ANO, SPD a Stačilo! není "domněle", ale reálně (!) sjednocený blok; každopádně se na něm intenzivně pracuje s cílem spolehlivě čelit bloku "Anti-Babiš"; a jeho součástí bude i SOCDEM, pokud tato strana vstoupí do aliance se Stačilo!, na čemž se také intenzivně pracuje. Bohužel SOCDEM pozbyla veškerou představivost, jak se autenticky vymezit jak proti Spolu, tak proti hnutí ANO a konzervativně nacionální scéně, která se na jeho podporu formuje.
Díky za komentář. Ano, i západní sociální demokracie jako mainstreamové strany většinou oslabily, ale nejsou v „úpadku“. V EP tvoří zdaleka druhou nejsilnější frakci, v posledních evropských volbách tuto pozici udržely. Stále jsou schopné sestavovat nebo spolu-sestavovat vlády nebo být lídry opozice.
Kdysi se síla socdem opírala o silnou dělnickou třídu a odbory, ale také se jí dařilo propojovat zájmy střední třídy a nejnižších vrstev. I díky socdem se vytvořila společnost bohatých sociálních států, ve které se tradiční dělnická třída významně smrskla a střední třída posílila a byla natolik „spokojena“, že si myslela, že už krytí sociální demokracie nepotřebuje.
Sociální stát je pod velkým neoliberálním tlakem od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, který blahobyt velké části střední třídy snížil, ale sociální stát si už nikdo nedovolí zcela oklestit. Socdem paradigma se stalo mainstreamem. Za této situace už nemohou tradiční sociální demokracie dosahovat volebních výsledků z dob, kdy za sociální stát bojovala a jeho výdobytky nebyly zajištěny.
Navíc sociálně zájmová struktura vyspělých demokracií je dnes mnohem členitější, politická uskupení se úspěšně formují spíše kolem několika málo témat, aniž by nabízely celkové vize. Do hry vstoupila nová "kulturní témata", která to ještě více komplikují.
Sociální stát, i v jeho nejlepším dosavadním sociálnědemokratickém provedení, ale není žádnou konečnou lidské emancipace, či vyčerpaným projektem; je třeba jej nejen bránit, ale také mít větší představivost a posouvat jeho hranice. Tato představivost se ale musí vystříhat falešného proroctví v hledání či nabízení „Archimédova bodu“. A dál už to tady nechci rozvádět. Je mi jasné, že tady proti mně vystartujete.
Díky za komentář. Nedělal jsem si o předlistopadovém reálsocialismu žádné iluze, že s ním lidské blbství roste a padá. Nedělal jsem si totiž žádné iluze, že po něm přijde něco „lepšího“ než „západoevropská“ liberální/sociální demokracie, ve které nebudeme muset s blbstvím bojovat stejně urputně.
Mými sociálnědemokratickými učiteli byli primárně Karel Hrubý a Jiří Loewy, kteří se na obnovu sociální demokracie a s ní spojované eschatologické iluze, ale i naivní iluze o sociální demokracii „západního střihu“ dívali s jistým pobavením. Přesto to byli teoreticky i prakticky nejpřesvědčenější sociální demokraté, které jsem v životě osobně poznal, tedy ti, kteří dokázali blbství útočící na socdem zleva či zprava jasně vidět a hrdinně a úspěšně mu čelit.
Nenechám se odradit výtkou, že Zemana „démonizuji“ a říkám, že semena onoho blbství, které naší sociální demokracii dnes posílá na absolutní dno, do strany zasadil především on. Hrubý a Loewy si byli těchto semen dobře vědomi, a proto se dlouho zdráhali se k Zemanově ČSSD připojit. Nakonec tak učinili hlavně proto, že nechtěli pravici nahrávat, že tehdejší ČSSD je vnitřně rozdělena na zemanovské bolševiky „ČSSD (b)“ a sociální demokraty „západního střihu“, a takto její pozici ve veřejném prostoru oslabovat. A protože věřili, že v té straně je dost rozumných členů, kteří ji budou kultivovat. To se ale nikdy nepodařilo, protože ta semena byla třeba vykořenit a ne jen zastříhávat plevelné odrůdy, které plodila (Špidlovy a Sobotkovy krotké pokusy o kultivaci strany).
