Poslední týdny jsou ve znamení střetu „pražské kavárny“ se „čtvrtou cenovou“. Od Zemanovy čínské cesty přes jeho výroky v posledních Hovorech za Lán, až po jeho nezvyklé hodnocení událostí 17. listopadu 1989 se tyto dva světy střetávají a dokazují si ve veřejném prostoru, kdo je větší kabrňák.

Ne, že by nebylo důležité vystavovat Zemanovi a jeho názorovému proudu červené karty vždy, když přešlápne. Problém je, že za oponou tohoto střetu probíhají souboje možná stejně důležité, ne-li důležitější, kterým se však tolik prostoru — myšleno i analytického — nedostává.

Tak například v justici se rozhořela dosud studená válka mezi ministerstvem spravedlnosti Heleny Válkové a skupinou státních zástupců v čele s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem a vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou o podobu zákona o státním zastupitelství.

Minulý pátek proběhl ve Sněmovně seminář k tomuto zákonu, který krátce předtím dokončilo ministerstvo, na němž došlo k ostrému, osobnímu střetu mezi ministryní Válkovou a nejvyšším státním zástupcem Zemanem. Nutno podotknout, že tomuto střetu předcházela mediální kampaň, kterou vedl právě Zeman s Bradáčovou, a to paradoxně výhradně skrze média, patřící Agrofertu Andreje Babiše, tedy stranického šéfa Válkové.

Zeman s Bradáčovou tím opět demonstrovali svoji odhodlanost prosadit podobu státního zastupitelství, kterou promítli v jimi vypracovaném zákonu, jehož schvalování ukončil pád Nečasovy vlády. Dělají to sebevědomě, politickými prostředky, včetně lobbingu a bez ohledu na stále platnou podřízenost státního zastupitelství moci výkonné.

Vystoupení Zemana na již zmíněném semináři, kde obvinil ministryni z nezákonnosti při výkonu jejích pravomocí, bylo hrubou demonstrací síly před přítomnými politiky: ani ne čtyřicetiletý doktor práv Zeman, stále formálně podřízený ministryně ji, šedesátiletou profesorku trestního práva, totiž bez obalu obvinil nejen z neznalosti zákona a pravomocí, ale navíc ji vyčetl i manažerskou neschopnost při vedení resortu.

Podobně, bez obalu a pomyslného rozhodčího, se opět rozhořel střet o ministerstvo zdravotnictví. Jakkoliv Babišem vlastněná média napsala o ministrovi Němečkovi nepravdu a zavdala tak oprávněný důvod pro následnou Němečkovu obranu, ministr financí a majitel politické divize Agrofertu ANO Babiš jej místo omluvy veřejně obvinil z korupce a poslal jej na psychiatrii. To vše bez důkazů, jen na základě práva silnějšího a drzejšího.

Bylo smutné vidět, jak se ministra za ČSSD nikdo z vedení strany pořádně nezastal, když to není vlastní premiérovi a předsedovi strany a Němeček tak musel novinářům na chodbě sám sdělovat, že mu grémium strany a ministři za ČSSD vyjádřili důvěru.

Není se pak čemu divit, že ačkoliv po schůzce s Babišem Sobotka tvrdil, že rozdílné názory na podobu českého zdravotnictví se budou řešit standardně, na koaličním jednání, Babiš na Němečka obratem podal trestní oznámení a na sjezdu zdravotnických odborů jej opět — byť jej nejmenoval — obvinil z neschopnosti a korupce.

V takové situaci je pak už jen symbolické, když poslanci rozpočtového výboru Sněmovny — včetně těch z ČSSD — odhlasují navýšení svých platů o skoro 15 %, ačkoliv premiér a předseda ČSSD považoval za maximální možný kompromis jejich nárůst o 3,5 %.

Je zřejmé, že v zemi schází silný rozhodčí: z instituce prezidenta jsme schválením přímé volby učinili jednoho z aktérů těchto sporů a premiérská funkce jednak utrpěla mnoha skandály Sobotkových předchůdců a pak — přiznejme to — Sobotka prostě není sekáč, který se nezakecá.

Ten sedí jen kousek od něj a je jen otázkou času, až mu dojde trpělivost dodržovat poslední zbytky formální podřízenosti. Sílu, drzost, peníze i nástroje na to má. A navíc, dokáže oslovovat jak „lumpenkavárnu“, tak „čtvrtou cenovou“. Chaos by pak nahradila firma, kde se maká. Bez keců.