V sobotních Lidových novinách, v příloze Česká pozice, vyšel opožděně — u příležitosti Babišovo 60. narozenin — článek Bohumila J. Studýnky „Babiš — varianta vůdce?“, který vzbudil více než co jiného údiv. Údiv nad tím, co je dnes možné, přijatelné a akceptovatelné v médiích, která mají jako Lidové noviny silnou demokraticko-disidentskou tradici a obecně posledních dvacet pět let patřily mezi hlavní nositele obhajoby společenských změn po listopadu 1989.

Právě onen údiv však více než dobře ilustruje důvody, proč se Andreji Babišovi podařilo během krátké doby nejen „rozbít zbytnělou krustu české politiky“, ale také provést svojí „setbu“, abych použil svérázné výrazivo zmíněného článku.

V údivu elity je ovšem nejzajímavější to, že totiž možná přichází v době, kdy jsou zde jisté náznaky okorávání Babišova úspěchu a jeho pomalého vyčpívání. Koneckonců, mají-li jeho spolupracovníci potřebu mu dodatečně sepisovat a zveřejňovat podobné články, aniž by si uvědomovali tu mimořádnou míru trapnosti, je zřejmé, že je profesionalita a zdravý úsudek na ústupu.

Dalším takovým signálem je aktuální předvolební kampaň Babišova ANO. „Prostě to uděláme“, „Prostě to zařídíme“. Prostě vás máme za ovce, kterým stačí znovu zopakovat úspěšný vizuál, pár jakžtakž známých tváří s Babišem, prázdné heslo a jedeme dál. Prostě tahle kampaň nesvědčí o ničem jiném, než o intelektuální únavě, která tým ANO očividně postihla a pravděpodobně souvisí jak s omezeným personálním zázemím hnutí, tak s limity jeho majitele-vůdce.

Že celý projekt ANO začíná zpomalovat v tahu na branku a v makání bylo zřejmé již při sestavování kandidátek pro komunální volby. Ačkoliv Babiš vždy snil o tom, že dobude Prahu a pokoří jím nenáviděné „lehkoživky“ v čele s Romanem Janouškem a dalšími, nedokázal tomuto cíli podřídit svojí personální politiku.

Kotrmelce, které ANO okolo pražské kandidátky předvádělo, mělo k profesionálnímu výkonu opravdu daleko. Pachuť, kterou to zanechalo, přežil Babiš jen díky kombinaci svého mediálního vlivu a vyvoláváním problémů jiným.

Komunální volby však mohou Babišovi přinést ještě mnohá nepříjemná překvapení i mimo Prahu, která je historicky plná personálních nášlapných min. Množí se signály, že i přes kontrolu při náboru kandidátů ANO se na jeho kandidátky prosmeklo několik desítek různých politických dobrodruhů, kteří mají ve své obci dosti nelichotivou pověst.

Volič, který hodil lístek ANO v přesvědčení o profesionalitě, efektivitě a nezkorumpovanosti s tím, že pevná ruka majitele-vůdce toto vše ohlídá, tak může být nepříjemně překvapen, kdo všechno teď s Babišem slibuje, že to prostě zařídí.

A nakonec si dovolme zaspekulovat: co když se příkladem Věry Jourové, která promptně sáhla po první příležitosti, jak kapitalizovat svoji účast v Babišově byznysovém projektu, budou inspirovat další populární tváře ANO?

Vyčkejme ovšem sjezdu, který snad konečně ANO uskuteční a kde Babiš bude muset opět riskovat trochu té vnitrostranické demokracie, stejně jako lidé v poslaneckém klubu vlastní politické myšlení. Podle projevených ambicí a vlastníkových reakcí poznáme, kam Babišův projekt směřuje a jak životná je ta „Babišova setba“.