Až dosud byla nejextravagantnější Nobelovou cenou, ta udílená za mír, která často volbou svých laureátů spíše než k přemýšlení o světovém míru nutila k pousmání, ze kterého se stával cynický škleb. Ale Bob Dylan to všechno překonal. Tedy alespoň v očích některých šokovaných intelektuálů. Dylan je přece písničkář. A pomněte Philipa Rotha! Ten by si to zasloužil mnohem víc! Kam se na jeho texty hrabe kazatelský a naivní Dylan! A tak twitter explodoval.

A protože hlavním heslem českého intelektuála je neztratit kontakt s globálním pelotonem spěchajícím k hraně útesu, pohoršovalo se samozřejmě i u nás. Například jsem se dozvěděl, že se někdo několik let kvůli Dylanovi učil anglicky, a pak zjistil, že jeho texty nedávají smysl. Že by dotyčný všechny ty Ginsbergy a modernismy zakázal jsem se sice nedozvěděl, ale kdesi v pozadí celé té skvostné úvahy to probleskovalo.