I já souhlasím s tím, že pravo-levá – klausovsko-zemanovská polarizace - v devadesátých letech byla pro strukturování politického spektra v Česku prospěšná; to ale neznamená, že se nemohla ze strany ČSSD odehrát jinak, totiž bez oněch semen blbství, které tam Zeman zasadil. Ta jedovatá semena mohl už tehdy vidět každý, kdo chtěl vidět a kdo si neulehčoval jejich přehlížení tezemi o nějaké „dějinné nevyhnutelnosti“. Což vím, nebyl tehdy Tvůj případ.
Pane Ungere, máte pravdu. Scénář č.4 není o vládě vzniklé v roce 2025. Za velký úspěch bych považoval, kdyby nějaké progresivně levicové uskupení prošlo do Sněmovny alespoň "o prsa" už v roce 2025 a následně v opozici radikální, ale inteligentní kritikou vlády posilovalo. Pokud k tomu nedojde, dynamika politického vývoje v Česku bude takřka monopolně pod vlivem konzervativně-nacionálních sil (Scénář. č. 3) demontujících postupně liberálně-demokratický systém. Budoucí středopravicová opozice (tvořící dnešní vládu), která tento stav svojí asociální politikou zapříčinila, bude jen zbaběle přihlížet. Každopádně je třeba, aby se pro záchranu demokracie levicově-progresivní síly zformovaly co nejrychleji, než bude pozdě.
1. Absurdní to až tak není, i když málo pravděpodobné. Prezidentka a nastupující prezident se o to pokusili, nejisté pokusy jsme viděli i na straně vlády. Ve stejném duchu se ozvali Zala a Weiss, ideoví otcové polistopadové socdem na Slovensku. Všichni nějak tuší, že to zašlo příliš daleko.
2. Ten mýtus existuje na Slovensku ze stejných důvodů jako v Česku a jinde.
3. Mezi příčiny selhání české sociální demokracie jistě patří malá úcta k její tradici, ale tu nepotvrdila svým přejmenováním.
Naopak, byla to "ČSSD" zatížena odklonem od této tradice, co vedlo k přejmenování. (Já jsem s tím ale příliš srozuměn nebyl.) Problém byl, že nepřišly a stále nepřichází další důležité kroky nápravy.
Koalice Spolu zvedá prapory do boje
Patrik Eichler
ANO, SPD a Stačilo! není "domněle", ale reálně (!) sjednocený blok; každopádně se na něm intenzivně pracuje s cílem spolehlivě čelit bloku "Anti-Babiš"; a jeho součástí bude i SOCDEM, pokud tato strana vstoupí do aliance se Stačilo!, na čemž se také intenzivně pracuje. Bohužel SOCDEM pozbyla veškerou představivost, jak se autenticky vymezit jak proti Spolu, tak proti hnutí ANO a konzervativně nacionální scéně, která se na jeho podporu formuje.
Otazníky nad posledním sjezdem SOCDEM
Oto Novotný
Díky za komentář. Ano, i západní sociální demokracie jako mainstreamové strany většinou oslabily, ale nejsou v „úpadku“. V EP tvoří zdaleka druhou nejsilnější frakci, v posledních evropských volbách tuto pozici udržely. Stále jsou schopné sestavovat nebo spolu-sestavovat vlády nebo být lídry opozice.
Kdysi se síla socdem opírala o silnou dělnickou třídu a odbory, ale také se jí dařilo propojovat zájmy střední třídy a nejnižších vrstev. I díky socdem se vytvořila společnost bohatých sociálních států, ve které se tradiční dělnická třída významně smrskla a střední třída posílila a byla natolik „spokojena“, že si myslela, že už krytí sociální demokracie nepotřebuje.
Sociální stát je pod velkým neoliberálním tlakem od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, který blahobyt velké části střední třídy snížil, ale sociální stát si už nikdo nedovolí zcela oklestit. Socdem paradigma se stalo mainstreamem. Za této situace už nemohou tradiční sociální demokracie dosahovat volebních výsledků z dob, kdy za sociální stát bojovala a jeho výdobytky nebyly zajištěny.
Navíc sociálně zájmová struktura vyspělých demokracií je dnes mnohem členitější, politická uskupení se úspěšně formují spíše kolem několika málo témat, aniž by nabízely celkové vize. Do hry vstoupila nová "kulturní témata", která to ještě více komplikují.
Sociální stát, i v jeho nejlepším dosavadním sociálnědemokratickém provedení, ale není žádnou konečnou lidské emancipace, či vyčerpaným projektem; je třeba jej nejen bránit, ale také mít větší představivost a posouvat jeho hranice. Tato představivost se ale musí vystříhat falešného proroctví v hledání či nabízení „Archimédova bodu“. A dál už to tady nechci rozvádět. Je mi jasné, že tady proti mně vystartujete.
