Tohoto výroku se dopustil Umberto Eco a charakterizoval tím něco, co v současném diskurzu o krizi hospodářské a finanční ustoupilo do pozadí. Totiž zcela unikátní jazykovou a kulturní situaci, jež patří k evropským charakteristikám. (Jistěže třeba v Africe se setkáváme rovněž s obrovským množstvím jazyků, ty ale za sebou nemají množství literárních textů). Evropská jazyková mnohost dokonce kolonizovala i americký kontinent, ať už jde o angličtinu, quebeckou francouzštinu nebo španělštinu a portugalštinu Latinské Ameriky. Na americkém kontinentě vznikla jistě svébytná americká kultura, ta je ale tvořená na základě evropských jazyků. A tak nám evropské překladatelství dokáže zprostředkovávat kulturu daleko přesahující starý kontinent.

Při udělování Nobelových cen za literaturu není možné přihlížet jenom ke kvalitě navrženého autora a jeho díla, to by se nikdy nic nerozhodlo. Kvalitní literatury je spousta, originální umělecké dílo vzniká každou chvíli v nejrozmanitějších sférách společnosti a koutech světa. Má-li být nějaké dílo a jeho autor označeni Nobelovou cenou za světově významné, musí k tomu být přidáno i další hledisko. Rozdílnost těch hledisek je patrná na rozdílu mezi navrhovaným proslulým a populárním intelektuálem Umbertem Ecem a švédským introvertním básníkem Tomasem Tranströmerem.