V sobotních Lidových novinách, v příloze Česká pozice, vyšel opožděně — u příležitosti Babišovo 60. narozenin — článek Bohumila J. Studýnky „Babiš — varianta vůdce?“, který vzbudil více než co jiného údiv. Údiv nad tím, co je dnes možné, přijatelné a akceptovatelné v médiích, která mají jako Lidové noviny silnou demokraticko-disidentskou tradici a obecně posledních dvacet pět let patřily mezi hlavní nositele obhajoby společenských změn po listopadu 1989.

Právě onen údiv však více než dobře ilustruje důvody, proč se Andreji Babišovi podařilo během krátké doby nejen „rozbít zbytnělou krustu české politiky“, ale také provést svojí „setbu“, abych použil svérázné výrazivo zmíněného článku.

V údivu elity je ovšem nejzajímavější to, že totiž možná přichází v době, kdy jsou zde jisté náznaky okorávání Babišova úspěchu a jeho pomalého vyčpívání. Koneckonců, mají-li jeho spolupracovníci potřebu mu dodatečně sepisovat a zveřejňovat podobné články, aniž by si uvědomovali tu mimořádnou míru trapnosti, je zřejmé, že je profesionalita a zdravý úsudek na ústupu.