Po včerejším jednání vlády napsal jeden z nejpracovitějších českých novinářů tento facebookový status: „Dnešní bilance vlády: ČSSD — peníze pro Paskov NE, navýšení plateb za pojištěnce zatím NE. KDU a ANO — zelená nafta ANO. Kdo tedy vyhrál volby?“

Na vládní tiskovce, kde premiér Sobotka chyběl, pak navíc Andrej Babiš přidal navrch kritiku privatizace OKD. A dnes v jeho novinách vyšel zatím nejrazantnější útok proti Bohuslavu Sobotkovi a jeho blízkým spolupracovníkům, kteří jsou právě s procesem privatizace OKD před deseti lety spojovány.

Ve svém posledním článku „Oranžový Krym“ jsem upozorňoval jak na to, že zdravotnictví je nyní klíčovým bitevním polem, tak i na skutečnost, že Andrej Babiš je až příliš často dobře informován, co v jeho novinách a kdy vyjde. Dnes je to Martin Roman, zítra to může být kdokoliv další, psal jsem.

Po čtrnácti dnech je zde frontální útok Babiše jak na zdravotnickou politiku ČSSD, tak na premiéra a předsedu ČSSD. Hrát si na to, že tomu tak není, nevidět tuto realitu, nečelit jí, odjet z vlády předčasně a nechat tam své ministry napospas, to je nezodpovědné zahrávání si s budoucností nejen svojí, potažmo vlády, ale především s budoucností ČSSD.

Někdo z širokého okruhu premiérových poradců či ze dvou PR agentur, soupeřících o vliv na premiéra a jeho okolí, by mu měl vysvětlit, co se děje. Stejně tak by mu měl dříve, než bude pozdě, vysvětlit, že dá-li jednou razantní stanovisko, nesmí jej záhy relativizovat vždy, když na něj Andrej Babiš zadupe.

Je-li zde závažné obvinění europoslankyně Grässelové vůči Andreji Babišovi ze střetu zájmů, který navíc všichni vidíme, nemůže prostě premiér a předseda ČSSD dát jednou stanovisko, že by se měl Babiš zbavit svého podnikání, aby pak po reakci dotčeného začal vysvětlovat, že to nechtěl on, ale paní europoslankyně, že on tak jen filosofoval na téma možného střetu zájmů.

Připomíná to jeden pěkný Renčínův vtip, kdy dva kluci nesou zástavu s heslem „Pravda vítězí!“ a tváří v tvář tlupě svalovců prohlašují „Toho si nevšímejte, to mi jen tak blbě kecáme“. Premiér prostě nemůže být onucí.

Že tak Sobotku začínají vnímat i významní spolustraníci a jejich okolí ilustruje článek v úterních Lidových novinách, kde Andrej Surňak, autor kampaně „Myslím to upřímně“, tepe Bohuslava Sobotku za jeho rétoriku směrem k tzv. regionálním bossům ČSSD. Jedná se prý o alibi, které si Sobotka již dopředu hledá pro případ, že by volby dopadly jako obvykle. Navíc v článku tvrdě útočí i na Sobotkovo okolí — „vlivné přátele a strýčky typu nejmenovaného pražského advokáta či třeba ostravského miliardáře“.

Vzhledem k tomu, že podle médií Surňak nyní spolupracuje s Michalem Haškem a i s ohledem na obsah a rétoriku Haškových sdělení v minulosti, nelze článek hodnotit jinak, než jako stanovisko Michala Haška. Když něco vydává zvuky jako kachna, vypadá to jako kachna, tak to asi bude kachna.

Nechci se stát profesionálním šiřitelem blbé nálady, ale pohled na preference ČSSD je prostě nevábný. Fakt, že vláda jako celek požívá celkem vysoké důvěry a podobně i premiér sám je sice hezkým bonusem, ale očividně se pak přičítá ve výsledku na konto jiných stran.

Nelze nevidět, že jedním z důvodů je právě Sobotkův přístup k výkonu funkce, jeho až nápadný strach z Andreje Babiše. A také skutečnost, že mu chybí „zlý muž“ — stranická dvojka schopná jej v usměrňování mocenského otesánka Babiše zastoupit. Ministr vnitra a místopředseda ČSSD Milan Chovanec to není a podle všech indicií ani být nechce, protože jeho snahy o dohodu s Babišem na čemkoliv jsou až nápadné a otevírají prostor pro spekulace.

Buď jak buď, pokud se Sobotkův přístup radikálně nezmění, budou útoky na něj přibývat nejen ze strany Babiše, ale i zevnitř strany, což může opět vést k jejímu oslabení před volbami. A roztomilé přeřeknutí se Zuzany Tvarůžkové v Inteview ČT24, kdy použila termín „premiérek Sobotka“, se může stát termínem trvalým, s nímž může Sobotka odejít velmi rychle do historie.