Díky za komentář. Nedělal jsem si o předlistopadovém reálsocialismu žádné iluze, že s ním lidské blbství roste a padá. Nedělal jsem si totiž žádné iluze, že po něm přijde něco „lepšího“ než „západoevropská“ liberální/sociální demokracie, ve které nebudeme muset s blbstvím bojovat stejně urputně.
Mými sociálnědemokratickými učiteli byli primárně Karel Hrubý a Jiří Loewy, kteří se na obnovu sociální demokracie a s ní spojované eschatologické iluze, ale i naivní iluze o sociální demokracii „západního střihu“ dívali s jistým pobavením. Přesto to byli teoreticky i prakticky nejpřesvědčenější sociální demokraté, které jsem v životě osobně poznal, tedy ti, kteří dokázali blbství útočící na socdem zleva či zprava jasně vidět a hrdinně a úspěšně mu čelit.
Nenechám se odradit výtkou, že Zemana „démonizuji“ a říkám, že semena onoho blbství, které naší sociální demokracii dnes posílá na absolutní dno, do strany zasadil především on. Hrubý a Loewy si byli těchto semen dobře vědomi, a proto se dlouho zdráhali se k Zemanově ČSSD připojit. Nakonec tak učinili hlavně proto, že nechtěli pravici nahrávat, že tehdejší ČSSD je vnitřně rozdělena na zemanovské bolševiky „ČSSD (b)“ a sociální demokraty „západního střihu“, a takto její pozici ve veřejném prostoru oslabovat. A protože věřili, že v té straně je dost rozumných členů, kteří ji budou kultivovat. To se ale nikdy nepodařilo, protože ta semena byla třeba vykořenit a ne jen zastříhávat plevelné odrůdy, které plodila (Špidlovy a Sobotkovy krotké pokusy o kultivaci strany).
I já souhlasím s tím, že pravo-levá – klausovsko-zemanovská polarizace - v devadesátých letech byla pro strukturování politického spektra v Česku prospěšná; to ale neznamená, že se nemohla ze strany ČSSD odehrát jinak, totiž bez oněch semen blbství, které tam Zeman zasadil. Ta jedovatá semena mohl už tehdy vidět každý, kdo chtěl vidět a kdo si neulehčoval jejich přehlížení tezemi o nějaké „dějinné nevyhnutelnosti“. Což vím, nebyl tehdy Tvůj případ.
Rok před sněmovními volbami: čtyři scénáře politického vývoje
Oto Novotný
Pane Ungere, máte pravdu. Scénář č.4 není o vládě vzniklé v roce 2025. Za velký úspěch bych považoval, kdyby nějaké progresivně levicové uskupení prošlo do Sněmovny alespoň "o prsa" už v roce 2025 a následně v opozici radikální, ale inteligentní kritikou vlády posilovalo. Pokud k tomu nedojde, dynamika politického vývoje v Česku bude takřka monopolně pod vlivem konzervativně-nacionálních sil (Scénář. č. 3) demontujících postupně liberálně-demokratický systém. Budoucí středopravicová opozice (tvořící dnešní vládu), která tento stav svojí asociální politikou zapříčinila, bude jen zbaběle přihlížet. Každopádně je třeba, aby se pro záchranu demokracie levicově-progresivní síly zformovaly co nejrychleji, než bude pozdě.
Volby do Evropského parlamentu a cesty sociální demokracie z krize
Oto Novotný
1. Absurdní to až tak není, i když málo pravděpodobné. Prezidentka a nastupující prezident se o to pokusili, nejisté pokusy jsme viděli i na straně vlády. Ve stejném duchu se ozvali Zala a Weiss, ideoví otcové polistopadové socdem na Slovensku. Všichni nějak tuší, že to zašlo příliš daleko.
2. Ten mýtus existuje na Slovensku ze stejných důvodů jako v Česku a jinde.
3. Mezi příčiny selhání české sociální demokracie jistě patří malá úcta k její tradici, ale tu nepotvrdila svým přejmenováním.
Naopak, byla to "ČSSD" zatížena odklonem od této tradice, co vedlo k přejmenování. (Já jsem s tím ale příliš srozuměn nebyl.) Problém byl, že nepřišly a stále nepřichází další důležité kroky nápravy.