Etiopie: Tigrajci obsazují Džibutský koridor, pak budou možná jednat

Petr Jedlička

Povstalecké skupiny nakonec zastavily postup na hlavní město a daly přednost ovládnutí klíčových komunikací. Velká pozornost věnovaná konfliktu v poslední době zároveň obnažila některé jeho dosud upozaďované aspekty.

Vnitřní válka ve druhém nejlidnatějším státě Afriky trvá již více než rok, v posledních týdnech je však zvláště intenzivní. Foto Eduardo Soteras, AFP

Na mapě se zdá, že se boje v centrální Etiopii po vyhrocení v minulých týdnech zastavily. Síly spojených povstaleckých skupin v čele s tigrajskou TPLF jsou stále na týchž pozicích, jako když ohlásily nástup na Addis Abebu. Jak ovšem odhalují roztroušené zprávy z posledních dní přímo z terénu, ve skutečnosti se bojuje dál, a to velmi intenzivně, pouze pozičně.

Hlavní snahou TPLF je teď dle většiny analytiků plně ovládnout strategické komunikace A1 a B11, které tvoří tzv. Džibutský koridor. Přes něj putuje většina etiopského dovozu i vývozu. V koordinaci s ostatním povstaleckými skupinami působícími na jihu a západě země lze obsazením koridoru perspektivně i vyhladovět celou centrální Etiopii, kde žije většina obyvatel.

„Džibutský koridor je hlavní ekonomická tepna země. (Pokud by jej povstalci ovládli), mohou si na vládě leccos vynutit,“ shrnul pro indickou stanici WION Will Davison z International Crisis Group.

Trigrajci obsadili už před několika týdny Dessise a Kombolču — města, ve kterých se napojuje „džibutská“ silnice B11 na východo-západní vnitroetiopskou spojnici B21, respektive na A2, etiopskou severojižní magistrálu. V posledních dnech přitom útočili směrem na město Mile — oblastní středisko, u něhož se silnice Džibutského koridoru A1 a B11 setkávají.

„Zprávy z místa hovoří o celkem dvanácti útocích TPLF na Mile v posledních dnech, zatím neúspěšných (…) Pokud by se je podařilo dobýt, drželi by pak povstalci všechna klíčová místa koridoru k džibutským přístavům, pro vnitrozemskou Etiopii tak důležitým,“ připomínala ve středu na BBC kanadská analytička Ann Fitz-Geraldová.

Červené čáry označují komunikace, které se snaží povstalci zablokovat. Zelená šipka označuje směr posledních útoků na dosud neobsazenou část Džibutského koridoru. Světle zelenou barvou zde jinak oblast pod kontrolou tigrajských povstalců, žlutou povstalců z Oromie a černou z Gumuzu. Grafika WmC

Další vývoj konfliktu lze jen obtížně odhadovat. Ještě minulý týden odmítali jak všichni povstalci, tak vláda jakékoliv jednání. Hovořilo se o „brzkém konci“ i o „boji do poslední kapky krve“. Jen pár dní nato přitom vláda vyhlásila, že se vyjednávání nebrání, pokud se povstalci stáhnou zpátky do oblasti Tigraje a pokud uznají její svrchovanost. Povstalci v reakci uvedli, že ani oni se jednání nebrání, pokud vláda uvolní blokádu Tigraje.

Blokáda Tigraje je nyní v konfliktu jedno z hlavních témat. Do severoetiopského regionu neproudí už řadu týdnů žádné zboží, paliva ani humanitární pomoc. V sousedním Afarsku přitom stojí přes 360 kamionů a dalších nákladních aut s nouzovými zásobami od agentur OSN.

Zvláště v posledních měsících ospravedlňovali Tigrajci všechny své kroky právě blokádou či obavami z genocidy, která jim od režimu údajně hrozí. V počátcích konfrontace minulý rok byly hlavním oficiálním důvodem centralizační snahy současné etiopské vlády a její nerespektování nadvlády TPLF v Tigraji.

Vláda rámovala svůj postup nejprve jako policejní zásah za účelem obnovení pořádku. S přibývajícím časem a úspěchy Tigrajců však čím dál více používá rétoriku „záchrany celé Etiopie“ a „boje o její přežití“.

Armáda přišla o polovinu stavu

Přes rok trvající vnitroetiopský konflikt sleduje v terénu jen minimum novinářů. Vláda premiéra Abiyho Ahmeda uplatňuje důslednou mediální blokádu, svůj informační monopol si hájí i povstalci. Řada aspektů války se proto vyjasňuje až s velkým odstupem.

Jak upozornil například tento týden Farouk Chothia na BBC s odkazem na zjištění Alexe de Waala z World Peace Foundation, boje v posledních měsících byly výrazně krvavější, než se obecně myslelo. Z dvaceti divizí obří etiopské armády zůstala po roce jen polovina. Přibližně od srpna přitom vláda mohutně doplňovala stavy dobrovolníky, z nichž většina neměla s bojem žádnou zkušenost. Brzy se dostavily důsledky.

„Zvláště v Amharsku vedli vojáci do velkých frontálních útoků skupiny rolníků, studentů a městské mládeže. Ti se snažili vášnivě bránit svou zem, ale měli za sebou maximálně pár týdnů výcviku. Občas se dokonce stávalo, že druhý útočný sled neměl střelné zbraně,“ popisuje atmosféru bojů na začátku podzimu de Waal.

Za velkou část zmíněné decimace etiopské armády mohly dezerce, protože tigrajská TPLF armádou prostupovala — Tigrajci tvořili přibližně osmnáct procent mužstva a šestatřicet procent důstojnického sboru; v zemi celkově jde přitom o šestiprocentní menšinu. Mnoho vojáků přesto regulérně padlo. Podle de Waalových analýz šlo za poslední rok o nejméně deset tisíc mužů a žen. Přibližně stejný počet byl Tigrajci zajat.

Tigrajských obětí je nyní zpětnou analýzou doloženo přes tři tisíce. Etiopská armáda přitom udává přibližně šest tisíc „zabitých nepřátel“. Ohledně civilních obětí mluvili již loni v únoru tigrajští politikové o „padesáti tisících“ zabitých. Vláda Abiyho Ahmeda žádné zabité civilisty nepřipouští, a to i přesto, že například nechávala bombardovat tigrajské hlavní město Mekele.

Počet lidí, kteří museli kvůli konfliktu opustit domov, OSN odhaduje na dva miliony. Jenom v Tigraji je kvůli blokádě a celoročním bojům ohroženo na 400 tisíc lidí hladomorem.

Další informace:

Diskuse