonce příští tři roky zasedne ve zmíněné Radě pro lidská práva. A to přesto, že byla Eritrea stejnou institucí v minulosti opakovaně vyšetřována.