Lidové noviny včera informovaly, že Finančně analytický útvar Ministerstva financí ČR (FAÚ) podal trestní oznámení mj. na špičky firmy ČEZ v čele s jeho generálním ředitelem Danielem Benešem. Předpokládám, že většina lidí zatleská, protože další „mocný a bohatý“ dostal přes nenechavé prstíky a velká část si navíc pomyslí, jak to s příchodem toho Babiše pěkně šlape — „ten chlapík se nebojí, toho se konečně bojí ti bohatí“.

Má to ale i druhý pohled: Lidové noviny sice napsaly „podařilo se nám zmapovat podezřelé finanční toky“ a Babiš ostentativně tvrdí, že s tím nemá nic společného a že za něj to nebude jako za Kalouska, kdy bylo FAÚ zneužito v kauze ProMoPro, nikdo soudný tomuto příběhu ale nevěří. Není to totiž první případ, kdy se upovídaný Babiš někomu tu svěří, tu pošle výhružnou SMS „že se něco napíše“ a za několik dní mají buď MF DNES, nebo Lidové noviny exkluzivní informace, které přesně odpovídají tomu, co Babiš říkal.

↗

Sídlo Lidových novin a MF DNES, foto Jakub Poláček, Mediafax

O Babišově animozitě vůči Martinu Romanovi a jeho nástupcům v čele ČEZu se všeobecně ví. Články o Romanovi jsou častým námětem jeho novin a člověk s průměrnou vnímavostí a vkusem pochopí, že nabraly míry negativní kampaně. Vrcholem je právě aktuální tažení FAÚ, kdy Babišovi úředníci podají trestní oznámení, aby o něm obratem informovaly Babišovy noviny s tím, že „detailně zmapovaly finanční toky“.

Při vší úctě ke schopnostem Istvána Léka a jeho party z České pozice je mnohem logičtější vysvětlení, že celou věc dostal zabaleno v úhledném balíčku na Chodově. Nic proti tomu, MF DNES a Lidové noviny teď prostě mají polovinu vlády jako exkluzivní zdroj. Staly se přirozenou součástí Babišova impéria a budou postupně plnit roli stranického tisku tak, jak je tomu v některých demokratických zemích.

ČSSD by však tuto změnu hranic možného a akceptovatelného měla velmi pozorně a bystře sledovat, protože dnes je to ČEZ, zítra — třeba před podzimními volbami, na které Andrej Babiš mocně zbrojí a chystá se vydat obdobné úsilí a finance, jako do voleb na podzim minulého roku — to může být ČSSD.

Jeden den něco Babišovi úředníci zjistí, zítra to může být v MF DNES či Lidových novinách, které „zmapovaly finanční toky“. A ČSSD, její špičky a intelektuální zázemí věru nevykazuje kondici, která by budila důvěru ve schopnosti této nové politické realitě adekvátně přizpůsobit.

Je sice hezké, že Bohuslav Sobotka na debatě při návštěvě Berlína řekne, že ČSSD nebyla před volbami schopna nástupu protestního ANO čelit, pravdou ovšem je, že to někdy vypadalo, jakoby ani čelit nechtěla. Autor těchto řádek totiž už několik měsíců před volbami mluvil s lidmi z vedení i volebního štábu ČSSD a upozorňoval je na fenomén ANO, přičemž reakcí mu vždy bylo, že se to přeceňuje a zisk bude maximálně okolo pěti procent.

Velmi pravděpodobně to bylo i tím, že jsem na mítincích ANO po republice nepotkal nikoho z analytiků či z volebního štábu Lidového domu, protože by pak na vlastní oči viděli nesmyslnost teze, že ANO nemůže oslovit voliče ČSSD.

Teď je s Babišem a jeho politickou divizí Agrofertu v podobě hnutí ANO ČSSD ve vládě a zdá se, že stejně jako před volbami dělá ČSSD stejnou chybu, kdy podceňuje rizika a ustupuje tlaku, nechává si diktovat témata. Aktuálně čelí ČSSD útoku Babiše na ministra zdravotnictví a VZP, kdy jeho dlouhodobá animozita vůči některým lidem v ČSSD vyhřezla na povrch.

Mocenský otesánek Babiš si klasicky před tímto útokem vyzkoušel reakce ČSSD na několika tématech, kdy například u zřízení personální komise pro obsazování lidí do vedení státních a polostátních podniků nepřímo zpochybnil koaliční smlouvu, aniž by se setkal s ráznou odpovědí. Přitom ta se nabízela: jak může majitel obřího konglomarátu firem, které obchodují se státem a jeho firmami mít na starosti správu podílů státu v těchto firmách?

Proč ČSSD neodpoví na takové jednání jednoduchým otevřením otázky, zda právě kauza ČEZ a její průběh neukázala, v jak olbřímím je Babiš střetu zájmů a že by se mělo řešit odebrání pravomoci MF ČR ovládat státní podíly ve firmách?

Střet o Babišovu nadvládu nad zdravotnictvím bude i se zapojením jeho mediální mašinérie pokračovat, a pokud ČSSD bude ustupovat, nevytyčí Babišově mocenskému apetitu hranice ihned a neotevře-li jeho vlastní problémy, bude to jako s Vladimirem Putinem a krymskou krizí. Střet o zdravotnictví bude takovým „oranžovým Krymem“ — pokud si ČSSD nechá vnutit Babišovu vůli, bude od té doby už jen ustupovat.