Vláda si i v krizi drží podporu. Chybí k ní nepopulistická alternativa
Vojtěch PetrůAbsence silné demokratické opoziční strany způsobuje, že je česká politická scéna rozpolcená na vládní blok a antisystémová hnutí. Vláda i populisté z toho těží, pro společnost je tato situace velmi nezdravá a nebezpečná.
Přes energetickou krizi, ekonomické těžkosti a Václavské náměstí opakovaně zaplňované nespokojenci si vláda Petra Fialy odhadům a varováním navzdory drží od sněmovních voleb v říjnu 2021 dodnes vcelku stabilní podporu. Příčin je více, ale tou základní je trvající polarizace voličů na podporovatele vládního „demokratického“ a stoupence protivládního „antisystémového“ tábora.
Tomu napomáhá absence silné demokratické alternativy vůči vládě. ČSSD má totiž stále více starostí sama se sebou. Neznamená to však, že významné posuny voličských nálad neprobíhají pod povrchem a v rámci jednotlivých bloků.
Polarizace na demokraty a antisystém
Česká politika se v minulém volebním období víceméně „zabetonovala“ do dvou bloků. Jeden tvoří současná vládní koalice (ODS, STAN, lidovci, Piráti a TOP 09), druhý se po loňských volbách ocitl v opozici a ve Sněmovně z něj zůstala jen opoziční hnutí ANO a SPD. Patří do něj, ale i některé další subjekty jako Přísaha či Trikolóra, které se na podzim 2021 do Sněmovny nedostaly, ač získaly statisícovou voličskou podporu a společně přes sedm procent hlasů.
Pro velkou většinu „vládních“ voličů, u nichž může narůstat nespokojenost s dílčími aspekty vládní politiky, je nepřijatelný přechod k podpoře politického hnutí ANO oligarchy Andreje Babiše i k rasistickému, homofobnímu a proruskému hnutí SPD Tomia Okamury. U voličů obou subjektů naopak přetrvává averze k „asociální“ a „zaprodané“ vládě. A mísí se s obecnou deziluzí z hlavního proudu polistopadové politiky.
Zpráva●Vojtěch Petrů
S jarem se vracejí antisystémové demonstrace. Vrabela střídá uhlazenější Rajchl
Takovéto dělení se do velké míry promítlo i do druhého kola prezidentské volby, kdy se antisystémový tábor, od oligarchického ANO přes komunisty, klausovskou Trikolóru až po celou dezinformační scénu seskupil za Babišem, zatímco vládní tábor se jednoznačně postavil za Pavla. Výsledek prezidentské volby je ovšem pro vládu až neadekvátně lichotivý, protože ve volbě hrály zásadní roli jiné než socio-ekonomické faktory, zejména kulturně-politické představy o roli prezidenta, které zvýhodňovaly Petra Pavla, a naopak znevýhodňovaly Andreje Babiše.
V průzkumech preferencí si strany vládní koalice v součtu preferencí stále drží zisk kolem 45 procent hlasů, což více méně odpovídá výsledku v posledních sněmovních volbách. Opoziční ANO se drží kolem třiceti procent a SPD kolem deseti procent. Ze stran, které naposledy spadly pod pětiprocentní uzavírací klauzuli, tam zatím všechny zůstávají. Nejlépe si mezi nimi vede ČSSD, která v posledních průzkumech Kantaru a Medianu drží přesně pět procent.
Fialově vládě podle měření CVVM důvěřuje zhruba třetina voličů, podobné hodnoty měla v době covidové krize i Babišova vláda. S podporou vlády — pro mnohé překvapivě — neotřásly ani ekonomické těžkosti v důsledku války na Ukrajině. Podpora populistické opozici — alespoň zatím — nijak zřetelně nenarůstá.