„Je to týmový hráč, sociální demokracii nerozděluje, ale spojuje, a mohu počítat s jeho pomocí při potřebných reformách, které chci v ČSSD prosadit“, reagoval Bohuslav Sobotka na ohlášení kandidatury na prvního místopředsedu ČSSD Jiřím Dienstbierem. Jakkoliv má vyjadřovat Sobotkovu podporu ministrovi vnitra Milanu Chovancovi, jedná se o jasný účet, který Sobotka Dienstbierovi vystavil: nejsi týmový hráč, sociální demokracii rozděluješ a s tvojí podporou mých reforem nemohu počítat.

Dienstbiera tak potkal osud Jeronýma Tejce, který také svého času tvořil se Sobotkou tandem a stál u klíčových okamžiků jeho kariéry v čele ČSSD. Nebýt Tejcova přičinění, na brněnském sjezdu v roce 2011 by s pravděpodobností hraničící s jistotou Sobotka nebyl zvolen předsedou strany. A nebýt aktivity Jiřího Dienstbiera, možná by Sobotka neustál pokus o jeho sesazení po posledních sněmovních volbách.

Jakkoliv oba — jak Tejc, tak Dienstbier — nejsou žádní „političtí samaritáni“ a oba dali Sobotkovi jistě dost důvodů, aby jim přestal důvěřovat, je nutné se zamyslet i nad přispěním samotného předsedy a premiéra. Ať chceme nebo ne, mění-li se takto rychle jeho preference ohledně jeho nejbližšího okolí, vysílá tím i on o sobě ne zcela pozitivní signál.

Navíc, jak Tejc, tak Dienstbier — při všech výhradách, které vůči nim může člověk mít — ředstavují při vší té oranžové navoněné bídě jakýsi myšlenkový stranický proud. Oba si již něco odpracovali a ČSSD leccos obětovali, prošli si vzestupy i pády a několikerými volbami. Zato Milan Chovanec je v nejvyšších patrech ČSSD chvíli, hned se stal po prvních svých sněmovních volbách ministrem a jeho pojetí loajality v tzv. puči by jistě zaskočilo i jiného Plzeňáka, Jiřího Pospíšila.

Hledá-li Sobotka „zlého muže“, který by za něj dělal na koaliční partnery, ale i ve sněmovně nutné „bububu“, kterému on se instinktivně vyhýbá, je taktéž sporné, zda vsadil na toho správného. „Machiavelli z Plzně“ sice vykazuje objektivně z vlády největší vůli po moci, avšak nepamatuji si, že by se kdy rázně postavil například Andreji Babišovi.

Ale třeba se mýlím a dosavadní pocit, že chce být po pospíšilovsku se všemi hlavně zadobře, je mylný a stane-li se prvním místopředsedou, bude z Milana Chovance lev, který bude ve vládě i ve Sněmovně neohroženě a hlasitě formulovat postoje sociální demokracie. Zatím si však tyto postoje nechává pro sebe a chce tak asi využít moment překvapení před sjezdem, protože vysvětlení, že Bohuslav Sobotka nikoho jiného nemá a zbyl mu jako „korunní princ“ jen Milan Chovanec, lze jen těžko akceptovat.

Je totiž v zájmu budoucnosti nejen ČSSD, ale i celé země je, aby sjezd vybral k Sobotkovi člověka, který se nebude ohlížet na to, co si o něm myslí Andrej Babiš či zda na něj něco má či nemá nějaký policejní útvar. Doufejme proto, že Sobotka ví více, než zatím víme asi my všichni.