V březnu roku 2013, tedy nedlouho před sněmovními volbami, které úspěchem hnutí ANO a Úsvitu proměnily rozložení moci v rámci českého stranického systému, proběhla v pořadu Otázky Václava Moravce poměrně bizarní diskuze, možná raději hádka, odehrávající se nad bochníkem toastového chleba z pekárny Penam.

Proti sobě seděli Vít Bárta, někdejší šéf Věcí veřejných, a Andrej Babiš. Ačkoli byl Babiš předsedou již existujícího hnutí ANO — bez ohledu na to, že preference hnutí se v dané době pohybovaly pod jedním procentem hlasů —, které výrazně artikulovalo antiestablishmentové postoje, byl v pořadu rámován jako podnikatel. Moderátor až na jednu stručnou zmínku nijak neproblematizoval Babišovo politické angažmá, což pomohlo posílit Babišovu stylizaci do role běžného občana a podnikatele, kterého trápí zkorumpovaný establishment.

Zatímco Vít Bárta kritizoval Babiše kvůli ceně a kvalitě potravin, které produkuje on a jemu podobní šéfové potravinářského velkoprůmyslu, Babiš opakovaně označil Bártu za příslušníka zkorumpovaného establishmentu.

Mimo jiné Babiš v pořadu řekl: „Pane Moravče, já bych se chtěl nejdříve vyjádřit k tomu trestnímu oznámení. VV asi před rokem ústy Radka Johna oznámily, že dají trestné oznámení na mou osobu, protože jsem řekl pravdu, protože VV jsou kmotrovská zločinecká organizace založená kmotrami Janouškem a Hrdličkou. Oni dali panu Bártovi 200 milionů Kč, aby šel do politiky, aby to tam nakrad (…) Pan Bárta lže celý čas. On lhal před volbami, on chtěl bojovat s dinosaurami a on byl ten kmotr. Potom s těmi dinosaurami udělal vládu.“

Babiš tak proti Bártovi použil stejnou argumentaci, jakou použil Bárta v roce 2010 proti tehdejším stranám. Zarámoval svého protivníka jako příslušníka „zkorumpované politické třídy“. Cela diskuze tak byla předzvěstí „výměny populistické stráže“ — jak Věci veřejné, tak ANO můžeme označit za populistická uskupení —, která proběhla ve volbách v roce 2013. V nich se Babišovi podařilo nejen napodobit, ale dokonce výrazně překonat Bártův úspěch z voleb v roce 2010.

Populismus jako boj „lidu proti elitám“

Populismus je jedním z nejvíce nadužívaných a často i zneužívaných pojmů současné debaty nejen odborné, ale též veřejné. Řada politiků často označuje rozhodnutí svých oponentů za „populistické“, ať řeč o snížení daní, zvýšení důchodů, šíření strachu z jinakosti nebo apel na ochranu „národních tradic“. Tento proces vede k vyprazdňování pojmu a nálepka „populismu“, ostatně stejně jako nálepka „korupce“, se dá využít téměř libovolně k delegitimizaci protivníka.

Co je tedy populismus? Ačkoli v současné politologii existuje řada odlišných přístupů k populismu, dá se napříč jednotlivými pohledy vypozorovat jakési konsenzuální jádro. Totiž to, že v populismu jde o vytváření zdání rozdělení společnosti na dvě homogenní a striktně nepřátelské skupiny — „dobrý lid“, jehož vůle by měla být určujícím faktorem politiky, a „špatnou elitu“, která je zkorumpovaná a jedná proti vůli lidu. Populistický politik poté sehrává roli ochránce lidu proti elitě.

Je přitom zajímavé, že sotvakterý populistický lídr je sám oním příslovečným „mužem z lidu“. Naopak často mívají elitní postavení, ať už v ekonomickém, nebo v politickém slova smyslu. Ukázkovým příkladem je Andrej Babiš, v době svého volebního úspěchu druhý nejbohatší podnikatel v zemi, který své bohatství vybudoval i díky šikovně provedené privatizaci a kontaktům na polistopadové politické elity. Před volbami v roce 2013 se ovšem stylizoval do role běžného občana, kterého trápí korupce politiků a celý polistopadový vývoj — ač právě ten mu fakticky pomohl získat současnou pozici.

Babiš dobře využil situace, kdy v té době čerstvá aféra Nagygate pomohla posílit společenské přesvědčení o zkorumpované politické elitě. Případů korupce nebo podezření na korupci příslušníků různých politických stran pro toto veřejné přesvědčení existoval ostatně dostatek. Podíváme-li se navíc například na volební program ODS z roku 2013, o boji proti korupci nenalezneme jedinou zmínku.

Podle průzkumu CVVM například 83 % respondentů v roce 2013 souhlasilo s výrokem, že politické strany jsou zkorumpované. I to je důvod, proč se nové formace, které se vymezovaly proti zaběhnutým stranám, většinou označují jako hnutí. Pojem hnutí má asociovat představu čehosi občanského a budovaného zdola. Přitom jde zpravidla o uskupení založená a budovaná shora a fungující jako výrazně centralizované politické strany.

Zkorumpovanost a také neschopnost a neefektivita, projevující se zradou zájmů celku s cílem vlastního prospěchu, je podle populistů klíčovou, ba přímo esenciální vlastností veškeré politické elity bez rozdílu. Nejde tedy jen o vzájemné obviňování se opozice a vlády z korupčního jednání. Ti, které populisté označují za „tradiční politiky“, případně představitele „tradičních stran“ — ať už byli doposud představiteli opozice, nebo vlády —, jsou vesměs prezentováni jako zkorumpovaní politici, kteří nenásledují obecnou vůli, samozřejmě na rozdíl od populistického vůdce.