Ve středu se konala konference k výročí vstupu naší země do NATO. Obsáhlé projevy zde měli prezident republiky, ministr zahraničí nebo ministr obrany. To premiér Bohuslav Sobotka se až na místě dozvěděl, že nebude mít projev, ale pětiminutové vystoupení, protože byl zařazen do sekce „předsedové parlamentních stran“.

Pokyn do vteřiny a bez protestů splnil. Nemá smysl se zde bavit o tom, kde se stala chyba — zda u pořadatelů či v sekretariátu premiéra, popřípadě v protokolu Úřadu vlády. Chyba se prostě stala, a je stejně trapná, jako nasekat do žádosti prezidentovi o jmenování vlády chyby i v křestním jméně ministrů.

Proto když v pozvánce na sobotní konferenci o budoucnosti ČSSD čteme, že „debatu povedeme o takové proměně a činnosti naší strany a stranického života, které jí umožní úspěšně plnit roli lídra levicové politiky v dalších volebních obdobích“, lze ocenit permanentní Sobotkovu snahu o toto lídrovství. Na pozadí stále se zhoršujících volebních výsledků si však člověk chtě nechtě vzpomene na ostravské rčení, že „snaha není koksovatelná“.