Nynější ministryně spravedlnosti Helena Válková toho dosud příliš mnoho nepředvedla. Nic nenasvědčuje tomu, že by změna byla v nejbližší době na obzoru a věci se daly do pohybu. Ministryně během svého dosavadního angažmá nepředvedla prakticky nic, co by stálo za zaznamenání a mělo pozitivní vliv na zlepšení tristního stavu české justice.

Jak se Válková mýlila v ministrování

Jak už poznamenal ve svém článku můj kolega europoslanec Jiří Pospíšil, který působil v čele resortu spravedlnosti několik let, ministryně přišla během krátké o dva lidi z nejužšího týmu. Nestává se příliš často, aby se ministrovi rozpadal tým už několik měsíců po nástupu do funkce.

Nejprve přišla kvůli údajným vzájemným neshodám o první náměstkyni Hanu Marvanovou a poté musel odejít náměstek pro vězeňství a trestní politiku Pavel Štern. Ten měl pro změnu pochybnosti o transparentnosti zakázek s elektronickými náramky pro domácí vězně, a byl proto odvolán.

Mnohem fatálnější následky může mít změna občanského zákoníku, vzešlá z iniciativy samotné ministryně. Pro úplnost dodejme, že nový občanský zákoník vznikal dvanáct let a podílela se na něm ta největší právní esa. Naproti tomu na „nápravě“ se podílejí mj. i lidé, co jsou teprve studenty (!) práv.

Určitě nebudu první, koho hned napadne srovnání z lékařské praxe. Představte si, že byste měli podstoupit transplantaci srdce a v nemocnici by vám řekli, že ji bude provádět tým mediků. Uklidnit vás měla zpráva, že celý zákrok bude probíhat pod dohledem jednoho atestovaného lékaře. Nevím jak vy, ale já bych se na takovou operaci bál jít.

Stejný důvod k obavám je i za situace, kdy do naší legislativy zasahují lidé bez dostatečné právní kvalifikace. Nejen když jde o lidský život, ale i v případě, že je ve hře fungování českého právního řádu, je vždy nutné svěřit vše do rukou odborníků s mnohaletými zkušenostmi.

Neřešený problém uspořádání soudů

Zde však výčet závažných pochybení Heleny Válkové během působení v čele resortu spravedlnosti nekončí. V tomto článku bych se ještě chtěl dostat k problému, o kterém se zatím poměrně málo mluví. Navíc žádný z ministrů spravedlnosti nenašel dost sil, aby jej dokázal vyřešit: Je jím potřeba reformy sítě krajských soudů, která kopíruje staré regionální uspořádání. V dnešních poměrech je tedy přinejmenším nepraktická a nedává příliš veliký smysl.

Tak například na mé rodné Vysočině chybí krajský soud. Funguje zde pouze pobočka soudu z Jihomoravského kraje, což neumožňuje soudcům, aby se intenzivněji věnovali záležitostem, týkajícím se bezprostředně daného regionu. Úplně stejný problém má také Zlínský, Liberecký a Olomoucký kraj.

V posledním případě působí více než ironicky, že v Olomouci sídlí vrchní soud, tedy justiční orgán vyšší instance. Nejhůře je na tom ale nejmenší Karlovarský kraj, kde nefunguje dokonce ani pobočka krajského soudu, což musí zákonitě mnoha lidem komplikovat život.

Na závěr nezbývá než dodat jediné. Paní ministryně bohužel chybuje nejen v tom, co dělá (není toho mnoho), ale hlavně v tom, co nedělá. Dle mého je proto horkým adeptem na rošádu v Sobotkově vládě.