Jako první krok je zapotřebí vrátit důvěru úředníkům na územních pracovištích. Je nutné z těchto pracovišť udělat opět finanční úřady, v jejichž čele budou zkušení odborníci z oblasti finanční správy, úřady, které mají pravomoci rozhodovat samostatně o všech skutečnostech, které prověřují.

Lidem se tím vrátí jejich důstojnost, neboť již nebudou jen otrocky vykonávat příkazy shůry, a zásadním způsobem se tím urychlí všechna daňová řízení. Skončí tak i rotace pracovníků v rámci kraje po jednotlivých územních pracovištích.

Jako druhý krok je třeba vyčlenit Odvolací finanční ředitelství (OFŘ) ze struktury podřízené Generálnímu finančnímu ředitelství (GFŘ). V současnosti neexistuje skutečná dvojstupňovost daňového řízení, při němž finanční úřady mají být první stupněm a Odvolací finanční ředitelství má být stupněm druhým.

Obojí je nyní ovládáno skrze Generální finanční ředitelství, a tedy z jednoho místa. V praxi to znamená, že tytéž metodické pokyny z Generálního finančního ředitelství, které používají finanční úřady (1. stupeň), jsou vydávány v lehce upravené formě i pro odvolací orgán (2. stupeň).

Je tedy nasnadě, že druhý stupeň daňového řízení je zcela závislý na orgánu, na kterém je zcela závislý i první stupeň. Takové postupy jsou zcela v rozporu s Ústavou ČR i Listinou základních práv a svobod, neboť je poplatníkům upíráno právo na spravedlivý proces, a je tím i zásadním způsobem narušena nezávislost daňového řízení ve druhém stupni.

Třetím krokem by mělo být zrušení krajských finančních úřadů. Přenesením pravomocí krajských úřadů na územní pracoviště ztrácejí krajské finanční úřady jakýkoliv smysl.

Úředníci z těchto úřadů by se vrátili na územní pracoviště, čímž by se zvýšila efektivita prováděných kontrol, zkrátila by se jejich délka z dnešních tří let na půl roku až rok. Skončila by tím, jak již bylo uvedeno výše, také rotace úředníků z jednotlivých měst kraje po jednotlivých územních pracovištích.

A konečně čtvrtým krokem by mělo být zavedení odborného vzdělávání pracovníků zaměřeného na pochopení vlastní podstaty zákona, nikoliv jen školení, jejichž smyslem a účelem je vysvětlování metodických pokynů, které jsou často v rozporu se zákonem. Je třeba naučit lidi pracovat se zákony a vytvořit na úřadech garanty pro každou daň, kteří budou k dispozici pro pracovníky, aby jim ve sporných situacích poradili.

K tomu je nutno získat zpět do finanční správy desítky odborníků, kteří ji opustili — zejména vedoucí pracovníky z bývalých finančních úřadů a rovněž pracovníky z bývalých krajských finančních ředitelství.

Celá změna struktury zásadním způsobem zrychlí veškerá daňová řízení a jejím cílem musí být stav, v němž se finanční správa stane nezávislým arbitrem, který bude pouze ověřovat dodržování zákonů stran stanovení a placení daní a jiných povinností. Zanikne tak snaha finanční správy stanovit daň za každou cenu komukoliv, nikoliv pouze tomu, jenž je daňovou povinností skutečně stíhán.

Tím zanikne nepřátelský postoj finančních úřadů vůči poplatníkům, do kterého jsou územní pracoviště současnými krajskými finančními úřady často tlačena proti své vůli. Stávající struktura absolutně selhala, neboť naprosto neúměrně prodloužila délku jednotlivých daňových řízení, zahltila soudy a umožnila svévolnou likvidaci stovek daňových subjektů.

Je tedy na čase vrátit se ke struktuře, která se během dvaceti let osvědčila jako správná. Tedy k takové, která u nás platila do konce roku 2012.